Argumenty o počtu zbraní a vojáků nebo ekonomické síle Kremlu mou rovnici nediskvalifikují. Co takhle odpovědět, proč si myslí, že vědí víc než všechny evropské země, s výjimkou spojenců Vladimira Putina, protože vlády nemají přátele, jen zájmy, a přišli by o miliardy eur a dolarů, přicházely by o peníze s embargem na Rusko, podřizovaly by se ztrátě popularity u svých voličů, mimo jiné kvůli cenám plynu a váze imigrace Ukrajinců v jejich rozpočtech?

Proč by se kromě Bílého domu, který má údajně zájem být proti Rusku prostě jen z nějakého fetiše nebo geopolitického zájmu, Evropané takto vyčerpávali, kdyby nevěděli, že Kreml je možné porazit? Že by tolik zemí s tolika zpravodajskými službami a vojenskými silami s tolika znalostmi potřebovalo komentátory Britských listů, aby je poučili? Dělají jen to, co chtějí Spojené státy, jako by například Francie byla vazalem, loutkou Bílého domu?

Proč by se pak stavěly proti Donaldu Trumpovi, který je z tohoto drahého vazalství vysvobodil, a neoslavovaly, že teď už nemusí hrát falešnou roli podpory obrany Ukrajiny jen z domnělé podřízenosti geopolitickým zájmům Spojených států? Proč si tyto nenajmou autory, kteří vědí víc než oni? Není to proto, že stejně jako já vidí složitosti toho, jak se válka vyhrává, komplexněji?

Není to proto, že vědí, že pokud bude Kreml nucen i nadále napínat svůj rozpočet, svou potřebu najít muže ochotné zemřít za cíl, který jim nemluví z duše (nájemní bojovníci nemají podněty napadeného obyvatelstva, nebojují za vlastní přežití), výsledkem ve střednědobém či dlouhodobém horizontu bude, že Rusko zkrachuje, jako se to stalo, když Ronald Reagan donutil Sovětský svaz přesměrovat své zdroje z vývoje na zbrojení proti projektu Hvězdných válek bývalého herce kovbojských filmů?

Je to snad proto, že i velmoci západního světa chápou, co říkám, že válka se nevyhrává jen zbraněmi, ale i pudem sebezáchovy, spojeným s únavou, která se nakonec dostaví u útočníka, jenž nedosáhne svých cílů po mnohem delší době, než bylo plánováno?

Říkám, že pokud se Ukrajině podaří vzdorovat ruskému postupu, který je minimální, jen pár kilometrů sem a tam, bude Kreml brzy nucen odejít se staženým ocasem, jako to udělal Joe Biden v Afghánistánu? Že velikost a síla nestačí, jinak by od roku 1959 nebyla ani Kuba, pak ani Venezuela, kterou USA tolik potřebují kvůli ropě, kdyby šlo jen o otázku, kterou lze vyřešit vojensky?

Je zřejmé, že Ukrajina ztratí ty pohraniční regiony, které už byly napadeny, ale cena, kterou za to zaplatí, za to stojí, protože Putin ztratil svou světovou moc a omezil se na to, aby se oháněl chudáky jako Maďarsko a Slovensko a půl tuctu dalších hráčů bez významu velkých západních mocností. Kyjev vyhrává tím, že se neskloní a nevrátí se do podřízeného postavení, které bylo jeho realitou po mnoho desetiletí, což je to, co Kreml chce - pokračovat ve svém imperialismu s ním jako loutkou svých zájmů.

Ukrajina vítězí, protože Kyjev a většina jeho území, stejně jako jeho politická nezávislost, nebudou uzurpovány Putinem. To vítězství přichází v tomto smyslu. Že se Rusko drží ekonomicky nad vodou stejně uměle jako Spojené státy George W. Bushe, které se tvářily, že je válka v Iráku nezlomila, až se nakonec v roce 2008 zhroutily? Že stejně jako Sovětský svaz má v plánu co nejvíce vyčerpat ruské rezervy peněz, spojenců a bojovníků, jako to dělali za studené války, což vedlo k dominovému efektu, který osvobodil Čechoslováky a celý blok za železnou oponou.

Že geopolitická hra je méně empirická a vícerozměrná, než jsou tito komentátoři schopni intelektuálně pochopit. Stačí prodloužit ukrajinský odpor o další dva roky a Rusko zbankrotuje, zhroutí se nejen ekonomicky, ale i politicky, protože jeho obyvatelstvo žije ze stejného egoismu jako Američané a nedokáže se dívat na to, že je napadeno, že není schopno vyhrát bitvu, která se zdála snadná, že jeho vůdce ztrácí důvěryhodnost, protože jeho všemocné zdání už exponenciálně eroduje s každým dronem, který vyhodí do povětří nějaký sklad zbraní nebo pohonných hmot, s každým dnem navíc, kdy není osvobozen Kursk, s každým pouze malým kouskem země, který tak pomalu postupují ruská vojska na Ukrajině, jejíž obrovské území tím není skutečně zásadně ohroženo.  

