Americké námořnictvo uvedlo, že toto video ukazuje torpédoborec, jak vystřeluje tři malé střely určené k zastavení lodi Tuska, ale ani jedna loď se nepotopila ani nezačala hořet. Zveřejnili také video, na kterém jsou podle nich mariňáci z jiné lodi, kteří slaňují na palubu lodi Tuska a přebírají nad ní kontrolu. Loď Tuska opustila přístav v Malajsii a směřovala do Íránu, byla napadena, znehybněna, obsazena a zadržena při přibližování k Hormuzskému průlivu. 

Prezident Trump uvedl, že loď se "pokusila proplout naší námořní blokádou. Nedopadlo to pro ni dobře." Ale co teď? A to je otázka, která se v souvislosti s touto válkou klade stále hlasitěji. 

Včera večer se konalo další shromáždění na podporu režimu v Teheránu. Írán obviňuje Ameriku z pirátství za to, že na loď vystřelila a zabavila ji. Bude to pomstěno, uvedli. A co ty mírové rozhovory v Pákistánu? No, v Islámábádu je zřízen bezpečnostní kordon. Američané včera řekli, že jedou, pak ale nejeli, protože Írán tvrdí, že není o čem mluvit, a obviňuje USA z nerealistických požadavků a protichůdných hrozeb.

Íránský mluvčí: V tuto chvíli, zatímco s vámi mluvím, nemáme žádný plán na další kolo jednání. V tomto ohledu nebylo přijato žádné rozhodnutí.

Reportér: Naposledy Vance, Witkoff, Kushner a tým v Islámábádu nezískali vůbec nic. Dnes večer Trump řekl, že se vrací na druhé kolo. Írán prý na nejnovější dohodu pohlíží pozitivně, ale stále ještě není připraven na palubní lístky do Pákistánu. Američané opět vypadají jako ti, kteří spěchají. A Pákistán vypadá jako ten, kdo odvádí většinu přípravné práce; jeho ministr vnitra se dnes setkal a byl viděn při setkání s velvyslanci USA a Íránu, aby se nějak pokusil rozjet Islamabad 2. 

Pokud by se tedy dnešní den měl ukázat jako předvečer jednání, co s veliteli, kteří nyní rozpoutali válku v Gaze, Jemenu, Sýrii, Libanonu a Íránu? Oba dnes nějak trpí. Trump na sociálních sítích kritizuje své současné katastrofální výsledky v průzkumech veřejného mínění a vše odmítá jako falešné zprávy a lži. 

Netanjahu promluvil v izraelský Den památky a prohlásil, že 

"Izrael má morální převahu. Svět uznává naše odhodlání bránit se. Nejen bránit se, ale bránit lidstvo před barbarským fanatismem. Malý Izrael a náš velký přítel, Spojené státy, nesou na svých bedrech celou západní civilizaci."

Reportér: To tvrdí muž, který je stále obviněn Mezinárodním trestním soudem ze zločinů proti lidskosti.

Moderátorka: Alex Thompson na místě. Americký prezident dnes na sociálních sítích znovu trval na tom, že ho izraelský premiér Benjamin Netanjahu nepřemluvil k válce s Íránem. Naše americká redaktorka Anushka Astana je ve Washingtonu. Anushko.

Reportérka: Na chvíli jsme si mysleli, že Donald Trump má klidný den. Dnes sice rozhodně nevystupuje na veřejnosti, ale jako obvykle se jeho frustrace přelila do proudu příspěvků na sociálních sítích a díky nim můžeme skutečně vidět, co ho trápí. Za prvé, jak jste právě zmínila, ta kritika, kterou dostává vlastně zleva i zprava, myšlenka, že ho Izrael přemluvil k této válce. Trvá na tom, že to není pravda, že je to něco, co chtěl dementovat celý svůj život. Za druhé. Trápí ho kritika, že by mohl skončit s dohodou, která nebude o nic lepší nebo dokonce horší než ta, kterou Barack Obama uzavřel v roce 2015 bez války. Donald Trump opět říká, že to absolutně není pravda. Třetí kritika se týká načasování toho všeho. Zveřejnil příspěvek, ve kterém hovoří o tom, že první světová válka trvala přes 4 roky, druhá světová válka přes 6 let, čímž naznačuje, že tady to ještě tak dlouho netrvá. A je také opravdu frustrován celkovým výkladem událostí. Útočí na média. Útočí dokonce i na průzkumy veřejného mínění a tvrdí, že jsou zmanipulované. A myslím, že jsou dva typy průzkumů, které ho budou trápit. Jsou to globální průzkumy, Public First v posledních dnech zveřejnil něco, co naznačuje, že v Kanadě, ve Velké Británii, v Německu a ve Francii veřejnost spíše říká, že jejich země by se měla spoléhat na Čínu než na USA pod vedením Donalda Trumpa. Ale také tady v USA domácí průzkumy ukazují, že dvě třetiny Američanů viní Donalda Trumpa za růst cen benzínu.

