Prodej Mafry jinému oligarchovi je dalším příkladem vratké plurality médií v Česku

4. 9. 2023 / Albín Sybera

 

Samotná skutečnost, že Mafra a Londa, kontrolující rádia Impuls a RockZone, byl prodána společně s chemičkou Synthesie naznačuje, že o vlastnictví těch největších médií v Česku se nerozhoduje na základě jejich obsahu, ale v kontextu s médii nijak nesouvisejícími obchodními vztahy.

Jak v tiskové zprávě uvedl Pražák, tak „díky akvizici Synthesie výrazně posílíme na evropském trhu speciální chemie“ – šéf Kaprainu tedy ukázal na chemičku sousedící v průmyslovém areálu u Pardubic se slavnější Explosií jako na středobod transakce, která láká pozornost především s ohledem na Babišův desetiletý střet zájmů.

Pro úplnost – Agrofert získal Mafru před deseti lety krátce předtím, než se Babišovo ANO stalo druhou nejsilnější partají na domácí politické scéně, tedy pozici, kterou si ANO nepřetržitě dokázala udržet až dodnes, kdy její popularita vzrostla až na ohromujících 35% a dnes je tak s velkým předstihem v čele volebních preferencí.

Jak číst prohlubující oligarchizaci médií v Česku?

Z pohledu pomalu se blížícího souboje o Strakovu akademii v roce 2025 může být prodej Mafry posílením Babišových pozic. Zbavil se totiž v očích liberální veřejnosti jedné z nejviditelnějších kaněk a bude moci nadále prodávat svůj často používaný argument, že kritika vůči jeho osobě je zaujatá.

Bude jistě zajímavé sledovat, jak se promění redakční postoje MF Dnes a Lidových novin. Je pravděpodobně, že se na jejich titulních stránkách již nebude objevovat postava jednoho z nejbohatších českých miliardářů Babiše s výzvou, aby Češi nevěřili médiím.

Je také pravděpodobné, že část české žurnalistiky tuto skutečnost bude kvitovat s povděkem a bude ji dokonce interpretovat jako zlepšení situace médií v Česku, jak již někteří komentátoři činí v souvislosti se zprávami o transakci mezi Agrofertem a Kaprainem.

Skutečnou zajímavostí ale bude sledovat, zda a jak se promění postoje MF Dnes a LN vůči ANO a Andreji Babišovi. Budou oba listy více kritizovat populistického hegemona v Česku, anebo bude k vidění „racionální“ a „vyvážená“ kritika muže, kterému nemůže přijít na jméno především městská liberální populace z Prahy a Brna?

Co je méně pravděpodobné, tak je, že by se oba listy pustily do kampaně proti Babišovi, poté, co jejich novému majiteli Babiš umožnil významné posílit v oblasti chemického průmyslu.

Média jako indikátor vztahů mezi oligarchy

Jak si mnohá česká média všímají, tak bývalý manažer PPF a specialista na obchod s pohledávkami Karel Pražák, který se rád prezentuje jako krizový manažer zemřelého Petra Kellnera, již vlastní Spolchemii a lze očekávat jeho další aktivity na tomto poli.

Není to ostatně tak dávno, co CentroNet z Pražákovy skupiny Kaprain sehrála roli novinky na českém telekomunikační trhu během neslavné aukce z roku 2020 na 5G kmitočty pod taktovkou tehdejšího ministra průmyslu a obchodu a jedné ze současných hlavních tváří ANO, Karla Havlíčka

Letos na jaře pak Kaprain prodal internetového providera Nej.cz Cetinu ze skupiny PPF, poté co z Nej.cz Pražák podle svých slov vybudoval „třetího největšího hráče na trhu především díky akvizicí těch nejzajímavějších telekomunikačních společností napříč celou republikou.“

Pro ilustraci, PPF měla zaplatit za Nej.cz okolo osmi miliard, tedy jenom o dvě miliardy nižší částku, než o jakou se podle Hospodářských novin mělo jednat při současné koupi Mafry.

Zdá se tedy, že Pražák, o jehož minulosti mnozí podnikatelé v Česku hovoří jako o „Kellnerově člověku na černou práci,“ umí nadále využívat své bohaté kontakty v úzce koncentrovaném prostředí nejvyšších pater českého byznysu.

I z tohoto důvodu je obtížné představit si v čem by pro českou mediální scénu měla spočívat pozitiva přesunu Mafry z dosahu Andreje Babiše do dosahu Karla Pražáka, jak ji někteří komentátoři interpretují.

Má-li se hodnocení rizik v oblasti médií vyvarovat zjednodušené redukce na postavu Andreje Babiše, jak se často děje v hodnocení české politické situace, tak se v míře prolínání obchodních, politických a mediálních zájmů se v souvislosti s Mafrou nestalo mnoho nového.

Pouze byl posunut standard zase o něco níže. Přesun jednoho z největších mediálních domů z dosahu populistického vůdce a symbolu českého agrochemického průmyslu do rukou muže, jehož kariéru vybudovala výměnou za zásluhy v oblasti bankrotů ještě úspěšnější skupina české privatizace (PPF), je dnes kvitován jako vlastně pozitivní zpráva.