Že to není závod na 100 metrů, ale maraton? Že ve Formuli 1 nevyhrává nejrychlejší a nejvýkonnější vůz, ale ten s nejsilnějším motorem a nejchytřejším řidičem? Že Spojené státy neopustily Vietnam a Afghánistán, protože útočníci zvítězili vojensky, ale protože zvítězili politicky? Že Rusko bylo pokořeno a Ukrajina se do dějin zapíše jako houževnatá a hrdinská? Že Putin vychází jako impotent a Volodymyr Zelenskyj jako hřebec?

Že by těmto autorům chyběla dlouhodobá vize, kterou nepochybně mají vedoucí zpravodajských služeb a poradci nejdůležitějších západních zemí planety? Ukrajina by nezabíjela své muže jen proto, aby nahrála Američanům, což se ukáže, pokud se Trump rozhodne, že chce, aby se země a její evropští spojenci vzdali. Kdyby totiž byli jen kartami ve hře Bílého domu, jakmile by jejich feudální pán změnil cíl, změnili by i oni.

Kdyby zájmem oslabeného Ruska nebylo prospět jak Ukrajině, která ztratí svého trýznitele, tak Evropě, která svrhne svého věčného potenciálního násilníka, nepokračovaly by po stažení USA, které, i když mají zájem na tom, aby Kreml ztratil sílu, nejsou důvodem, proč se Ukrajina a civilizovaná Evropa brání. Je to ve vlastním zájmu všech zúčastněných, nejen amerického imperialismu, který tak vzrušuje autory, kteří trvají na předstírání, že Rusko není ještě větší imperialista než Američané, které tak nenávidí a americký imperialismus používá jen jako alibi, aby si mohli dovolit zvěrstva.

Rusové jsou potížisté, kteří nedodržují pravidla civilizovaného soužití, věční podvodníci, kteří kopou lidi do holeně jako Maradona a vrhají se na zem jako Neymar, aby vyhráli zápas. To Rusko hraje špinavě a trvá na tom, že chce ovládat desítky národů, které nemluví jeho jazykem ani nemají jeho kulturu, a proto je důležité, aby bylo oslabeno. Že to není jen americká hra, ale hra, kterou hraje civilizovaná část západního světa.

Že Rusko není obětí Bílého domu, ale zločincem, který žije ze znásilňování svých sousedů a sabotování demokracie jiných. Ukazovat prstem na zájmy USA, že nechtějí vzdorovat imperialistické žízni Ruska, je jako nechtít zachránit ženu, která je obětí svého manžela, protože ten, kdo ji může zachránit, by ji rád měl, až opustí svého násilnického manžela. Ignorovat utrpení oběti, protože policista je zkorumpovaný, je nedostatek lidskosti a strategické vize, kterou evropské země nemají.

Je v zájmu budoucnosti demokracie a kolektivního humanismu, aby Putinovo Rusko bylo poraženo, i kdyby to mělo znamenat zabití mnoha dalších vojáků a zničení mnohem většího množství ukrajinské infrastruktury, stejně jako se to stalo v odboji nejen Ukrajiny proti zjevně přesile Hitlera.

Samotné Rusko porazilo Hitlera tím, že ztratilo miliony životů a čekalo, až je zima zabije chladem a únavou. Evropa musela vidět miliony mrtvých po dobu pěti dlouhých, trýznivých let, než mohla vidět německá vojska rozdrcená, unavená a oslabená nedostatkem lidských a vojenských zdrojů. Nebyla to jen americká a ruská vojenská síla, co porazilo Německo, ale únava nacistické strany. To vidí a dělají inteligentní hráči na západní straně a v ukrajinské vládě.

Nevadí, že mnozí Ukrajinci raději z boje utíkají, stejně jako nevadilo, že Češi odmítli bojovat. Nakonec to byl čas, který oslabil sílu nepřítele. Kdyby se války vyhrávaly pouhým porovnáváním vojenské a ekonomické velikosti, dějiny světa by vypadaly jinak. 

Pouze poraženecké a empirické autory, kteří se spoléhají pouze na to, co vidí na konci svého nosu, protože nemají dalekohled. Je to jako v jedné perské pohádce, v níž oči říkaly nosu a ústům, že před sebou vidí bouři, která se žene v černých mracích. Ústa si pak stěžují, že necítí chuť déšť, a nos necítí vlhkost vzduchu, a tak se očím posmívají a říkají si, že oči vidí věci, které neexistují.

David porazil Goliáše taktikou, ne velikostí.