Budoucnost evropského obranného průmyslu závisí na rychlém ukrajinském vítězství

24. 3. 2023

čas čtení 7 minut
Armády kontinentu by si neměly držet svůj arzenál pro budoucí potenciální konflikty – měly by ve velkém měřítku dodat systémy, které pomohou Ukrajině ve válce, nyní, píšou Lucie Bérard-Sudreau a Olivier Schmitt.

Vzhledem k tomu, že evropští výrobci zbraní se snaží zvýšit produkci za různými účely podpory Ukrajiny, doplnění národních zásob a zvýšení připravenosti na vysoce intenzivní válku, mohou skončit vytlačeni ze svého vlastního obranného trhu – tedy pokud Ukrajina Rusko rychle neporazí.

Pokud se však válka prodlouží a bude vyžadovat intenzivnější podporu západních vlád, dodávky zbraní budou škodlivé pro technologickou a průmyslovou základnu obrany Evropské unie (EDTIB). Takže tím, že by pomohly Ukrajině zajistit rychlé vojenské vítězství, by evropské vlády pomohly i svému vlastnímu obrannému průmyslu.

Zatímco obranný průmysl kontinentu má technologickou schopnost uspokojit nezbytnou poptávku, to, co je dnes v sázce je jeho výrobní kapacita, protože evropské společnosti nemusí být schopny reagovat na vyšší poptávku tak rychle jako ostatní producenti - i když vyvíjejí toto úsilí.

Například nový hlavní pozemní bojový systém, který společně vyvíjejí Paříž a Berlín, nebude plně operačně schopen dříve než v roce 2040. Mezitím Polsko již obdrželo první pozemní válečné systémy z dohody, kterou podepsalo s jihokorejskými společnostmi v létě 2022, do konce roku. A za účelem rychlého zajištění kapacit protivzdušné obrany, ke kterým se připojilo Švédsko a Finsko, se 15 zemí NATO obrací k izraelským a americkým systémům namísto systémů vyrobených v Evropě.

Pokud by se však vlády kontinentu i nadále obracely nejprve na mimoevropské dodavatele, evropské společnosti budou mít potíže s prodejem svých výrobků na svém domácím trhu pro příští generaci systémů. Volba zbraňových platforem dnes – a jejich munice – skutečně vytváří závislost, která by mohla trvat několik desetiletí.

Evropské vlády tak čelí kritickému dilematu: Na jedné straně mohou naplnit své okamžité potřeby vojenského vybavení, jak to diktuje současné vnímání hrozeb. To zvýší pravděpodobnost, že se obrátí na mimoevropské obranné společnosti, a to znamená, že vyšší vojenské výdaje neprospějí jejich zbrojnímu průmyslu, což riskuje pozdější vytlačení místních společností z trhu.

A na druhé straně by mohly přidělovat zakázky místním firmám, které by nemusely být schopny zvýšit svou produkci v požadovaném časovém rámci, čímž by vytvořily mezeru ve schopnostech pro národní ozbrojené síly.

To znamená, že urychlení dodávek zbraní na Ukrajinu může nepřímo podpořit evropský obranný průmysl. Čím déle boje trvají, tím pravděpodobnější je, že evropské vlády budou na podporu Kyjiva dále vyčerpávat své arzenály. Pokud však Ukrajina dosáhne rychlého vítězství nad Ruskem, evropské ozbrojené síly budou muset provádět méně naléhavých doplňovacích zakázek.

Současné debaty o předání bojových letadel na Ukrajinu jsou toho dobrým příkladem. Polsko a Slovensko oznámily předání bojových letounů MiG-29 ze sovětské éry na Ukrajinu. Právě teď je nepravděpodobné, že by země jako Polsko nabídla F-16, které tvoří páteř jejího letectva, aniž by byla v dohledu jakákoli jasná náhrada, zvláště když jiné země provozující F-16 - Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Belgie - je postupně nahrazují modernějšími F-35.

Ale představte si vojensky aktivní fázi konfliktu, která by se táhla další dva roky. Je možné, že Ukrajina by mohla potřebovat novou várku náhrad za počáteční F-16, které by mohly být dodány Nizozemskem a dalšími provozovateli F-16, ať už jde o kompenzaci úbytku, pro výcvikové účely, náhradní díly nebo jednoduše pro další posílení svých vzdušných sil. V takové situaci by tlak na Polsko, aby se vzdalo některých svých F-16, jistě zesílil. Ale kam by se pak Varšava obrátila, aby je nahradila?

V zásadě jsou v Evropě k dispozici možnosti - ať už je to Dassault Rafale, Eurofighter Typhoon nebo Saab Gripen - ale je pravděpodobnější, že Polsko by se pro účely interoperability připojilo ke klubu F-35. Další dva velké evropské projekty však nebudou k dispozici dříve než v polovině roku 2030 a stávající evropská nabídka by již mohla být považována za zastaralou nebo nevhodnou pro daný účel.

Tento scénář týkající se velkého bojového systému, jako je stíhačka, se může zdát extrémní. Ale právě proto ilustruje dilemata, kterým EDTIB čelí. A až dosud byla dynamika této války široce nepředvídatelná – kolik pozorovatelů by 23. února 2022 vsadilo na silnou ukrajinskou protiofenzívu, soudržnou západní podporu, na to, že EU upraví nové politické nástroje, jako je evropský mírový nástroj, aby umožnily předání zbraní na Ukrajinu, nebo na to, že Německo bude souhlasit s předáním tanků válčící straně v aktivní válce?

Vzhledem k mobilizačním schopnostem Ruska a ukrajinské vojenské zdatnosti tedy není zcela absurdní představovat si scénáře, ve kterých se konflikt protahuje. Ale čím déle to bude trvat, tím těžší bude výběr nákupu pro evropské země, protože logika nastíněná výše pro stíhačky platí také pro dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů, tanky, dělostřelecké systémy atd. A evropské země by už měly rozvíjet strategie, jak zmírnit vyostřování tohoto dilematu.

Morální důvody pro pomoc Ukrajině jsou velmi jasné – je to ctižádostivá demokracie, která se stala obětí ruského neoimperialismu. Strategický argument je také jasný – ukrajinské životy jsou obětovány k oslabení nepřátelského Ruska, což může evropské bezpečnosti jedině prospět, a ochrana normy neútočení v mezinárodním systému je v zájmu západních demokracií.

Nicméně, jak je vidět, je zde také průmyslový rozměr, který je třeba přidat k těmto důvodům - a má v sobě časovanou bombu. Aby se předešlo potížím vyvolaným potenciální potřebou rychle doplnit arzenál, musí evropské země zajistit, aby Ukrajina dosáhla velkého vojenského vítězství – což pravděpodobně znamená úplnou územní kontrolu nad Donbasem – a to co nejrychleji. Je lepší doplnit arzenál v časovém okně, které otevře poražené Rusko, než během probíhajícího konfliktu.

Proto tvrdíme, že v krátkodobém horizontu je čas zastavit "postupný" přístup k dodávkám zbraní, který dosud převažoval. Pomoci Ukrajině zvítězit co nejrychleji je morálně i průmyslově zdravá politika Evropy a pokusy "inkrementálně" utvářet dynamiku konfliktu jsou nejen iluzorní, ale také oddalují evropské vítězství.

Evropské ozbrojené síly by si neměly držet svůj arzenál pro budoucí potenciální konflikty. Spíše by měly Ukrajině dodat ve velkém měřítku systémy, které by jí pomohly zvítězit ve válce.

Zdroj v angličtině: ZDE

2
Vytisknout
3900

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2023