Moderátorka: Panikaří tedy v Bílém domě?

Reportérka: Myslím, že jsou z toho dost znepokojeni. Víte, Donald Trump mluví o vítězství v Íránu, ale oni se obávají, zda dokážou vyhrát v Kongresu v nadcházejících volbách v polovině volebního období. A panuje přesvědčení, že ceny benzínu a plynu jsou naprosto klíčové pro to, jak si republikáni povedou. Politico uvádí, že šéfka štábu Donalda Trumpa, Susie Wilesová, se zavřela v jednom washingtonském hotelu s republikánskými stratégy a snaží se projednat, jak by mohli správně formulovat sdělení ohledně celé této situace. A přestože prezident tvrdí, že se tím vůbec netrápí, je zcela zřejmé, že tomu tak není. 

V současné době panuje určitá nejistota ohledně toho, co se děje s delegací, americkou delegací, která má odjet do Pákistánu. Řekl, že už odjeli. Nyní nám zdroje sdělují, že odjedou brzy.

Moderátorka: Anushko, moc děkuji. No, před chvílí jsem hovořila s Hamidrezou Azizim, odborníkem na íránskou bezpečnost a bývalým lektorem na Teheránské univerzitě. Nejprve jsem se ho zeptala, zda věří, že se Íránci dostaví k jednáním, která, jak jsme slyšeli, mají zítra začít v Pákistánu.

Hamidreza Azizi: Problém íránského vedení spočívá v tom, že se ocitlo mezi mlýnskými kameny, protože Donald Trump se zdá být přesvědčen, že jeho nátlaková diplomacie bude fungovat. Íránští vůdci také musí vyvažovat jakýkoli signál diplomacie se svou vlastní podporou uvnitř země, která je velmi ideologicky orientovaná a v podstatě vnímá jakýkoli náznak flexibility jako potenciální kapitulaci.

Moderátorka:  Myslím tím, že mluvíte o strategii prezidenta Trumpa jako o nátlakové diplomacii. Jiní mluví o jakémsi kolísání mezi hrozbami a prohlašováním vítězství a pak dalšími hrozbami. Ale viděli jsme také něco, co vypadá jako určité kolísání ze strany samotných Íránců. Víte, nejprve znovu otevřeli Hormuzský průliv, pak ho zase uzavřeli a dnes ráno prohlásili, že nemají v plánu se k jednáním připojit. A asi před hodinou řekli, že o tom uvažují pozitivně. Co se děje?

Hamidreza Azizi: Myslím, že tyto dvě věci spolu tak nějak souvisejí a vzniká tu jakýsi začarovaný kruh, který je vytvořen rozhodnutími na jedné straně a který ovlivňuje strategické tahy na druhé straně.

Moderátorka:  Ale některé z těch protichůdných zpráv, jak by někteří řekli, vycházejí od samotných Íránců. Otázkou je, zda je to strategie, nebo zda není pravda, že tu zjevně existují různé frakce, které bojují o kontrolu.

Hamidreza Azizi: Nevidím to tedy jako známku vnitřních sporů, ale jak jsem řekl, jako známku režimu pod tlakem, který ovlivňuje, omezuje jeho flexibilitu a manévrovací prostor a také vede k těmto rozporům. Rozpory tedy existují. Ale způsob, jakým by měly být interpretovány, je podle mě trochu jiný, než jak se o tom v poslední době diskutuje v hlavním proudu.

Moderátorka: A pokud jde o to, co to všechno znamená, zda by se tyto rozhovory měly uskutečnit kvůli šanci na trvalý mír, jaké je vaše hodnocení?

Hamidreza Azizi: Myslím, že by měla existovat nějaká záchranná úniková cesta. Dokážu si představit, že pokud se například prezident Trump rozhodne alespoň dočasně zrušit tuto námořní blokádu nebo prohlásí, že nebude uplatňována tak přísně, jak tomu bylo alespoň v posledních 48 hodinách, například zabavováním íránských lodí. Pokud by k tomu došlo, dalo by to íránské delegaci určitý manévrovací prostor k tomu, aby tam jela. Protože, jak jsem řekl, oni také potřebují dohodu. Jen pro představu, v důsledku této války přišlo přímo či nepřímo o práci 2 miliony lidí. Nedávno mluvčí íránské vlády uvedl, že náklady na poválečnou obnovu země se pohybují kolem 270 miliard dolarů. To je tedy to, co potřebují. A rozhodně se nechtějí vrátit k válce, ale nátlaková diplomacie zřejmě nefunguje kvůli nebezpečí, které by to představovalo pro režim zevnitř.

