Při současném množství lidí na planetě a aplikaci našich výživových standardů by bylo potřeba ročně na planetě vyprodukovat cca dvě stě miliard kilogramů bílkovin. Při hodně optimistickém odhadu jde o cca jeden a půl bilonu kilogramů primárních surovin, tj. asi dvě stě kilogramů primárních surovin na jednoho každého člověka. A to každý rok. Ryb, vepříků, selátek, drůbeže, kukuřice, brambor ořechů, mléka a jiných primárních potravin. Navíc je potřeba uvážit, že cca jedna třetina primárních surovin se díky ztrátám, či nepoužitelnosti do lidského potravního řetězce nikdy nezapojí. A zdroje jsou konečné. Jak v oceánech na polích, tak možností uživit stáda jatečního dobytka.

V historii lidstva zatím nikdy nenastala situace kdy zdrojů bílkovin a energie bylo dost pro všechny. Desítky milionů mrtvých i dětí na přímé následky hladu jsou faktem. Ne tématem k diskusi.

Naše západní společnost se velkou měrou podílí na nedostatečné produkci potravin v místech, kde je to potřeba. Celní bariéry, subvencované vývozy a naopak clem omezované dovozy. Máme z toho možná peníze, možná nadvládu, možná obezitu. A tak se kruh uzavírá. Máme stále vyspělejší ekonomiku, abychom si mohli za větší peníze koupit větší množství jídla a spolehlivě získat obezitu a na její přímé i nepřímé následky zemřít. A tak se trochu srovná situace se zeměmi, kde sice umírají v podobném stáří, ale zase hlady.

Problém není v mase, sladkostech, tuku či jiném přebytku. Kde je málo je stejně špatně jako tam, kde je moc. A tak se bude obilí pálit nebo sypat do moře nebo stáda likvidovat, jenom aby cena neklesla. A my budem umírat na ztučnění srdce a jiní na nedostatek bílkovin.

Protože těch hladovějících je více, dal bych si pozor na dlouhodobou udržitelnost tohoto našeho snu o "blahobytu".