Filozofická fakulta UK léta spoléhala na práci z nadšení. Teď za to platí

10. 9. 2026 / Ivan Větvička

 

Mzdy byly na Filozofické fakultě dlouhodobě směšně nízké, výše doktorandského stipendia byla donedávna urážka, ne relevantní příjem. Doktorské stipendium od roku 2025 vzrostlo v reakci na nová zákonná pravidla doktorského studijního příjmu a nyní rektorát UK přikázal, aby se výše základních mezd na jednotlivých fakultách sjednotila. Filozofická fakulta má rázem problém, neboť její rozpočet dlouhé roky počítal s tím, že lidé, kteří na fakultě pracují, školu díky nízkým mzdám a stipendiím de facto sponzorují jako svůj koníček.

Několik příkladů z praxe

Na jednom z pracovišť FF UK zaměstnali jako sekretářku doktorandku, které dali pracovní úvazek ve výši 0,1. Paní sekretářka byla za těchto okolností příchozím k dispozici pouze jednu hodinu týdně. Pověřili ji také prováděním korektur odborného časopisu (jehož jméno, stejně jako název ústavu neuvedu, ale poslal jsem tam článek, takže hovořím z vlastní zkušenosti). 

Jazyková korektura článku jí trvala rok. Přibližně na každé dva odstraněné překlepy vytvořila jeden nový, a tak jsem si musel zajistit nezávislou korekturu. Číslo nakonec vyšlo s dvouletým zpožděním. 

To by bylo u seriózních periodik například v přírodních vědách naprosto neslýchané. Takto se pracovat nedá – respektive vidíme, že dá a lidé z humanitních oborů by mohli přidat vícero příkladů, oproti kterým se toto může jevit jako drobný zádrhel. Je potom naprosto pochopitelné, že Karlova univerzita dává filozofům méně peněz než třeba přírodovědcům.

Vzniká tak spirála zkázy: Čím méně peněz zaměstnanci FF UK dostanou, tím méně mohou pracovat pro školu a ve svém oboru. Čím méně pracují ve svém oboru, tím méně mají výsledků, méně publikují, a proto dostanou ještě méně peněz, u grantových agentur následně nemají šanci, protože napsali málo článků do kvalitních časopisů… a tak stále dokola, až to pro většinu lidí přestane být únosné a ze školy odejdou.

 Fakulta tento problém neřeší, neboť parazituje na své prestiži a vedení ví, že na každé uprázdněné místo se přihlásí nový zájemce, který si za pár let projde spirálou beznaděje a uvolní pozici dalším.     

Tímto neviním výše zmíněnou paní sekretářku z neschopnosti. Je možné, že se pouze rozhodla věnovat škole porci času a práce úměrnou finanční odměně. Můžete namítnout, že přece dostávala také doktorské stipendium. To ano (pokud nepřekročila maximální délku interního studia), ale to stipendium bylo 10 500 korun měsíčně. 

Také jsem ho jako doktorand na FF UK pobíral od září 2023 do února 2025, v době pokoronavirové a válečné inflace! Na přelomu let 2024 a 2025 jsem absolvoval povinný semestrální pobyt na univerzitě Sapienza v Římě.

Na tuto studijní cestu jsem od rektorátu (fakulta mi kromě standardního stipendia nedala nic) dostal 22 eur na den z programu Erasmus+ a nemohl jsem žádat o příspěvek na dopravu ani na zdravotní pojištění.  

Marně jsem poukazoval na skutečnost, že partnerská univerzita zahraničním doktorandům nenabízí ubytování na kolejích a budu-li odkázán na komerční ubytovací kapacity, tento rozpočet nestačí k pokrytí základních životních potřeb. Bylo mi opakovaně řečeno, že studuji dobrovolně a chybějící prostředky si mohu vydělat jinde, nebo odejít. Fakulta nevzala žádný ohled ani na to, že mám rodinu a malou dceru.      

Jenomže já si do Říma nejel dobrovolně zpestřit studium. Byla to povinná součást studijního plánu. Kdybych do Věčného města neodjel, v Praze by mě vyhodili. Zvažoval jsem, že studií zanechám, ale kamarád mi nabídl, že mohu bydlet za cenu energií v domku, který koupil v Apuánských Alpách v rámci programu dosídlování italského venkova. Zní to jako velká romantika, ale domek byl skrz naskrz plesnivý, s rozbitým kotlem a do Říma jsem to měl 450 kilometrů, z toho posledních 10 km pěšky, protože k nám do vsi nezajížděl autobus. Napsal jsem o tom Římské elegie: https://www.respekt.cz/tydenik/2025/5/rimske-elegie

Můj pobyt v Římě byl proto značně redukovaný, protože jsem tam nemohl dojíždět denně. Z podobné vzdálenosti dojížděla i moje spolužačka, někteří další studenti do Říma létali jenom na povinné semináře (v pátek ráno tam a večer zpět), ať už ze zahraničí, nebo z Itálie. Při včasném nákupu letenek to vyšlo méně draho než živoření ve Věčném městě, zvláště když blížící se Jubilejní rok hnal ceny do nekřesťanské výše.