* * * 

Moderátorka: USA potvrdily, že ve čtvrtek se uskuteční druhé kolo jednání mezi Libanonem a Izraelem. Křehké desetidenní příměří mezi Libanonem a Izraelem umožnilo mnoha lidem vrátit se domů a pohřbít své mrtvé. A navzdory příměří izraelské jednotky nadále okupují území hluboko na jihu Libanonu. Dnes izraelská armáda varovala obyvatele, aby se drželi dál od desítek vesnic podél hranice, a poprvé zveřejnila svou linii rozmístění uvnitř libanonského území. Přední obranná linie se táhne z východu na západ, téměř 10 km do Libanonu. Hizballáh, který Spojené království označilo za teroristickou skupinu, vystřelil stovky raket z jižního Libanonu na severní Izrael. Náš zahraniční korespondent Pariaic O'Brian cestoval do jižního města Bazaria, poblíž řeky Litani. Do této oblasti mu byl povolen vstup pouze s povolením Hizballáhu.

Reportér: Strávili jsme dva dny v jižním Libanonu a snažili se rozluštit, co znamená pevnost Hizballáhu. Toto je jejich srdce. Navštívili jsme jejich pohřby. Prohlédli jsme si zničené čtvrti. Tato jedna buňka, pět nebo šest metrů pod zemí. Možná jsou vojensky slabí, ale pro tyto lidi má Hizballáh díky této válce nyní více důvodů k existenci, ne méně. 

Naše první zastávka, město Jibchit. Podle starosty zde za posledních šest týdnů proběhlo 40 izraelských leteckých útoků. Když válka začala, lidé odešli. Nyní, díky křehkému příměří, se vrací. 

Starosta je vysokoškolským lektorem fyziky, ale v těchto dnech neustále vyřizuje hovory od znepokojených obyvatel. Izraelci tvrdili, že zde útočili na bojovníky Hizballáhu, a mnoho z nich bylo zabito. Zasáhli však také generátory, které dodávaly elektřinu městu a mešitě. 

Hizballáh vznikl v roce 1982 jako odpor proti izraelské okupaci. Je to zakořeněno v DNA těchto míst. Starosta říká, že i tato oprava je součástí toho odporu. Ty buldozery. Lidé, kteří se vrací do svých domů. 

Do těchto oblastí máme přístup pouze s povolením a pod dohledem Hizballáhu, ale zde máme větší svobodu mluvit s kýmkoli chceme. Setkáváme se tedy se švagrovými, Nahal a Fatimou. Zůstaly zde během 40 útoků. Tito lidé hluboce nedůvěřují schopnosti libanonské armády je ochránit, a to nyní ještě více. 

Myšlenka, že by mohla nebo měla odzbrojit Hizballáh, je nemyslitelná. Izrael zničil část tohoto města. Ale pamatujte, že obyvatelé města chtějí zničení Izraele. Hizballáh je milice, která útočí na civilisty v Izraeli. Hizballáh je politická strana s poslanci v parlamentu a členy ve vládě. Hizballáh je skupina podporovaná Íránem, která má podporu mezi šíitskou komunitou. Ale Hizballáh je také hnutí. Je to způsob myšlení. Což vede k otázce: lze to z někoho opravdu vybombardovat?

Z Jibchitu jsme jeli na jih k jižnímu pásu Libanonu, kde jsou Izraelci rozmístěni, přes řeku Litani. Most byl bombardován Izraelci, ale místní ho opravili. A do pobřežního města Sur nebo Tyre, jednoho z bezpečnějších míst, kde lze pochopit geografii tohoto konfliktu, který je prozatím v klidu.

Izraelská bezpečnostní zóna, neboli okupované  území, je vymezena takzvanou žlutou linií. A odtud na pobřeží ji můžete bezpečně sledovat. Žlutá linie v podstatě vede podél mysu tam za mnou. Mezi ní a izraelskou hranicí leží více než 50 vesnic a měst. A Izraelci je jednu po druhé ničí. 

Pokud vám to zní povědomě, je to tak. V Gaze udělali přesně to samé. Izraelci tvrdí, že rozebírají infrastrukturu Hizballáhu, aby jim znemožnili ostřelovat zemi, a proto vytvářejí sterilní nárazníkovou zónu. 

Nakonec do města Bazori. Dnes se zde konají pohřby několika lidí, kteří byli zabiti 8. března. Právě na těchto pohřbech sousedé dali jasně najevo, za koho jsou, a tou barvou je žlutá barva Hizballáhu. Dnešní pohřby zahrnují čtyři ženy, jednoho teenagera a tři bojovníky. 

Jde o to, že tyto komunity nedělají takové rozdíly. Každý je členem odporu. Někteří lidé zde souhlasili, že s námi budou mluvit, jako například Mustafa. Proč se do toho zapojil Hizballáh? Proč Hizballáh, jak někteří říkají, vtáhl tuto zemi právě teď do války? 

