Racionalita a okna příležitosti
19. 10. 2017 / Boris Cvek
Už dlouho při studiu dějin vědy přemýšlím nad tím, jak nesmyslné jsou představy o nějakém přímočarém, „racionálním“ pokroku. Co je vlastně racionální? Jak se mohlo stát, že se za racionální považují různé zjednodušené modely světa?
V ekonomii například představa, že lidé jednají vždy racionálně, v biomedicíně představa různých „modelů nemocí“, v politice představa reforem bez nechtěných následků a tak podobně. Jedná se v zásadě o tzv. „streetlight effect“ (efekt pouličního osvětlení): opilec hledá v noci ztracené klíče pod pouliční lampou, neboť jen tam je vidět (ony leží nejspíše někde ve tmě, ale tam není vidět). Pokud je něco příliš složité na popsání nebo chápání, tak máme tendenci hledat to ve světle našeho zjednodušujícího rozumu, i když to tam není možné spatřit. Hlavně že máme nějaké „racionální popisy“, které můžeme zaměnit za realitu.
Skutečný pokrok ve vědě i ve společnosti se děje ale jinak, stačí zkoumat historickou realitu. Vzpomínám si např., jak se mi doslova před očima rozpadla „chemická revoluce“ Lavoisierova do nepřehledného a velmi nesnadno uchopitelného procesu, když jsem četl Bowlerovu a Morusovu knihu „Making Modern Science“. Jak jednoduché je nevědět o Lavoisierových předchůdcích a současnících a vidět jenom jeho geniální tah s vážením reakčních produktů.
V historické realitě je každý pokrok chaotický proces plný tápání, který využívá principu zpětné vazby a toho, co Paul Cairney nazývá „okna příležitosti“. Vycházím z jeho recenze, uveřejněné 30.8. v Nature („Economics: Messy genesis of the welfare state“), na knihu Chrise Renwicka „Bread for All“ o vzniku sociálního státu v Británii. Závěrečné věty této recenze mne vyloženě „udeřily“ velikou silou osvícení, neboť zatím jsem nikdy tak dokonalé shrnutí myšlenek, jimiž se už dlouho zaobírám, nečetl. Dovolím si je zde citovat v mém vlastním překladu:
„Nacházím v knize „Chleba pro všechny“ velmi nahodilý (BC: „contingency“ je jedno z klíčových slov pro myšlení např. Richarda Rortyho, srv. jeho kniha Contigency, Irony, and Solidarity) příběh. Nejde jen o to, že sociální stát povstává ze zmatečného, nepředvídatelného politického procesu, ale tento vývoj představuje také jenom jeden z možných výsledků. Když toto poučení rozšíříme, řekl bych vědcům, kteří chtějí ovlivnit podobné debaty dnes následující. Jestliže se budete snažit o racionální zásahy, budete zklamáni, jestliže ale svůj čas věnujete zručnému využití „oken příležitosti“ pro změnu politiky, můžete mít štěstí.“
Dodávám: jednou z nejkrásnějších knih, která líčí realitu pokroku, tentokrát v medicíně, je kniha Siddharthy Mukerjeeho „The Emperor of All Maladies: A Biography of Cancer“, jež byla už přeložena i do češtiny pod názvem „Vládkyně všech nemocí“ – vřele doporučuji zejména detailní popis využívání náhody a „oken příležitostí“ v případě Sidneyho Farbera, otce moderní chemoterapie, nebo v případě složitého prokazování vztahu mezi kouřením a vznikem rakoviny plic.
Skutečně racionální, ve smyslu praktický, přístup ke světu tedy nespočívá v přijetí idealizace, na které je založena moderní věda („hmotný bod“, „ideální plyn“ apod.), jako relevantního obrazu světa, ale ve zručném a produktivním používání těchto idealizací v chaosu reálného společenského života. Boyle a Galilei, kteří měli velké obtíže, aby své současníky přesvědčili o užitečnosti matematických idealizací, by se asi velmi divili – a možná i děsili – jak nám tyto idealizace ještě i ve 21. století často splývají s „racionalitou“.
Diskuse