Kterak politika Demokratické strany vynesla Donalda Trumpa do Bílého domu

11. 11. 2016 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Záplava komentářů hodnotících příčiny triumfu politického greenhorna a vulgárního tlučhuby nad ideální kandidátkou establishmentu v amerických prezidentských volbách se hemží svalováním viny na domnělé nepřátele, tu na Rusy a WikiLeaks, onde na rasisty a nevzdělance. Přitom každá kritika proher a neúspěchů by měla cílit především do vlastních řad. Tomu se však Demokratická strana a liberální elity vyhnuly obrovským obloukem, a zadělaly si tak možná na mnohem větší průšvih v příštích volbách.       

Je pohodlné a pokrytecké vinit kupříkladu WikiLeaks z volební prohry Hillary Clintonové, avšak bez konkrétních politických kroků předních představitelů Demokratické strany by ani nebylo co odhalovat.  Z memoranda Demokratického národního výboru zveřejněného WikiLeaks totiž vyplývá jedna zásadní věc, která výrazně pomohla Donaldu Trumpovi k volebnímu triumfu.

Strategie pracovně nazvaná Pied Piper (Krysař), na níž s Demokratickým národním výborem spolupracoval volební tým Hillary Clintonové, byla založena na záměrné „kultivaci“ extrémních republikánských kandidátů na prezidentský úřad, aby se stali „mainstreamem Republikánské strany“ – a aby se tak zvýšily šance Hillary Clintonové na vítězství ve volbách.

Tým Clintonové a Demokratický národní výbor hodlaly extrémisty uvnitř Republikánské strany využít jako „klacek, který by posunul kandidáty establishmentu více doprava“ a trvaly na tom, aby se Trump a další extrémisté (Ben Carson a Ted Cruz) dostali v Republikánské straně do popředí a aby je média brala vážně. Jinými slovy šlo o snahu vylíčit jakéhokoliv republikánského kandidáta jako nestravitelnou volbu pro americký elektorát.      

Jak už nyní víme, tato strategie nakonec vedla k naprostému fiasku.

Mezitím, co se demokratické elity snažily pěstovat Donalda Trumpa coby mainstreamového představitele republikánů, házely klacky pod nohy soupeři Clintonové v demokratických primárkách - Berniemu Sandersovi. Tomu se podařilo zmobilizovat milióny lidí, od sympatizantů hnutí Occupy Wall Street po tradiční voliče demokratů, a hovořit o problémech, které tížily obyčejné Američany, kupříkladu o odlivu pracovních míst do zámoří, vedení nákladných válek, zadlužování domácností; o stagnaci mezd a rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Šest ze sedmi průzkumů veřejného mínění z ledna a února letošního roku dávalo Sandersovi větší šanci porazit Trumpa ve volbách než Clintonové. 

Emaily Demokratického národního výboru zveřejněné WikiLeaks v syrové nahotě ukazují, jak špičky Demokratické strany pohrdaly Sandersem a jeho stoupenci a jak velký měly problém se vypořádat se Sandersovou „revoltou“, a tuto skutečnost se populisticky snažil využít Donald Trump. Předáci demokratů zašli dokonce tak daleko, že zpochybňovali Sandersův židovský původ.

Demokratické strana se zjevně nedokázala vyrovnat se vzestupem sociálnědemokratického politika ve vlastních řadách, a přestože si byla dobře vědoma neoblíbenosti Hillary Clintonové, dělala vše proto, aby její nominaci na kandidaturu do prezidentských voleb prosadila.

Obě strategie – protežování extrémisty Trumpa a oslabování Sanderse, jenž mohl magnáta porazit a stát se prvním skutečně progresivním americkým prezidentem – se nakonec osudově obrátily proti demokratům, a díky tomu do Oválné pracovny vstoupí oligarcha, rasista, sexista a popírač globálního oteplování v jedné osobě. Ovšem nenechme se vyvést z omylu, některé prognózy ukazují, že po dalších volbách může být ještě hůř – tedy pokud se Demokratická strana nepoučí z vlastních chyb, o čemž lze s úspěchem pochybovat.  

Odtajněná e-mailová korespondence Demokratického národního výboru a Hillary Clintonové celkem výmluvně poukazuje na naprostou zkostnatělost Demokratické strany, na její oddanost stávajícímu ekonomickému a politickému řádu, ač tento byl příčinou povlovně vzrůstající zloby, nenávisti a rasismu v americké společnosti – a koneckonců i příčinou zrodu fenoménu Trump.            

 

0
Vytisknout
6650

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2016