Podle něj Izrael porušil příměří v roce 2024. Konflikt tehdy neskončil a neskončí ani teď. Posledních šest týdnů války znamená, že zde panuje silný hněv a smutek, a Hizballáh to využije jako zbraň. Otázkou je, jak to zneškodnit?

Moderátorka: To byl Paraic O'Brien na místě. Požádali jsme izraelské obranné síly o komentář k útokům v Jibchitu. Neposkytly nám žádné prohlášení. Krishi?

Moderátor: Díky, Jackie. Mluvil jsem s šéfem humanitární sekce OSN Tomem Fletcherem o dnešní prognóze. Hovořili jsme o humanitární situaci v Súdánu i o politice blíže k nám. Ale začali jsme rozhovorem o Libanonu a rozsahu vysídlení lidí v této zemi.

Tom Fletcher: Ale podívejte, v tuto chvíli je v Libanonu vysídlen každý pátý člověk. Když jsem před pár týdny překročil hranici do Damašku, ten týden překročilo hranici do Sýrie 200 000 Libanonců. Potřeby jsou tedy obrovské, zničení, vysídlení. A lidé se teď vrací, aby zjistili, zda je bezpečné se vrátit. A není.

Moderátor: A co způsob, jakým byla ta válka vedena? Protože v mnoha ohledech se zdálo, že Izrael v Libanonu dělá to, co udělal, nebo se poučil z toho, co udělal v Gaze.

Tom Fletcher: To je velká obava, když slyšíte tu samou rétoriku o tom, že se Libanon promění v trosky. A doslova, myslím tím, že izraelští ministři říkají: „Uděláme vám to, co jsme udělali Gaze.“ 

Byl jsem v Gaze dvakrát za poslední rok a něco a vím, co to znamená. A tak je to mrazivé to slyšet. Ale je to součástí širšího kontextu beztrestnosti a bezpráví ve světě, kde máte některé z nejmocnějších lidí na světě, nejmocnějšího člověka na světě, který vyhrožuje zemím, vyhrožuje, že vyhladí civilizace. A my žádáme všechny, vlastně tleskáme všem, aby se vrátili k něčemu, co sice není sexy, ale k mezinárodnímu humanitárnímu právu. 

Moderátor: Izrael vždy tvrdí, že mezinárodní právo respektuje. Je to tak?

Tom Fletcher: No, myslím si, že mnoho akcí, které jsme viděli jak v Gaze, tak v Libanonu,  nebylo v souladu se zákonem. A to je nakonec záležitost pro soudy, Mezinárodní trestní soud (ICC), Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), musí to být prokázáno. Není na mně, abych jen tak přišel a házel kolem sebe taková obvinění, ale neustále vidíme dopad těchto akcí.

Moderátor:  Co si myslíte o incidentu, který se nedávno odehrál v Libanonu, kde byli pracovníci záchranné služby zjevně alespoň třikrát záměrně napadeni, kde se různé vlny záchranářů vydaly na pomoc ostatním a každá z nich byla zasažena. Izrael nyní opět tvrdí, že sanitky se používají k přepravě zbraní Hizballáhu. Nepředkládají pro to žádné důkazy, ale to je to, co říkají. Stává se to někdy ospravedlněním pro tento druh útoku na pracovníky záchranné služby?

Tom Fletcher:  Neexistuje  žádné ospravedlnění pro útoky na sanitky a zdravotníky. Pracovníci záchranné služby a zdravotníci by nikdy neměli být terčem. A je to, víte, opravdu znepokojující. Víte, z jiných míst známe „double tap“. Ale nyní se objevuje nový slovník, který hovoří o „treble tap“ nebo „quadruple tap“ – to je součást kontextu, ve kterém moji kolegové neustále pracují. A my říkáme, že je třeba zajistit odpovědnost.

Moderátor: Súdán je válka, která byla odsunuta do pozadí vším, co se děje na Blízkém východě. Můžete nám to uvést do kontextu, pokud jde o potřebu, počet umírajících lidí, počet lidí závislých na potravinové pomoci?

Tom Fletcher: Takže v současné době je 34 milionů lidí v nouzi, 9 milionů vnitřně vysídlených, 4,5 milionu vysídlených do sousedních zemí. Takže máte ten dominový efekt konfliktu, který se šíří přes Jižní Súdán, přes Čad, například. A potřeby jsou obrovské. Dochází k masivnímu zneužívání sexuálního násilí proti ženám a dívkám. Je to naprosto, naprosto zničující. Je to v současné době nejhorší humanitární krize na světě.

Moderátorka: A na YouTube je k dispozici delší verze tohoto rozhovoru s Tomem Fletcherem v podcastu Fourcast.

Vytisknout