Trumpova vláda uvalila na Kubu “genocidní blokádu”
10. 2. 2026 / Daniel Veselý
Kuba je prakticky jedinou zemí, která od převzetí moci Fidelem Castrem a spol. v roce 1959 odolávala americkým pokusům o změnu režimu prostřednictvím unilaterálních sankcí a státního terorismu. S uvalením blokády na export venezuelské ropy, který držel Havanu nad vodou, se však situace na tomto tropickém ostrově drasticky zhoršila. Trumpův Bílý dům se při rekonfiguraci mocenské rovnice v obou Amerikách, kde uplatňuje tzv. Donroeovu doktrínu, na veřejnosti netají svými plány na změnu režimu v Havaně. Trumpův kabinet, zjevně povzbuzený záborem venezuelské ropy, zaměřil svůj zrak na Kubu, jejíž vzpoura proti zavedeným pořádkům na západní hemisféře dlouho představuje trn v patě Washingtonu
Na konci ledna Bílý dům oznámil, že Kuba představuje “nezvyklou a mimořádnou hrozbu” pro Spojené státy. Nikdo příčetný nemůže tuto lež brát vážně, vzhledem k drtivé převaze globální velmoci tváří v tvář dekády obléhanému karibskému ostrovu. Je to přesně naopak; jsou to právě Spojené státy, které představují mimořádnou hrozbu pro Havanu. A je naprosto lhostejné, zda je tamní režim demokratický, či nikoli. Jestliže se Trumpova administrativa rozhodne naplnit literu Donroeovy doktríny, na řadě mohou být další “neposlušné” státy, jako je Mexiko, Nikaragua nebo Kolumbie.
Washington se na základě vyfabulované hrozby unilaterálně rozhodl uvalit nová cla na země, které by prodávaly nebo nabízely dodávky ropy Havaně. Kuba nyní prochází zásadní energetickou krizí v důsledku dramaticky zostřené americké ekonomické blokády. Nyní jsou autobusové zastávky na Kubě prázdné, rodiny používají dřevo a uhlí na vaření a musejí si zvykat na neustálé výpadky elektřiny.
Kancelář kubánského prezidenta Miguela Díaze-Canela označuje zločinnou politiku Trumpovy vlády proti Kubě za “genocidní blokádu”. Pokud budeme vycházet z konkrétních údajů zveřejněných kanceláří kubánského prezidenta, zjistíme, že toto stanovisko není daleko od pravdy. Havana přijala nová opatření ve snaze udržet naživu lidi v domovech důchodců a nemocnicích, jak na svém účtu na X uvádí novinář Ryan Grim. Odtržení Kuby od venezuelské ropy se přirozeně odrazí ve všech sférách života, od dopravy přes fungování nemocnic až po veřejné služby.
Donald Trump a šéf americké diplomacie Marco Rubio se uchýlili k neuvěřitelnému sadismu, když doslova a do písmene ohrožují život milionů Kubánců. Za této situace můžeme očekávat humanitární krizi ohromných rozměrů. Nenechme se mýlit, Trumpově vládě nejde o demokratizaci tohoto karibského ostrova. Jde mu pouze o utužení kontroly a moci nad “zadním dvorkem” Spojených států, kde odchylka od statu quo v očích washingtonského blobu znamená nepřípustnou diverzi. Nicméně Trump a spol. už pokusy o změnu režimu nerámují květnatými, byť cynickými výrazy o vývozu demokracie, což byla doména jeho četných předchůdců.
Téma Kuby v českém mediálním prostoru tradičně podléhá extrémní ideologické předpojatosti, kdy je akcentována pouze represivní stránka režimu, aniž by sdělovací prostředky reflektovaly širší pozadí. Přitom žádná jiná země nebyla podrobena tak systematické a dlouhodobé ekonomické klatbě. Nikdo se tedy nemůže divit, že Kuba nepředstavuje kvetoucí oázu demokracie, když k tomu 66 let neměla příznivé podmínky jako klasické západní "demokracie". Kuba navíc není Grónsko, aby se zvedl tak mohutný odpor proti “záboru” této země nebo změně režimu. Jestliže Trumpovy a Rubiovy perverzní snahy o “učinění Kuby znovu velké” dojdou naplnění, vězme, že přijdou na řadu další země.
Diskuse