Utrpení novinářů v Konžské republice: "Svoboda tisku je podmíněná. Některá témata jsou tolerována, jiná mnohem méně."

12. 1. 2026

Konžská novinářka Rosie Pioth, 43 let, neměla v úmyslu opustit svou zemi. Na konci července však po obdržení výhrůžek smrtí byla nucena sbalit si kufry.

Pioth je zpravodajkou France 24 a ředitelkou zpravodajského webu Fact-Check Congo. Jejím zločinem bylo zveřejnění článku o výročí jedné z nejnásilnějších událostí v dějinách Republiky Kongo: bombového útoku na mezinárodní letiště Maya-Maya v hlavním městě Brazzaville v roce 1982. Ve své zprávě Pioth uvedla, že i po 43 letech rodiny obětí stále požadují spravedlnost a odškodnění. Také uvedla, že vyšetřování toho, co se stalo, by mělo pokračovat.

"Vyšetřování odhalilo rozpory v prezidentských milostech udělených obžalovaným v procesu v roce 1986. Zároveň zdůraznilo fakt, že jeden z odsouzených mužů uvedl, že se o svém trestu dozvěděl přes tisk, aniž by ho někdo po návratu do Konga o rok později vyslýchal, a že slíbené odškodnění rodinám obětí nikdy nebylo vyplaceno," vysvětluje Pioth EL PAÍS ve zprávě na WhatsAppu. "To vše ukazuje, že soudní, politické a lidské zacházení s útokem bylo neúplné. Pravděpodobně proto jsem dostávala výhrůžky," poznamenává.

Pioth žila několik dní v úkrytu, doufaje, že výhružné telefonáty a zprávy přestanou, ale nestalo se tak. A tak neměla jinou možnost než odejít. "Věděla jsem, že riskuji tím, že dělám takové vyšetřování, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že budu muset tak náhle odjet a opustit rodinu," povzdechne si. "Celý můj život se obrátil vzhůru nohama: můj domov, škola, můj příjem, stabilita mé rodiny..."

"Profesně jsem musela přestat chodit reportovat osobně a upřednostnit práci na dálku. [Také jsem musela] posílit svou digitální a fyzickou bezpečnost a některé projekty pozastavit. Dnes jsem v bezpečí. Ale čelím značným materiálním a administrativním obtížím," dodává.

Autocenzura kvůli strachu z odvety

Zkušenost Piothové opět upozornila na obavy o stav svobody tisku v Republice Kongo, kde jsou novináři stále častěji vystaveni zastrašování — i když ne v takové míře jako v sousední Demokratické republice Kongo (DRK). Reportéři bez hranic (RSF) řadí Republiku Kongo na 71. místo ze 180 zemí ve svém každoročním žebříčku.

"Kongo-Brazzaville není útočištěm pro svobodu tisku. Ačkoliv existuje značné množství médií, úřady nadále ovlivňují obsah, zatímco bezpečnostní podmínky jsou špatné. Případ Rosie Pioth je toho ukázkovým příkladem," vysvětluje Sadibou Marong v Whatsapp zprávě pro tento deník. Je ředitelem kanceláře RSF pro subsaharskou Afriku.

"Ona a její rodina žijí v alarmujících podmínkách od července. Ale zpráva, kterou vysílá konžský mediální regulátor [instituce, která je] mimo jiné odpovědná za ochranu novinářů, je dramatická pro zbytek profese: podporuje autocenzuru místo zavádění konkrétních opatření k zajištění bezpečnosti investigativních novinářů," potvrzuje.

Konžská republika je dlouhodobě zemí, která vzbuzuje velké obavy Výboru na ochranu novinářů (CPJ). V této zemi — kterou ovládl autoritářský režim Sassou Nguessa, prezidenta v letech 1979 až 1992 a znovu od roku 1997 do současnosti — novináři trpěli zatýkáním a pronásledováním za svou práci.

"Novinář Ghys Fortuné Dombé Bemba byl v letech 2017 a 2018 vězněn téměř 18 měsíců. Raymond Malonga, redaktor časopisu, byl od roku 2013 dvakrát uvězněn. A nedávné výhrůžky smrtí, které obdržela novinářka Rosie Pioth, vyvolaly další obavy o bezpečnost tisku v zemi," říká Angela Quintal, ředitelka CPJ pro Afriku, ve zprávě na WhatsAppu. "Bohužel jsou to běžná nebezpečí pro novináře po celé Africe, ale Republika Kongo je obzvlášť represivní; kritické zpravodajství čelí mnoha omezením," vysvětluje.

Fact-Check Congo pozastavila zveřejnění zbytku Piothiny zprávy, která měla být zveřejněna ve třech částech, a to do doby plné záruky její a rodinné bezpečnosti. Když obdržela výhrůžky smrtí, Pioth podala stížnost prostřednictvím organizace na ochranu lidských práv. Nicméně říká, že dosud od úřadů nedostala jasnou odpověď.

