Milovnice swingu

6. 9. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut

Tak jako se Bratislava může hrdě pyšnit svým jedinečným hudebním tělesem, které se ve svém repertoáru také zaměřuje na swing a hot–jazzovou muziku dvacátých a třicátých let dvacátého století, tak i Praha. A jsem tomu ráda, neboť kdo by nemiloval tu nádhernou dobu těchto let, kdy mezi generacemi vládla úcta, slušné vychování a muži byli k ženám gentlemanští a galantní. Kdo by nemiloval tu nádhernou módu plnou jednoduchosti, krásy a kvality. Kdo by nemiloval nádherné obrazy Tamary Lempické, skvěle zachycující atmosféru té doby. Kdo by nemiloval Bratislava Hot Serenders a jejich koncerty. Kdo by nemiloval HOT SISTERS z Prahy, jejichž originální hot–jazzový repertoár přivádí do varu nejen posluchače jejich koncertů, ale také všechny tance chtivé v mnoha pražských i mimopražských jazzových klubech, a dokonce i v Domovech pro seniory. Prostě právě všude tam, kde zrovna uvádějí svůj vyhlášený hot–jazzový repertoár, sestry Doris Lamošová a Sophia Lamoš.

 

I přesto, že současná doba si žádá rychlost, nezlomila vás a vy jste zůstaly věrny svému milovanému hot–jazzu, kdo vás k němu přivedl?

Maminka si doma při úklidu zpívala písničky Ivana Mládka, táta si pouštěl funky a klasickou hudbu a když přijela babička, překrásně hrála starý jazz na klavír. Hraje krásně i dnes, i když si to sama o sobě nemyslí. Pochytila to od svého otce, který byl jazzový pianista.

Je o vás známo, že rády hrajete své vlastní skladby jako např. Láska má je boogie, Vážka nad řekou nebo Opilé Blues, jejichž autorkou, je právě vaše babička Věra Chrbolková. Jak se z ní, tak najednou stala vaše dvorní textařka?

Vyrůstaly jsme v Rakousku. Za studiem hudby jsme šly do Prahy, kde se nám začalo stýskat po rakouské lidové hudbě. Proto jsme požádaly babičku, aby nám přetextovala nějaké rakouské lidové písně do češtiny, a takto jsme spolu začaly zpívat dvojhlasy.

Mnozí návštěvníci vašich koncertů obdivují kromě skvělé muziky a vašich jedinečných dobových výkonů i vaše nádherné šaty, které jako by pocházely ze salónu samotné Hany Podolské, která paní švadlena současné doby, je tak šikovná jako byla tato prvorepubliková módní diva?

Některé šaty nám ušila naše babička, jiné jsme si zase objednaly přes internet. V dnešní době, se dá opravdu ledasco sehnat, líbí se nám elegance dvacátých let, tenkrát to byla ale divoká doba! To, že ženy měly krátké natočené vlasy a zkrácené sukně, bylo pro část populace přímo skandální!

Ve vašem repertoáru nechybí ani píseň od Inky Zemánkové, Dívka k rytmu zrozená.

Zpíváte i její Slunečnici?

Ano, Slunečnice nikdy neurazí :-). Milujeme skvosty z prvorepublikové éry, rády si zazpíváme hot nebo si to Řekneme pěkně potichoučku :-).

Vaším debutovým albem se stalo CD Swing je můj king / Swing Is My King, na němž se zájemci mohou zaposlouchat do takových pecek jako jsou Swing, Brother, Swing; Crazy People, Bei Mir Bistu Schein, Hi, Diddle Diddle, Dívka za milion a debutového hitu Swing je můj king a ještě dalších deseti. Kdo je ale třetí dívkou na bookletu, neboť vy jste dvě, a jak album vlastně vzniklo?

První album bylo koncipované spíše pro trojhlas, a kdo jiný by se takového úkolu zhostil lépe než Alice Bauer? Dlouhá léta zpívala v Originálním Pražském Synkopickém Orchestru a této hudbě rozumí stejně dobře jako angličtině, kterou ovládá mistrně. Anglickou verzi k písni Swing je můj king napsala právě ona. Doufáme, že spolupráce ohledně anglických textů, k některým našim písním bude nadále pokračovat. Desku produkoval Miroslav Lacko, který je nejen dvorním pianistou Ondřeje Havelky, ale také např. spolupracuje jako sólista s berlínskou filharmonií. Deska vznikla ve spolupráci s nakladatelstvím Supraphon.

