Když se náš hrdina upsal, když se stal závislým, začal zjišťovat podivné věci. Nejprve mu došlo, že pomoc spočívá v nádenické službě, která ho nemohla nijak rozvíjet. Později, když se i přesto rozvíjet začal, a to zejména díky práci ve volném čase, byl svým dobrodincem jasně vysmán. Jeho dobrodinec se také zcela otevřeně vysmíval poctivé práci, morálním zásadám, kochal se svou mocí, zotročoval a potlačoval lidi na něm tak či onak závislé. Začala vyplouvat na povrch i minulost dobrodincova plná lži, falšování, zločinu. Jeho moc nebyla vybudována na schopnostech, ale na členství v NSDAP, na kolaboraci s nacisty, na vydírání kádrů, které zůstaly i po Hitlerově pádu dlouho ve vedoucích funkcích. Dával také veřejně a spokojeně najevo, že by do NSDAP vstoupil znovu, že pohrdá těmi, kdo padli v boji proti nacismu či zemřeli v koncentračních táborech. On přece, na rozdíl od nich, dokázal uživit svou rodinu, koupit dům, vybudovat si kariéru a konexe.

Dobrodinec nakonec o svého otroka přišel. Otrok se rozhodl odejít za každou cenu, i za cenu ještě větší tísně, než byla ta, v níž žil předtím. Stal se svobodným a čestným člověkem, mohl dýchat volně, dívat se své ženě do očí a nestydět se před dětmi, byť byl v bídě. Dobrodinec však všude prohlašoval, jak je ten člověk nevděčný, jak si neváží toho všeho, co do něj on, dobrodinec, investoval. Teprve když se německá společnost začala vyrovnávat s nacismem, nastal dobrodincův pád a jeho maska byla stržena. Síť nacistických kádrů se pomalu začala trhat, a tak se i náš hrdina konečně mohl nadít úspěchu a prosazení svých schopností.

Nepřipomíná vám ten příběh něco?