Incident v červenci 2025 nebyl první, kdy čelila tlaku nebo zastrašování kvůli své práci, ale nikdy předtím nečelila tak vážným hrozbám. "Svoboda tisku v Republice Kongo je podmíněná. Některá témata jsou tolerována, jiná mnohem méně," poukazuje Pioth. "Přístup k oficiálním zdrojům je omezený, ochrana novinářů nedostatečná a hrozby často zůstávají nepotrestány," dodává.

Zadržení a mučení

Ghys Fortuné Dombé Bemba, šéfredaktor nezávislých novin Talassa, žije v exilu ve Francii od roku 2018, poté co strávil 28 měsíců ve vazbě ve své zemi. Bemba byl zatčen v lednu 2017 a obviněn ze "spolupachatelství při manévrech na podkopávání státní bezpečnosti". Stalo se tak kvůli článku, který zveřejnil o vysokých důstojnících armády, a který obsahoval komentáře bývalého vůdce povstalců pastora Ntumiho, kterého konžská vláda hledá za terorismus.

"Nešlo o legální zatčení, ale o únos, protože mi nepředložili žádný zatykač," vysvětluje přes WhatsApp. "Chystal jsem se nastoupit do letu do Paříže, když mě chytilo pět ozbrojených mužů v civilu a odtáhlo do vozidla. Odvezli mě do věznice pro politické vězně, kde mě dva dny mučili. A pak mě odvezli na velitelství četnictva, kde jsem byl týden neustále vyslýchán, než jsem byl předveden před prokurátora," vzpomíná.

Bemba byl obviněn z toho, že je "vrah" a "terorista", který byl přistižen přímo při akci proti státní bezpečnosti. Byl držen ve vazbě před soudem.

"Prožil jsem peklo: drželi mě v úplné izolaci, nedovolili žádným členům rodiny mě navštěvovat a zavřeli mě do malé, tmavé cely," vzpomíná Bemba. O své hrozné zkušenosti psal v knize z roku 2019 s názvem De l'enfer à la liberté ("Z pekla ke svobodě").

"Kálel jsem se přímo tam, do malého kbelíku, který sloužil jako záchod. Vážně jsem onemocněl. Jediný čas, kdy jsem viděl několik hodin denního světla, bylo, když mě rychle převezli do kliniky ve městě, protože jsem byl na pokraji smrti," říká a vysvětluje, že jeho zdravotní stav se během této doby nevratně zhoršil.

Po propuštění odešel Bemba do exilu ve Francii. Ale v roce 2024 byl bodnut do krku na nádraží v Corbeil-Essonnes, městě na okraji Paříže. Novinář je přesvědčen, že útočník byl najat vládou jeho země. Francouzské státní zastupitelství později oznámilo, že zahájilo vyšetřování "pokusu o vraždu", aby zjistilo motiv útoku. "Ztratil jsem víc než litr krve. Byl jsem měsíc na nemocenské. Jsem si jistý, že to byla práce vlády v Brazzaville, která mé obvinění proti ní netoleruje," opakuje.

Žít v neustálém strachu

Christian Perrin, 55 let, musel také opustit zemi kvůli výhrůžkám smrtí souvisejícím s jeho profesí. Jeho problémy začaly, když informoval o masakru desítek mladých konžských mužů ve městě Pointe-Noire mezi 17. a 20. říjnem 2015, který provedla armáda a policie. To se shodovalo s kampaní za referendum o pokračující vládě prezidenta Denise Sassou Nguessa.

"Konžské vládě se mé reportáže nelíbily, neboť ji postavily do kompromitující situace. A protože mě nemohli zastavit ani umlčet, nařídili mou fyzickou likvidaci," uvádí tento novinář, který v březnu 2016 uprchl ze země se svou rodinou, ve zprávě na WhatsAppu.

Začít nový život jako uprchlík bylo obtížné. A podle Perrina pronásledování nikdy neskončilo.

Navzdory svým hořkým zkušenostem Perrin, Pioth a Bemba neztratili touhu vrátit se do své vlasti. Perrin říká, že provozovat žurnalistiku v Republice Kongo znamená volbu mezi dvěma možnostmi: podporovat vládní propagandu, aby bylo možné pracovat bez překážek, nebo vykonávat profesi podle etických principů a přijmout důsledky, včetně možnosti ztráty života. "Svoboda tisku je pojem, který v konžské společnosti neexistuje," tvrdí.

Bemba říká, že být novinářem v Kongu znamená "neustále žít ve strachu".

"Politická situace je nejistá," zdůrazňuje. "Svobody jsou potlačovány, soudci poslouchají [vládní] příkazy, veřejná bezpečnost není zaručena a ozbrojené gangy si v našich městech dělají, co chtějí. Samozřejmě, vězení nebo smrt jsou stále rizikem, ale nevylučuji, že se jednou vrátím do Konga."

Zdroj v angličtině: ZDE