Chcete porozumět světu? Pak je třeba umět odvodit skutečnosti z dostatečného množství souvislostí. Pochopit kontext, nikoliv nahodile vytrhávat skutečnosti a kontext si dotvářet, případně do kontextu předem „vypromptovaného“ vlastním kognitivním zkreslením nahodile souvislosti zasazovat.
Nedávno proběhla na sociálních sítích vlnka emocí iniciovaná fotkou Klempíře, rádoby politika extremistické strany Motoristé, a lifestylového podcastera Strakatého. Reakce byly buď odmítavé (legitimizuje nepřijatelné), nebo obhajující (je to práce novináře) a týkaly se vesměs pouze daného aktu, tedy fotky.
Osobně zastávám názor, že Strakatý vědomě normalizuje populismus a extremismus. Slovo vědomě přitom neznamená, že je schopen posoudit dopad svého jednání, jen to, že tak nečiní bez rozmyslu.
Aby byl dostatečně srozumitelný kontext, z nějž tyto normalizační důsledky vyplývají, je dobré opustit na chvíli Česko a vrátit se do něj obohaceni o pochopení souvislostí odjinud.
Pomůže nám k tomu příběh s následujícím obsazením:
Tommy Robinson, figurka jako vystřižená z učebnice extremismu. Takový malý Hitler 21. století (a nejde o reductio ad Hitlerum).
Errol Musk, jihoafrický eugenik, který se domnívá, že Rusové jsou národ geneticky nadřazenější západním kulturám. Má syna, jmenuje se Elon, důvěrně blízký člověk Donalda Trumpa.
Andrew Tate, představitel toxické internetové maskulinity, obvinění z desítek násilných a sexuálních trestných činů, podporovatel a chráněnec Elona Muska.
Společnost pro obranu svobody projevu, skupina horlivých internetových žvanilů bez potřebného vzdělání, zato s utkvělou (předstíranou?) představou o potřebě bránit konzervativní hodnoty (podobně jako Errol/Elon). Našli je, podobně jako kremelský propagandista Jakub Zieba, ve Volgogradu.
Jakub Zieba, toho času stále zastupitel městského obvodu Plzeň 1, jenž už několik let žije v Rusku a živí se jako placený propagandista kleptokratického syndikátu Ruské federace, jenž 1) okupuje území cizího státu, 2) vraždí lidi v Ukrajině, 3) vraždí vlastní obyvatelstvo.
Čestmír Strakatý, chlapec, který portoval hosty v Reflexu a pak chytil šanci za pačesy. S úsměvem a převážně nekonfrontačně provází své hosty krajinami jejich vlastních myšlenek a nechává je plynout. Je osvobozen od intelektuálních a hodnotových postojů, hlubší uvažování ho netíží. Zajímají ho čísla sledovanosti.
Příběh je následující:
Před několika dny vydal The Guardian zprávu, že Tommy Robinson byl v Moskvě díky podpoře rodinné nadace Muskových a že tam byl společně s Errolem Muskem, otcem poněkud známějšího Elona.
Ve Velké Británii je postava Tommyho Robinsona notoricky známá. Někdejší fotbalový chuligán z Lutonu, pravým jménem Stephen Christopher Yaxley, se dostal do vězení poprvé už v roce 2003 za napadení policisty v civilu po opilecké hádce. Byl odsouzen za další různé trestné činy ještě několikrát, konkrétně za vyhrožování, obtěžování a podvod. Robinson - Yaxley je také gambler, vyhlásil kvůli tomu v roce 2021 osobní bankrot. Známý je kvůli tomu, že zastává extrémně nacionalistické a xenofobní názory a v průběhu svého života koketoval s různými podobně orientovanými politickými projekty. Stejně jako Steve Bannon dělal „politického poradce“ Trumpovi, tento Robinson podobně spolupracoval v roce 2018 s Gerardem Battenem, jenž byl v té době leaderem brexitérské strany UKIP. V současnosti je Robinson - Yaxley nejviditelnější v roli iniciátora antiimigračních a anglických nacionalistických protestů. A právě díky svým radikálně nacionalistickým a xenofobním postojům se dostal do hledáčku rodiny Muskových. Ideální nominant na rozeštvávání demokratické společnosti: nevzdělaný kriminálník s narcistními sklony, z nějž se stal samozvaný prorok současné formy nenávistného odporu vůči establishmentu. Jako takový se hodí do schématu, které Elon Musk a jeho příbuzní vytvářejí, tedy snahy podporovat podobně orientované aktéry napříč západním světem.
