Jiří Hromada, český velikán nás opustil
16. 10. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
4 minuty
Ve
věku 66 let zemřel známý herec, dabér a aktivista Jiří Hromada. Je jen
málo lidí, kteří mají skutečnou odvahu a důstojnost, jakou měl on. V
českých zemích, kde zdejší kultura není zvyklá vyčnívat z davu, kde
normálnost je přeceňované slovo, nebylo jednoduchý být jako Hromada,
který dávno předtím, než to bylo v módě, v době, kdy ti, kdo se odvážili
být otevřeně homosexuály, čelili diskriminaci od vlastní rodiny, byl
odvážný a idealistický, aby udělal to, co udělal.
Hromada
daboval řadu legendárních herců. Svůj hlas propůjčil takovým legendám,
jako jsou Marlon Brando, Kirk Douglas, John Goodman, John Wayne, Gerard
Depardieu, Morgan Freeman, Ben Affleck, Robert de Niro, James
Gandolfini, Donald Sutherland či Philip Seymour Hoffman. Zahrál si jako
herec například ve filmu Copak je to za vojáka, Kluci z hor či
Nepolepšitelný starý muž a několik let byl prezidentem Herecké
asociace.
Zatímco v dnešní době být otevřeně
gayem nevyvolává žádný velký rozruch kromě mezi některými primitivůy(většinou skrytými gayi, kteří se snaží tak skrýt vlastní zbabělost,
protože nemají odvahu hlásit se ke své sexualitě), v době, kdy se
Hromada rozhodl bojovat za práva LGBT, to vyžadovalo hodně přesvědčení a
síly, i když ve srovnání se všemi ostatními zeměmi bývalého
komunistického bloku byli Češi (ale ne Slováci) rozhodně otevřenější a
méně náchylní k otevřeným projevům netolerance, přesto bylo společenské
tabu, kterému bylo třeba čelit, hmatatelné. Hromada se tomuto
společenskému klimatu, které nebylo příznivé, nepodřídil.
Městské
legendy o Československu tvrdí, že i za Husáka existovalo několik
takzvaných „gay barů“, které režim toleroval, avšak pravdou je, že
gayové mohli být kvůli své orientaci zneužiti, pokud se tak rozhodl stát
nebo spoluobčané. A slavným lidem, jako byl Honza Musil, trvalo roky a
roky, než se veřejně přihlásili ke své sexualitě, a to i v případech,
kdy to většina lidí už tušila. Mnoho špičkových celebrit dodnes svou
homosexualitu skrývá, jeden velmi známý herec dokonce zažaloval blogera,
který si dovolil říct, že ten herec je homosexuál...
Když
jsem se v roce 1997 přestěhoval do Prahy, zjistil jsem, že toto město
je oázou svobody v každém smyslu, i pokud jde o homosexualitu. A to z
velké části díky práci, kterou odvedl dabér Hromada. Už v roce 1998 byl
můj tehdejší přítel Oldřich Bureš, který byl Hromadovým výkonným
asistentem, pozván do talk show TV Nova Áčko, aby promluvil o našem
vztahu. Právě díky Hromadovým konexím v mediálním světě se o takových
tématech mluvilo. Takové vystavení masám, které sledovaly televizi Nova,
bylo klíčové pro normalizaci naší orientace.
Hromada
viděl, jak se občanský aktivismus LGBT stává stále tvrdším, což dnes
vede k aktivismu, který vadí i mnohým gayům, zejména pokud jde o diskuse
o změnách v jazyce, zájmenech nebo jiných - pro některé z nás,
neheterosexuálů - o příliš fašizující očekávání, která ve skutečnosti
má jen několik extremistických aktivistů vůči heterosexuálům. Tehdy
Hromadu odsunuli mnozí současní lídři hnutí LGBTQAINP+ - a už jen tato
nadsázka v písemkách přidaná ke skupině, jejíž jediné společné mezi námi
je, že nejsme heterosexuální, ukazuje, jak možná zbytečně obtěžující se
stala.
Zvláště starší gayové (o ostatních
členech neboli písmenkách z této aglutinace mluvit nemohu, neboť jsem
pouze gay, nikoliv lesba, transsexuál, bisexuál, asexuál, queer atd...)
mají tendenci vnímat současné hnutí jako zbytečně očekávající, že
všichni ostatní budou dodržovat striktní pravidla, jak o nás mluvit, a
mračí se na snahu vnutit všem pojmy, které vyžadují, aby
neheterosexuálové připustili, že mnohé z jejich zažitých představ o
lidské sexualitě nebo identity jsou mylné.
Hromada
představoval vyvážený bod ve snaze dosáhnout mnohem snáze
pochopitelného cíle: aby lidé měli svobodu zamilovat se a mít
konsensuální sex s jakýmkoli jiným dospělým člověkem, aniž by byli
terčem společenské diskriminace. Jednoduché. Racionální. Zdravý selský
rozum.
Všichni, kdo se s Hromadou setkali,
odcházeli se stejným dojmem, že je to diplomatická a jemná duše, která
místo agresivní konfrontace využívá sílu přesvědčování, aby dosáhla
svého cíle - humanizace nás, neheterosexuálů.
Byl to opravdový velikán, protože to byl člověk, který se nebál být jiný, aby nám všem bylo lépe.
5024
Diskuse