Caroline Lucas: Stále jsem ještě šokována tím nestoudným a nebezpečným projevem Rishiho Sunaka
4. 3. 2024
"Musíme čelit extremistům, kteří by nás chtěli rozdělit," prohlásil Sunak v pátek večer k Británii. A snad nikdy nebyla vyřčena pravdivější slova - alespoň ne tímto morálně zkrachovalým premiérem, který se rychle ukazuje jako jeden z nejnebezpečněji nezodpovědných vůdců, s jakými se kdy tato země setkala.
Stále nevěřím, jakou drzost si Sunak dovolil, když vytáhl řečnický pultík z budovy číslo 10 a vyzval celý národ, aby si vyslechl jeho mimořádný projev. Protože to, co následovalo, nebylo oznámení velké přírodní katastrofy nebo útoku. Nebylo to, jak jsme toho dne viděli od jiných světových lídrů, odsouzení otevřené střelby proti hladovějícím lidem, kteří se snaží dostat k nákladním vozům s pomocí v Gaze, ani vyjádření solidarity s ruskými protestujícími proti Putinovi. Nebylo to ani vyhlášení voleb.
Namísto toho se Británii dostalo mistrovské lekce manipulace. Sunakovo vystoupení vytvořilo novou uměleckou formu ryzího pokrytectví, když předstíral, že neví, že právě ten extremismus, který kritizoval, jeho strana aktivně prosazuje a prodává ve svém projevu.
Odvážil se kritizovat ostatní za to, že rozdělují a oddělují muslimy od zbytku společnosti, přestože posledních několik týdnů nedokázal pojmenovat a odsoudit islamofobii v řadách své vlastní strany. Brojil proti lidem, kteří nesnášejí "pluralitní, moderní zemi, kterou jsme", aniž by byť jen jednou připustil, že jeho bývalá ministryně vnitra Suella Bravermanová je právě jednou z těchto osob. O to odpornější bylo slyšet premiéra pronášet chabá slova chvály na adresu přistěhovalců v projevu, v němž aktivně ohrožoval jejich demokratické právo na protest, když naznačoval, že vláda jim "odebere právo zde být", pokud budou na protestech pronášet projevy, které považuje za "nenávistné".
Měl také tu drzost ukázat prstem na ostatní, že ničí sny mladých lidí, když jeho strana tuto generaci opakovaně zklamala - ať už jde o dostupné bydlení a práva nájemníků, nebo o klimatickou nouzi, která tak vážně ohrožuje jejich budoucnost.
A jaká je to chvíle naprosté kognitivní disonance, když se Sunak vydává za zastánce britské demokracie poté, co se po sobě jdoucí vlády toryů neustále snaží ji podkopávat na každém kroku, od ztížení volebních možností přes kriminalizaci protestů až po útoky na volební komisi a plánování omezit pravomoci soudů kontrolovat vládní politiku. A to nemluvím o tom, že se snaží překračovat britské a mezinárodní právo a přijmout krutý a nelidský zákon pro posílání žadatelů o azyl do Rwandy.
Tento projev byl projevem dechberoucího pokrytectví. Ale co je horší, byl nebezpečný. Měl být pokusem o zmírnění napětí a zmírnění rozporů, které se v posledních týdnech tak rozhořely v důsledku toxického politického diskurzu.
Sunak se však aktivně rozhodl přilévat další olej do ohně a rezignoval na poslední náznaky odpovědnosti, když mluvil o tom, že naše ulice "unesli" násilní extremisté vyzývající k džihádu, zatímco jeho vlastní kolegové šířili své nebezpečné mýty o no-go zónách. Přestože se nominálně zmínil o hrozbě ze strany krajní pravice, byl to projev, který ji v jejím protimuslimském rasismu jen ještě více povzbudil. Už tím, že předstíral, že se snaží zacelit rozpory, záměrně vytvářel další.
Příliš dobře totiž ví, že slova mají své důsledky. Je si vědom děsivého nárůstu násilí a rasismu, kterým trpí britští židé, muslimové a všichni, kdo jsou vnímáni jako jiní. Ví o rostoucí hrozbě krajně pravicových extremistů. Určitě nezapomněl na velmi reálnou hrozbu násilí u kenotafu, které vyvolal dav vybičovaný a povzbuzený jeho tehdejším ministrem vnitra.
Tím, že se Sunak rozhodl pronést tento provokativní projev, ukázal, že je připraven se ještě více přiklonit k pravici ve snaze zastavit přeběhlíky ze své strany do ultrapravicové probrexitové Reform Party. Maska mu pořádně sklouzla: byl to další krok v kulturní válce přímo shora. Tvrdá pravice v jeho straně bude mít radost, že Sunak je autoritář, který potlačuje nesouhlas, dusí protesty a bere si na mušku přistěhovalce a muslimy.
V konečném důsledku byl tento projev temným momentem britské politiky. Demokracie je skutečně ohrožena extremisty. Problém je, že oni sami řídí vládu - a my se musíme probudit a postavit se vážnosti hrozby, kterou představují.
Diskuse