Jak bylo řečeno, Robinson - Yaxley byl nedávno v Moskvě společně s Errolem Muskem, který do Ruska jezdí rád, upřímně Rusko podporuje a potkává se s Putinem, Lavrovem a dalšími představiteli této kriminální struktury. Robinson - Yaxley byl v Moskvě údajně na sérii schůzek s ruskými podnikateli. Údajně to byly „plodné schůzky“, jejichž obsah je nejasný. Anglického kriminálníka spojuje s Muskem starším minimálně antiimigrační sentiment, ale je docela dobře možné, že po návštěvě Moskvy už je „horkokrevný chlapec“ Tommy ještě o něco lépe schopen vnímat také přednosti „ruského světa“. Alespoň Musk starší je vnímá velmi silně. Je zastáncem Ruska v jeho invazi do Ukrajiny (a tedy i zastáncem vraždění civilistů ruskou armádou a okupace). Kromě toho je přesvědčen, že Rusové jsou „geneticky zvýhodněni“ nad Západem, zjevně jde o novou deformaci rasismu, který si Jihoafričan Musk adoptoval. Je velmi pravděpodobné, že Robinson - Yaxley přijel z Moskvy obohacen o další motivy k rozvíjení své krajně pravicové demagogie. A samozřejmě (pravděpodobně) také s příslibem další podpory ze strany ruské kleptokracie.
Robinson - Yaxley není jediný, kdo jezdí do Ruska v roli užitečného idiota. Nedávno navštívil Rusko také Andrew Tate, internetová figurka, která se svou proklamovanou toxickou maskulinitou stala idolem incelů (mužů nedobrovolně setrvávajících v celibátu). Společně se svým bratrem Tristanem navštívili Rusko na začátku června, v takřka stejnou dobu, jako jihoafrický eugenik Errol Musk. Tate pěl chválu na Putina a nechal se opakovaně natáčet pro ruskou státní propagandu. Oba bratři byli čerstv+ě zatčeni v USA na žádost Velké Británie, jejíž jsou občany, na základě desítek obvinění z násilných a sexuálních trestných činů. Není překvapením, že Tate si v minulosti vysloužil podporu ze strany Elona Muska. Obsáhlá investigace uveřejněná v New Yorkeru ukazuje na celou radikálně pravicovou sféru (od Muska, přes podcastera Tuckera Carlsona, Petera Thiela a jeho „zaměstnance“ JD Vance až po Trumpovy syny), kterak se s Tatem asociují, případně s ním aktivně spolupracují.
