2) Jak je velmi dobře známo ze vztahů s asijskými velmocemi - především se to dnes týká Ruska a Číny - oni jednají způsobem nadřízený-podřízený, či povýšený-ponížený, je-li jim to umožněno. Pokud druhá strana dobrovolně "ztratí tvář" - což může být například zatýkání lidí s tibetskou vlajkou při návštěvě čínského prezidenta u nás, nebo okamžité přispěchání předsedy vlády na kývnutí malíčku čínského velvyslance, případně jeho málo japné chování na schůzce s ambassadorem, jsme okamžitě zařazení na pozici rohožky přede dveřmi, přičemž druhá strana má naopak obratem povinnost nás otcovsky pokárat (jinak by zas ztratila hlavu ona).
Aby se toto nestávalo, existuje řemeslo zvané diplomacie, kdy se s takovým obtížným partnerem jedná s přesně odváženou mírou úcty, avšak nikoli poníženosti - pak nedochází ke ztrátě tváře a i druhá strana se takto chová k vám. Toto řemeslo ovšem náš pán zemegule zjevně neovládá.

3) Pán z Hradu se pak v projevu dopustil kouzla nechtěného. Automaticky a mlčky předpokládá, že Huawei ROVNÁ SE čínský stát, když vykládá něco o ekonomických a dalších škodách, které vznikají jednomu nebo druhému státu a že tedy bude následovat msta a odveta. Zajímavé je, jak tohle je i v médiích přecházeno mlčením, jak vlastně všichni berou, že tohle je samosebou - že poškození byznysu soukromé firmy (!?) Huawei rovná se poškození čínských zájmů, že se budou soudruzi zlobit. Tak je Huawei soukromá firma, kde škody způsobené jdou na vrub pouze této (soukromé) firmy a státu se nijak netýkají, nebo je to prodloužená ruka čínského komunistického režimu?