Výňatek z politického románu

9. 4. 2011 / Alex Koenigsmark

Petr ležel v posteli, čekal a nudil se. Konečně se rozlétly dveře a dovnitř vběhla Kristýna. Již za pochodu se svlékala a vklouzla do postele, jak ji pánbůh stvořil.

"Kdepak jsi byla tak dlouho?" zeptal se Petr.

"Ale, Vítek mě zdržoval," odpověděla Kristýna, uléhajíc po jeho boku. "Něco mi vykládal o nějakém K9, to bude asi nějaká hora, ne? Tuhle jsem četla, že někdo vylezl na K2..."

Petr se usmál.

"To bude něco jiného, kočičko," řekl. "To víš, jsem mnohem zkušenější, už se v tom pohybuju řadu let."

"To mi na tobě právě imponuje, kocourku," objala ho Kristýna. "Ale představ si, co mi ten Vítek dal, takového ti něco divného... Vůbec to nechápu. Podívej, je to mezi těmi papíry tady..."

Petr potěžkal obálku. Byla těžká.

"Vůbec nechápu, co to je," pokračovala Kristýna, "už to pár dní tahám v kabelce a ničemu nerozumím..."

Petr otevřel obálku a vysypal její obsah na postel. Bylo to přesně sto pětitisícovek, Kristýna se jimi vesele prohrábla a navršila si hromádku na drobná ňadra.

"No to je přece úplatek, miláčku!" vykřikl Petr.

"Tak takhle vypadá," užasla Kristýna. "To bych nikdy neřekla..."

"Skoro vždycky to tak vypadá," usmál se Petr a objal ji. "Ještě jich uvidíš... Máme ho!"

"A co je to Ká 9?" hlesla šťastná Kristýnka.

"To ti pak vysvětlím, cukroušku..." vzdychl Petr.

"Jaká máš krásně chlupatá prsa," odložila Kristýnka brýle.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011