Pitomec Bárta a ti, "co si to jen myslí"

9. 4. 2011 / Milan Daniel

Mnozí z nás -- včetně mne -- byli před jedenadvaceti lety nesmírně naivní. Zastupitele jsme vnímali jako praporečníky nových poměrů, lidi, pro něž bude výkon funkce ctí. Nyní se zdá, že čest je v tomto prostředí bílou vránou. Místopředseda vlády a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg komentoval situaci na tuzemské politické scéně lakonickým "Bárta je pitomec, řekl něco, co si ostatní jen myslí". Bylo to jistě upřímné a rámcově to charakterizovalo poměry.

"Pitomec Bárta" a jeho figurky na politické šachovnici jsou démonizovány jako něco kromobyčejně odporného a natolik se vymykajícího tomu, čemu se v Česku říká politická kultura, že je třeba to ze systému co nejrychleji odstranit. Co však v systému zůstane: shánčlivé politické strany, které vynalézavě získávají peníze prostřednictvím manipulovaných zakázek (prostřednictvím účelově dirigovaných výběrových řízení, živých i mrtvých sponzorů -- přičemž ti živí logicky očekávají protislužby) a možná i cestami, o nichž se dosud neví. Strany, které -- jak rovněž pan kníže uvésti ráčil -- "uspokojují materiální potřeby svých bývalých poslanců a zastupitelů prostřednictvím míst ve správních radách státních, polostátních a městských podniků". Nejde ale jen o bývalé exponenty. Loajální zástupci stran na různých úrovních dostávají lukrativní místa na kandidátkách, ve výborech či různých úřadech. Jak se to prosím liší od Bártova zavazování si klíčových lidí zaměstnáním? Jen tím, že Bárta tyto praktiky institucionalizoval, popsal a učinil z nich součást soukromé firemní kultury.

Jestliže si Bárta kupoval loajalitu svých poslanců (a snad i dalších klíčových osob) ze zisku podnikání, jež bylo na kontaktech s těmito lidmi postaveno, jen dovedl systém k větší dokonalosti. Prostě si politiku zprivatizoval, použivše k tomu podobných nástrojů, jaké svým rozhodnutím o volbách v Praze posvětil nedávno Nejvyšší soud. Rozdíl byl jen v tom, že v Praze si výhodu zajistila ODS z titulu svého mocenského monopolu, Bárta to pojednal jako osobní podnikatelský plán.

O VV si nedělám iluze a nedělal jsem si je nikdy. Řada indicií ukazovala na pravý stav od počátku. Pohoršlivý křik, který se poté, co se to "pitomci Bártovi" zvrtlo, ozval z MF Dnes a dalších mainstreamových médií a jehož účelem je konkurenční "véčka" zlikvidovat, je ale podezřelý tím, že za všechno může jeden pavouk, který spřádá sítě. Na budování sítě se ale podílí celá pavoučí brigáda. Oč nemravněji se totiž chová projekt podnikatele Bárty než projekty podnikatelských družstev v barvách většiny (ne-li všech) současných parlamentních stran? Schwarzenberg k tomu nebývale otevřeně říká: "Když tady nějaký podnikatel, který tu stranu považuje za svůj podnikatelský projekt, sáhl do vlastní šrajtofle a poslance odměnil, tak je z toho velký skandál. Celý systém je tak postavený, ale teď se na někoho pokřikuje, ale rozdíl je jen v tom, že jedno je ze soukromých peněz a druhé ze státních peněz."

Karel Hvížďala píše v posledním čísle Literárních novin o tom, že kořeny současné prohnilosti jsou dány nevyřešeným financováním politických stran. Nejsem si jist, zda tomu dost dobře rozumím -- nechápu totiž, proč by stranám neměl stačit platný systém, který jim přináší z kapes daňových poplatníků po každých volbách podle volebního zisku miliony až desítky (možná stovky) milionů korun. Poslanci a senátoři si své platy stanovují sami a nejsou to žádné almužny.

Většina poplatníků přitom nemůže partajím přijít na jméno a systém financuje proti své vůli. A pokud mají přesto ODS či ČSSD stamilionové dluhy, je to dáno jejich jarmarečními a marnotratnými kampaněmi. Není tedy třeba řešit financování stran, ale zákonem radikálně omezit prostředky vynakládané na kampaně a utnout tak korupci chapadla. Z kampaní by potom byly podstatně méně mocné kartáče na vymývání hlav. To by si však partaje podřezávaly větev, na níž sedí, že.

Je zjevné, že ke skutečné nápravě nestačí odhalit démona Bártu, toho "pitomce", který dokonce napsal to, co si ostatní jen myslí. Je třeba změnit systém.

Zbývá maličkost: odpovědět na otázku, kdo to udělá.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.4. 2011