Dokáže Francie deset let po útocích v Paříži lépe předcházet násilnému extremismu?

12. 11. 2025

"Velmi, velmi rychle jsem byl osloven samozvaným imámem. Byl zvyklý spíše prodávat zbraně a drogy, ale mluvil dobře arabsky, znal posvátné texty Koránu a měl určité charisma, takže se stylizoval do role imáma na vězeňském dvoře."

Když se radikální islamistický náborář zaměřil na Karima Mokhtariho ve vězení, věděl, jak stisknout všechna tlačítka.

"Byl jsem náchylný k radikální a násilné indoktrinaci, protože jsem trpěl krizí identity, zanedbáváním, toužil jsem po uznání, sebeúctě a sebedůvěře," říká Mokhtari. "To vše vytváří úrodnou půdu pro proselytismus jakéhokoli druhu, zejména ten radikální a násilný."

Mokhtari trpěl vážným zneužíváním, když vyrůstal v násilné domácnosti. Bylo mu 18 let, když byl odsouzen k deseti letům vězení za podněcování k ozbrojené loupeži.

"Neustále přiléval olej do ohně, který už ve mně byl," říká. "Dával mi výmluvy, abych zůstal naštvaný, když mi říkal: 'Jen se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, že nás Francie nemiluje.'"

Příručka radikálního náboráře

"Tato taktika je typická pro příručku náborářů," říká Dr. Guillaume Monod, psychiatr, který začal studovat radikalizaci po útocích v Paříži v roce 2015.

"První věc, kterou náboráři hledají, jsou lidé, kteří jsou křehcí. Nejdou přímo po lidech, kteří jsou již přesvědčeni o své ideologii, ať už je to džihádista, incel nebo kdokoli jiný. To, co hledají jako první, jsou lidé, kteří jsou křehcí, kteří potřebují psychologickou, emocionální podporu, kteří potřebují přátele a cítí se součástí skupiny. Takže je důležité pochopit, že často je to spojení, které se vytvoří jako první, a ideologie, která přijde později."

Mokhtari však nakonec našel sílu a obrátil se k náboráři zády.

"Vzpomínám si, že tento samozvaný imám ke mně přišel s velmi, velmi temným pohledem, aby mi řekl, že jsem nyní muslim a že mou povinností jako muslima je bránit islám. A podle něj obrana islámu znamenala, že jsem musel jít zabíjet nevěřící, kdekoli jsem je našel. Myslím, že to bylo poprvé v mém životě, kdy jsem věděl, jak zaujmout postoj a říci "ne" odhodlaným způsobem. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl během celého svého trestu udělat, protože to není islám."

Bylo to koncem 90. let a tehdy, říká Mokhtari, "to nebyl Daeš (skupina Islámský stát), byla to al-Kájda." A "nebyly zavedeny žádné programy na prevenci radikalizace. Takže vězeňská služba dělala, co mohla, přesouvala některé vězně do jiných věznic v naději, že zastaví šíření extremistických ideologií."

Budíček

Teroristické útoky v roce 2015 – počínaje lednovými vraždami v Charlie Hebdo a konče koordinovanými útoky z 13. listopadu, při nichž zahynulo více než 100 lidí – byly pro Francii budíčkem.

Monod říká, že před rokem 2015 "existoval velký problém, protože nikdo ve Francii nevěděl nic o radikalizaci, zejména ve věznicích".

Pak se to všechno změnilo. "Všechny sektory společnosti se zmobilizovaly. Nejen v oblasti justice, vězeňství a psychiatrie, ale také ve státním školství, ochraně dětí, charitativních organizacích a společenských vědách."

Říká, že úsilí se vyplatilo. "Během pouhých několika let jsme byli schopni získat skutečné pochopení tohoto fenoménu."

Monod, který dosud pracoval s přibližně 150 vězni podezřelými z radikalizace, říká, že se zaměřuje na jejich náchylnost k extremismu.

"Nezajímám se o náboženskou otázku, nezajímám se o politickou otázku. To není moje oblast," vysvětluje. "Moje práce je o psychologických mechanismech, o psychologické zranitelnosti, která způsobuje, že určití lidé jsou v určitých případech indoktrinováni sektářskou a násilnou ideologií."

Od "deradikalizace" k "odklonu"

Dnes se výrazu "deradikalizace" mnozí z pracovníků v této oblasti vyhýbají. "Ve Francii není mít názor trestným činem," říká Monod. "Dnes spíše než o 'deradikalizaci' mluvíme o 'odklonu' od násilí." To je cílem Monodovy práce, která podle něj zaznamenává pozitivní výsledky.

"Ve vazbě jsem znal některé pacienty, o kterých jsem slyšel zprávy po jejich propuštění, a mnozí z nich zcela opustili své násilné chování. Někteří zůstávají v poměrně sektářské ideologii, ale nejdůležitější je, že se vzdali svého násilného chování."

"Síť profesionálů"

Mokhtari si stanovil za své životní poslání zabránit lidem, aby se obrátili k násilí a extremismu prostřednictvím svých dvou sdružení, 100Murs (100 zdí) a Les Chiens de L'Ombre (Psi stínů). Ve věznicích pravidelně hovoří o svých zkušenostech a byl mezi prvními, kdo získal osvědčení o prevenci radikalizace, diplom vytvořený v roce 2017 politoložkou a výzkumnou pracovnicí Elyamine Settoul.

Diplom – určený pro lidi z různých sektorů včetně vzdělávání, policie, soudnictví, vězeňských služeb, sociálních služeb a zpravodajství – umožnil "rozvoj sítě profesionálů", říká Settoul.

A všímají si posunů v hrozbě radikalizace: "Mládnou a vyvíjí se to."

"Radikalizace je stejná jako vždy"

Settoul diskutuje případ vůdce krajně pravicové extremistické skupiny, s nímž dělala rozhovor ve vězení – a zdůrazňuje podobnosti mezi jeho trajektorií a trajektorií radikálních islamistů – ve své nedávné knize "Suprémaciste. Anatomie d'un parcours d'ultradroite" (Supremacist. Anatomie cesty krajně pravicového extremisty).

Říká, že mechanismy radikalizace se za posledních 10 let příliš nezměnily. "Často jsou to klasické problémy, jako je šikana ve škole, děti, které mají pocit, že nezapadají, dysfunkční rodiny. Uzavírají se do sebe," vysvětluje.

Tento proces je pak posilován internetem, zejména sociálními sítěmi. "Uvíznou v algoritmické komoře ozvěn. Radikalizují se mezi sebou. Mohou strávit celou noc sledováním džihádistických nebo krajně pravicových extremistických videí," říká Settoul.

"Ale proces radikalizace je stejný, jako byl vždy. Začíná to problémem v reálném světě. Teprve nyní je tento fenomén akcentován ve virtuálním světě. Je důležité zůstat ostražitý."

Zdroj v angličtině: ZDE