Ke swingu a hot-jazzu patří i tanečnice, třeba taková, jakou byla proslulá Josephine Baker, která byla v předválečné Evropě považována za ztělesnění hot-jazzu. Rozšíříte vaše duo, i o hot-jazzovou tanečnici?

Nevíme, jak jste toto mohla uhodnout, ale přesně to teď dáváme dohromady. Se sestrou nás baví hrát na nástroje a k tomu zpívat, tak jsme si řekly, že přizveme saxofonistku-tanečnici. Společně s ní, dáváme dohromady takový hudebně-tématický audiovizuální projekt Kristýna Šrubařová alias Ritzy-Pitzy. Je to duše, která doslova ztělesňuje divokou dobu prohibice. Má podobnou auru jako měla Marilyn Monroe. Ať jste žena či muž, musíte ji zkrátka milovat :-). Téma večera ještě nesmíme prozradit :-).

Z některých vašich písní, může posluchač zaslechnout i operní melodii, šanson, tango, house music a dokonce i beat box, což ho dost překvapí. Znamená to, že své posluchače rády překvapujete?

Ano, jelikož milujeme hudbu, propojujeme swing a hot-jazz i s jinými hudebními styly. Kdyby dnes žil Count Basie nebo třeba Cab Calloway, troufáme si říct, že by této možnosti určitě také rádi využili. Doris vystudovala na konzervatoři skladbu a klavír, takže by to ani jinak nevydržela, a já Sophie mám po studiu zpěvu na konzervatoři multižánrových přesah. Když na to přijde, tak zazpívám operu stejně jako funky. Člověk se nezačne nudit a publikum to mile překvapí. Naši srdcovku, ale těžko zapřeme.

Také jste koncertovaly v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi, kde jste svým vystoupením okouzlily všechny přítomné, tak jako byste se právě zhmotnily přímo z éry swingu, což svědčí o tom, že v minulých životech jste s ním byly nerozlučně spjaty?

O tom nepochybujeme. Asi jsme žily nezřízený, divoký, jazzový život. V tomto životě už žijeme naštěstí rozumněji, ale nádech starých časů nám nedá spát. Díky hudbě, se tam můžeme přesunout a vzít posluchače s sebou.

Vaše babička, Věra Chrbolková, je opět autorkou textu nové písně Rudé bububu, na jejímž singlu pracujete v současné době. Můžete pro naše čtenáře zveřejnit alespoň kousíček z úvodní sloky?

Já vidím rudě, co z toho zas budě...“

Je to píseň, ve které dominuje baryton saxofon, na který úžasně hraje Markéta Greifonerová Smejkalová alias M.A.K.Y.N.A. Umí ale i na altku, a na klarinet :-).

Babička totiž kouká s dědou na zprávy, a tato píseň vznikla už před nějakou dobou, bohužel, se ukázalo, že píseň byla prorocká...

Je něco ve vaší tvorbě, čeho si doposud ceníte nejvíce?

Nejvíce si ceníme příležitosti, dělat hudbu a setkání s lidmi (hotsisters-music.com), kteří ji milují stejně jako my, ať už na straně pódia nebo hlediště. Podpora přichází ze všech stran :-). Máme možnost hrát s těmi nejlepšími muzikanty tohoto žánru, a to je ta nejlepší škola na světě.

A co plánujete do budoucna?

Stride piáno, jak od Jiřího Polydora nebo slapbas od Antonína Šturmy uslyšíte jen ze starých nahrávek. Teď se soustředíme na babinec, je fajn být mezi holkama a řešit hudbu :-). Je to zajímavá energie. Těšíme se na to, co nám všechno budoucnost přinese. Je to práce. Ale pokud to člověka naplňuje, má v tomto životě štěstí :-).

Děkuji za rozhovor.



0
Vytisknout
4211

Diskuse

Obsah vydání | 8. 9. 2022