Jak souvisí tato cesta se Strakatým a normalizací antidemokratických postojů v Česku? Velmi. Má to dvě vrstvy. Tou první je Strakatého business v oblasti infotainmentu (informační zábavy). Tento termín poněkud vyprchal ze soudobé terminologie, ale v této souvislosti se hodí. Strakatý totiž není novinář, jak se někteří lidé mylně domnívají. Je to podnikatel s čísli sledovanosti. Jako učeň v Reflexu, kde dělal technickou podporu při natáčení videorozhovorů, si osvojil řemeslo výroby informací na zakázku. Nejde o novinařinu ve smyslu kvalifikovaného prioritizování témat a snahy co nejlépe objasnit události a fenomény doby. Jde primárně o kalkul, zejména o počet předplatitelů z okruhu nepříliš náročného publika, jež má dojem saturace z rozhovorů širokého spektra veřejně působících figur v Česku. Tyto rozhovory probíhají většinou tzv. nekonfrontačně, což je poloha, kterou si Strakatý pro sebe našel a která toto publikum atrahuje. V tomto formátu může kdokoliv, ať už je dopad jeho veřejných aktivit jakýkoliv, pohodlně obhájit své jednání a své postoje. Může to být covidová dezinformátorka Peková, prokremelská radikální populistka Konečná nebo třeba internetový žvanil a aktivní podporovatel kremelské propagandy, herní vývojář Vávra. Nebo třeba placený udavač StB a loutka extremistického politického projektu Motoristé Klempíř, jehož konfrontace v posledním rozhovoru se Strakatým byla hlavně osobní, neboť jeho přítel Klempíř zveřejnil společnou fotografii na sociálních sítích. Tito lidé jsou Strakatým „nekonfrontováni“ na úrovni podstaty problému (šíření manipulací, zjevných lží, posilování antidemokratických postojů, podpora nepřátelských zájmů atp.) a tedy - z podstaty věci - posilují legitimitu názorů, postojů a jednání aktivně směřujícího proti demokratickému establishmentu. Podobně se děje na sociální síti X, kterou vlastní Elon Musk a která v rámci podpory „svobody slova“ v zásadě zrušila jakoukoliv snahu o potlačování krajně pravicové demagogie a nenávisti. Přesně té, kterou reprezentuje Robinson - Yaxley ci Andrew Tate a která, v podobě krajně pravicových politických hnutí napříč Evropou podporuje kremelská zločinecká struktura Vladimira Putina.
Když už je řeč o svobodě slova, toto téma je v západních demokraciích zneužíváno právě k prosazování zájmů Kremlu a - logicky - k podpoře jeho aktivní propagandy a dalších informačně psychologických operací v digitálním prostoru. Znovu se nabízí otázka, jak to souvisí s usměvavým chlapcem Strakatým? Velmi. Komplex souvislostí má totiž kromě jeho info businessu ještě druhou rovinu, a to jsou jeho názory. Nebývají nijak zvlášť propracované, sledují ale určitou linii. A ta jde dál než jen „nekonfrontovat“ hosty lifestylového podcastu. Je to pár měsíců, co Strakatý na sociální síti X projevil názor, že již zmíněný herní vývojář Vávra měl být oceněn státním vyznamenáním. Tento nápad byl založen na skutečnosti, že herní studio, v němž v té době Vávra působil, představilo světově úspěšnou digitální hru. Komické na tom je, že Vávrovo veřejné působení se neodvíjí od jeho profese, je už roky spjato se Společností na ochranu svobody projevu, přičemž personální obsazení tohoto spolku je provázáno se současnou populisticko extremistickou vládou. Dlouhodobé postoje Vávrová spolku podporují nedemokratické aktéry a jejich zájmy. Řeč je zejména o Rusku. Jeho otevřenou podporu dlouhodobě deklaruje Babišova „poradkyně pro svobodu slova“ Vachatová, kterou Vávra dříve ve svém spolku zaměstnával. Vachatová aktivně pracuje na snaze omezit jakékoliv snahy státu bránit se ruské propagandě a dezinformacím, stejně jako na snaze omezovat nevládní prostor na ruský způsob. Stejně tak další spolupracovníci spolku jsou propleteni s populistické extremistickým prostředím a spolek či jeho členové jsou součástí této poměrně rozsáhlé sítě relativizující rozdíly mezi demokracií a různými formami autoritářské či totalitní vlády.
Podobně se ostatně projevuje celý spolek, jenž nedávno obhajoval učitelku z Havířova, která dětem ve škole pouštěla „cestopisná“ videa Jakuba Zieby, další figurky přímo napojené na ruský propagandistický aparát. Zieba se do Ruska odstěhoval, Rusko zjevně miluje a nechává si platit od státního propagandistického aparátu za svá videa, v nichž vykresluje ruskou násilnou kleptokracii jako zemi zaslíbenou. Podle Vávry a jeho spolku je zcela v pořádku, pokud tento obsah pouští učitelka na ZŠ bez jakékoliv korekce. Stejně tak je podle Vávry a jeho spolku v pořádku, že jiná učitelka, tentokrát v Praze 6, přesvědčovala v roce 2022 žáky v hodině českého jazyka o tom, že v Ukrajině žádná válka není a že Putin Ukrajinu denacifikuje. Tato osoba byla za své „pedagogické“ působení pravomocně odsouzena mimo jiné k zákazu výkonu pedagogické profese na 3 roky.
