Uprostřed neutuchající izraelské ofenzívy v Gaze se pohřešují tisíce Palestinců

12. 7. 2024

 

"Každý týdn přijímáme  500 až 2 500 hovorů a většina z nich jsou žádosti o pohřešované rodinné příslušníky," uvedla Sarah Daviesová, mluvčí MVČK. "Úroveň žádostí kolísá, někdy v závislosti na situaci v oblastech Gazy - pokud v blízkosti velkého počtu lidí probíhají bojové akce nebo jsou vydány pokyny k evakuaci, naši operátoři na horké lince přijímají v následujících hodinách a dnech více hovorů s žádostmi o vypátrání.

Bohužel v takových chaotických situacích může snadno dojít ker ztrátě lidí. Lidé jsou v panice, někdy je tma a je špatně vidět, pokud jsou v blízkosti výbuchy, lidé prchají a ztrácejí se jeden druhému."

Daviesová uvedla, že když jsou  lidé zraněni a odvezeni sanitkou do nemocnice, jejich rodinní příslušníci ne vždy vědí, ve které nemocnici se nacházejí. "Lidé mohou ztratit telefony, spojení může být přerušeno, sim karty se mění. Existuje nevyčíslitelný počet důvodů, proč se lidé ve válečné zóně ztratí."
 
Přetrvávající násilí vážně narušuje komunikaci, nemocnice se stávají terčem útoků, což zdravotnickému personálu komplikuje snahu o zdokumentování obětí a identifikaci zemřelých. Neutuchající válečné akce spolu s omezením pohybu a výpadky komunikace způsobily značné problémy při sledování a hledání pohřešovaných osob. Navíc byl omezen přístup soudních znalců a odborníků na lidská práva, což znemožnilo identifikaci obětí.

Organizace Save the Children ve své nedávné zprávě uvedla: "Intenzita izraelských náletů a nepřátelství mezi stranami - stejně jako nevybuchlé bomby a rakety v troskách - znamená, že pro rodiny, první pomocníky a humanitární pracovníky je příliš nebezpečné prohledávat trosky."

Od 7. října MVČK informoval o více než 8700 pohřešovaných Palestincích v Gaze a při shromažďování informací spolupracoval se 7429 palestinskými rodinami. Přibližně 2 300 případů bylo vyřešeno, což znamená, že rodiny nalezly své příbuzné, ať už živé, nebo mrtvé.

Muhammad Nadží, obyvatel města al-Falluja na severu Gazy, uvedl, že záchranným týmům se po nedávném útoku podařilo ze sutin vyprostit osm lidí, ale dalších 17 je stále pohřbeno pod troskami a někteří jeho bratranci jsou nezvěstní.

"Nic o nich nevíme," řekl Nadží. "Celá budova se jim zřítila na hlavy. Jsou mrtví? Jsou naživu? Nikdo nám nemůže nic říct... Pokud jsou moji bratranci mrtví, chceme je pohřbít. Nedokážeme přemýšlet ani chápat.

"Nejsem jediný, kdo má pohřešované členy rodiny. Mnoho lidí tady má stejný problém."

Daviesová řekla: "Z naší práce v konfliktních zónách po celém světě víme, že nejtrýznivější bolest, kterou lidé zažívají, je odloučení od milované osoby, aniž by věděli, kde a jak se nachází nebo co se s ní stalo. Lidé mají strach, jsou úzkostní a mnozí z nich se cítí bezmocní, protože v této situaci mohou udělat jen velmi málo. Je srdcervoucí slyšet bolest lidí, kteří se horečně snaží znovu spojit se svými rodinnými příslušníky nebo se dozvědět nějaké zprávy o jejich osudu a místě pobytu."

Abu Ali Zahir přišel o 23 členů rodiny, když třípatrový obytný dům, ve kterém žili, zničil izraelský nálet. Šestnáct těl bylo vytaženo z trosek asi 60 dní po útoku, ale dalších sedm nebylo nalezeno.

Předpokládá se, že skutečný počet pohřešovaných Palestinců je podstatně vyšší, částečně proto, že ne všechny rodiny vědí, že se mohou obrátit na MVČK, ale také proto, že v některých případech byly celé rodiny zabity, což znamená, že není nikdo, kdo by pohřešované nahlásil.

Ministerstvo zdravotnictví Gazy uvádí, že počet obětí války je více než 38 000 a že toto číslo nezohledňuje pohřešované osoby - včetně těch, které jsou uvězněny pod sutinami, zadrženy nebo pohřbeny v masových hrobech. Ministerstvo odhaduje, že k 6. červenci bylo pohřešováno asi 10 000 lidí.

Vyhledávání pohřešovaných osob je složitý proces zahrnující porovnávání informací o jejich stavu s údaji od různých stran konfliktu a z dalších zdrojů, jako jsou seznamy nemocničních pacientů nebo záznamy o zadržených osobách vrácených do Gazy.

"Výzvou v této situaci je, že podmínky pro naše pátrací aktivity v terénu - kdy by například týmy chodily od dveří ke dveřím nebo od přístřešku k přístřešku a zjišťovaly nebo se ptaly na osud a místo pobytu pohřešované osoby - v Gaze nyní neexistují," řekla Daviesová. "Lidé se tak často stěhují, žijí ve stanech a nemají stálé adresy."