Vedení oboru i Filozofické fakulty jsem informoval (mnohem obsáhleji než v tomto článku) o potížích s financováním pobytu, ale bylo mi řečeno, že problémy v Itálii si musíme vyřešit sami, protože tam FF UK nemá žádné pravomoci. 

To je sice pravda a FF se může právně opřít o specifikum našeho oboru – s několika kolegyněmi a kolegy studuji germanoslavistiku v režimu double degree, jsem vedený jako student nejen na UK, ale i na Sapienze. Tudíž do Říma jsem jel na jednu ze svých domovských univerzit. Jenomže v Římě mi nepřispěli ani jedno euro a na mé podněty reagují pouze formálně (pokud vůbec) a bez praktického dopadu.

Těžko splnitelné podmínky studia germanoslavistiky mají oporu ve studijních řádech obou univerzit. O to jsou obludnější. Zimu v horách jsem přežil a studijní povinnosti splnil. Ale pro můj doktorský projekt to byl blackout, ze kterého jsem se zatím nevzpamatoval. 

Můj studijní výjezd byl zajištěný nesrovnatelně hůře než vyhnanství Karla Havlíčka Borovského v Brixenu. Náš obor je při současném nastavení obtížně dostudovatelný a (zejména ze strany Sapienzy) velmi zanedbaný, doktorandy více ničí než rozvíjí. Neměli bychom se divit, pokud při současné restrukturalizaci Filozofické fakulty postupně zanikne.

Neplačme automaticky nad každým oborem, který bude na FF UK zrušen, pokud neznáme podmínky, za jakých tam zaměstnanci pracují a studenti studují. V některých případech může být zrušení oboru ranou z milosti, která pročistí systém a třeba může dát studentům z problematicky fungujících oborů šanci dostudovat jinde. 

Je třeba, aby se při restrukturalizaci rozlišovalo mezi oborem, který nefunguje, protože má špatně nastavené základní parametry a oborem, který kolabuje, protože ho škola sama nechala dlouhodobě finančně vyhladovět.

Epilog

V Itálii jsem zhubl z 85 na 70 kg (přiložené foto dokumentuje můj stav na konci pobytu). Lidé mne pokládali za asketického poutníka. Tři dny před odjezdem z Itálie mne oslovila sociální pracovnice v jednom z apuánských městeček a pozvala mě na večeři. 

Po návratu v březnu 2025 mi bylo zvýšeno stipendium z 10 500 na 12 500 korun, s příslibem růstu na 17 500 korun od října 2025. Vláda sice nařídila vysokým školám od října 2025 zvednout doktorská stipendia na 1,2násobek minimální mzdy (což tehdy bylo 24 960 korun), ale na Filozofické fakultě se zvýšení v plné výši týkalo pouze studentů, kteří nastoupili v roce 2025 a pojila se s tím určitá omezení a slovíčkaření (už se nejednalo výhradně o stipendium, ale o komplikovaněji skládaný doktorský příjem, a pokud student na tuto částku dosáhl, nemohl si již například přivydělat výukou nad rámec povinností doktoranda). 

Služebně starší doktorandi jako já, se museli spokojit se solidárním příspěvkem 5 000 korun a dostávali výše uvedených 17 500 korun. Ale to se mne nakonec netýkalo, neboť jsem se v srpnu 2025 dozvěděl, že se mi do celkové doby studia započítává i rok nedodělaného doktorátu z dřívějšího studia na Přírodovědecké fakultě UK ze začátku tisíciletí. 

Fakulta tuto informaci měla od začátku mého studia, přesto jsem na tuto skutečnost nebyl upozorněn na žádné z četných konzultací a byl jsem postaven před hotovou věc až dva měsíce před ukončením výplaty stipendia. Mým jediným příjmem by v dalších semestrech bylo přibližně 8 000 korun za každý odučený celosemestrální kurz (v rozsahu 26 hodin výuky + příprava + zkoušení + konzultace). Přednášky jsem neotevřel, studium přerušil a výzkum zastavil. Investice, kterou do mne fakulta v předchozích letech vložila, tleje.