Vávra by tedy měl podle Strakatého dostat státní vyznamenání. Ten nápad v sobě neobsahoval ani špetku ironie, byl myšlen zcela vážně. Nedokážu si představit lepší příklad normalizace určitých osob a jimi zastávaných postojů, než státní vyznamenání. Dělal to třeba Miloš Zeman z pozice prezidenta, když uděloval vyznamenání svým příznivcům, často reprezentujícím proruské a dezinformační aktivity. Byť je Vávra na rozdíl od Robinsona - Yaxleyho či Tatea více méně „jen“ internetový žvanil bez trestu či obvinění z násilí, legitimizaci Ruska dělá v provinčním českém prostředí stejně houževnatě.
Není to jediná věc, která ukazuje na potřebu Strakatého normalizovat politický status quo, ať už se ohýbá extremistické populistickým směrem sebevíc. Určitým dokladem toho je také reakce na kritiku, které se mu dostalo po usměvavé fotce s Klempířem. Strakatý uvedl, že zažil koordinovaný útok (útok v uvozovkách) cituji „dezolátů dobra“ a „lepších anonymních trollů“ a následně v diskusi označil tuto skupinu za „úplně stejnou“ jako je - z jeho perspektivy - druhá strana (zřejmě dezolátní a anonymní trollové podporující extremismus a populismus). Na námitku, že mezi skupinami neexistuje hodnotová podobnost, Strakatý uvedl, že se „chovají stejně“ a že si obě skupiny myslí, jak pomáhají demokracii a přitom činí opak (Strakatý zjevně svůj komentář na X smazal, nicméně existují jeho printscreeny).
Pominu náznak určité jazykové formy (“lepší anonymní účty”), který prozrazuje apropriaci jazyka dezinformační a populistické scény v Česku (lepšolidé). Ještě mnohem zásadnější je otevřená relativizace rozdílů v hodnotové definici ve vztahu k demokracii. To je přesně ten stav, po kterém touží nepřátelská struktura v Kremlu, tedy aby západní společnosti přistoupily na prolomení hodnotových hranic a na to, že neexistují rozdíly mezi hodnotovými a intelektuálními postoji, které odlišují demokraty a demokratů, ale že jsou prostě „tito demokrati a tito demokrati“, přičemž mezi nimi žádné podstatné rozdíly nejsou. V takovém prostředí je totiž možné relativizovat následně cokoliv, třeba i pohnutky, záměry a jednání nepřátelského kleptokratického syndikátu. A k tomuto cíli nevede pouze polarizace a snaha „vyřvat“ si své postavení polarizačními manipulacemi na sockách, cílem je uznání, kterého se postavám z politické a společenské periferie dostane, když jim tu možnost dá třeba lifestylový podcaster Strakatý.
Jestli je to nějaké hlubší přesvědčení, nebo je to jen pokrytectví maskující potřebu sledovanosti vlastního podcastu (businessu) v měnících se politických podmínkách, to netuším. Strakatý pravděpodobně nečte Snydera, nezná Arendtovou a dystopické autory dokáže zřejmě interpretovat tak nějak na úrovni Vávry. Záměr „být oblíben“ a udržovat tak svůj business bez ohledu na změnu politické situace bude mnohem silnější motiv, jak říká zkušenost a Occamova břitva. Nechť se samozřejmě svobodně rozhoduje, ale hlavně ať se nesnaží předstírat, že mu jde o demokracii a její hodnoty. Nemusí jezdit do Moskvy jako přímý podporovatel nenávistné xenofobie, nemusí projevovat vysloveně nacistické sklony, jako otec Elona Muska, případně misogynní a xenofobní postoje, jako Tate a Robinson - Yaxley. Stačí, když bude kremelským poskokům a přátelům potlačování demokratických hodnot ve jménu „svobody slova“ umetat cestičku v Česku a relativizovat je způsobem, jakým to dělal do teď. Kvůli číslům.
Diskuse