Než se začne hodnotit

7. 6. 2013 / Stanislav A. Hošek

Než se zvedne smršť hodnocení první stovky dnů prezidentových aktivit, dovolil bych si několik připodotknutí, na která by se možná nemělo zapomínat.

Skutečná síla Zemanova mandátu

Hned na počátku svého funkčního období Zeman několikrát zdůraznil, že má podstatně silnější mandát, než jeho předchůdci a vlastně i ostatní ústavní činitelé. Naprostá většina publicistů a samozřejmě především poklonkujících novinářů, až příliš často tuto tezi ve svých komentářích připomínala. Jsem poněkud jiného názoru. Zeman by si měl velice dobře uvědomit dvě skutečnosti. V prvním kole mu dala hlas necelá čtvrtina účastníků voleb, které ale tvořily pouze necelé dvě třetiny všech občanů, takže obdržel pouze něco přes patnáct procent hlasů k volbě oprávněných voličů. Řečeno jinak a mnohem působivěji, Zemana si v prvním kole za prezidenta nepřálo skoro 85% lidí. Dá se tedy říci, že jeho podporovatelé od opravdových příznivců, přes fandy, či dokonce vyznavače jeho vůdcovství, soustředěné do SPOZ, tvoří reálně nevýraznou minoritu v naší zemi.

Počet hlasů, jež získal v druhém kole, mne také nepřesvědčuje o jakémsi velkém mandátu veřejnosti. Troufám si tvrdit, že kromě oněch zmíněných příznivců ve výši málo přes 15 procent, hlasoval pro něj jakýsi levicový elektorát z velké většiny s dosti značným sebezapřením, protože neměl jinou volbu. Sečteno a podtrženo, za prezidenta jej nechtělo 85 procent občanů a jen pod tlakem nemožnosti jiné volby jej nakonec za prezidenta zvolila všehovšudy třetina oprávněných voličů. A opět přesněji, 65 procent a něco jej nechtělo za prezidenta. Předpokládám totiž, že až na smrtelně nemocné, šli v druhém kole volit všichni, kdo si jej za prezidenta výslovně přáli. Závěrem si proto dovolím tvrdit, že ve volbách mu vůbec nedala hlas většina všech občanů, takže by si měl uvědomit, že vůbec nemá mandát vyjadřovat se jménem všech, ba ani většiny. Být osobou skromnou a ve výkonu veřejných funkcí pokornou, tak v hodnocení vlastního mandátu by neměl být tak sebejistým.

Filozof Bělohradský koncem května v deníku Právo tvrdil, že Zeman má větší legitimnost, než předešlí prezidenti. Nesdílím takový názor. Přímá volba nedává automaticky vyšší legitimitu. Je podle mého soudu pouze jakousi vyšší kvalitou legality. Vyšší legitimitu podle mne představuje teprve většinový souhlas s činy politika, zvláště když byl zvolen výraznou menšinou a navíc pod tlakem omezeného výběru. Ten byl vygenerován zákonem předpisujícím dvoukolový systém prezidentských voleb. Z čehož by se měli zákonodárci poučit před schvalováním zákona o přímé volbě starostů a primátorů. Stejně tak by mohli uvažovat o změně zákona o volbě prezidenta, myslím si.

Bělohradský ze svého přesvědčení o vyšší legitimitě prezidenta vzešlého z přímé volby následně vyvodil, že Zeman má tím jakési oprávnění vnášet do systému "otázky svědomí" a vyvolávat tak krizi legitimnosti v různých institucích systému. Mám trochu jiný názor. Prezident zvolený v přímé volbě nemá automaticky nejen vyšší legitimitu, ale už vůbec ne jakousi vyšší oprávněnost vyvolávat krizi legitimity jiných institutů systému. Tu si podle mého skromného úsudku musí teprve svou činností u veřejnosti "vysloužit". Při hodnocení Zemanových aktivit za prvních sto dnů, by se podle mne mělo především posuzovat, nakolik si svou šanci na vyšší legitimnost své aktivity, skutečně vytvářel.

Prezident v parlamentní republice

Již před přímou volbou prezidenta jsem upozorňoval na dva zásadní problémy. Podle mne bylo za prvé naprosto nepřijatelné, aby pro prezidenta zvoleného v přímé volbě, zůstal v Ústavě odstavec (3) Článku 54, který zní, cituji: "Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný", konec citace. Takový odstavec se neměl vůbec dostat do naší Ústavy. Dává prezidentovi šanci chovat se jako neřízená střela, kterou následně musí vláda "žehlit", protože je za něj odpovědná ona. V očích laiků má toto ustanovení dokonce pejorativní nádech, jakoby prezident byl nesvéprávný, či jinak psychicky nezpůsobilý. Předpokládal jsem, že kdokoliv zvolený přímou volbou, bude sám sebe vnímat jako vlivnějšího ústavního činitele, takže je nutné, aby mu zákonodárci mohli jeho kompetence a pravomoci regulovat případně i sankcionovat. Neboť prezident v republice, navíc parlamentní, je pouze prvním občanem mezi sobě rovnými.

Za druhé bylo povinností zákonodárců schválit před přímou volbou prezidenta řadu prováděcích zákonů pro realizaci prezidentských kompetencí a pravomocí. S vysokou pravděpodobností by se již tehdy ukázalo, že nejedna je pro současnost už přežitkem, jako například jmenování profesorů vysokých škol, kterých je desetkrát víc, než v dobách vzniku Ústavy ČR.

Již před zvolením jsem soukromě žádal Zemana, aby po eventuálním vítězství, které jsem přepokládal, co nejdříve po nástupu do funkce napravil především uvedené dvě chyby našich zákonodárců. Jak je nyní vidět, on si zvolil poněkud jinou cestu ke kodifikaci svých pravomocí a kompetencí. Vybral si tak zvaný průzkum bojem. Když nic jiného, tak způsob, jakým doposud realizuje "vymezování svého teritoria" poněkud zásadně odporuje jeho proklamaci, že bude prezidentem zmírňujícím napětí a institucí dialogu mezi politickými aktéry.

Myslím si, a dovoluji si to navrhovat, aby ústavní činitelé, po zkušenostech z prvního sta dnů Zemanových aktivit, zahájili vážnou debatu o příští podobě politického systému této země. Nebál bych se dokonce ani diskuse o prezidentském systému, pokud by prezident stál v čele vlády. Stejně existují znalci, kteří sílu vlády v naší parlamentní demokracii považují za nedostatečnou. Mnoho odborníků se shoduje v názoru, že zastupitelská demokracie je ve vážné krizi prakticky ve všech zemích, o těch z bývalého sovětského tábora ani nemluvě. Je tedy široká debata odborníků, za neustálé kontroly veřejností, o státoprávním uspořádání v naší zemi víc jak potřebná. A z ní vzniklá renovace Ústavy by byla velice záslužná.

Místo závěru

Pověstné tři pilíře moci v naší parlamentní demokracii vycházejí pouze z jedněch voleb, takže nejsou ve skutečnosti třemi pilíři, ale pouze třemi větvemi jednoho jediného mocenského kmene. Jsem přesvědčen, že by bylo daleko demokratičtější, kdyby moc zákonodárná, exekutiva i soudy vycházely ze samostatných voleb. Vláda kupříkladu z voleb prezidenta. Sněmovna, eventuálně senát, ze současné podoby jejich voleb a soudci třeba losováním ze skupiny, kterou by za kandidáty navrhly odborné právnické komory.

0
Vytisknout
7647

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2013