6. 10. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 10. 2006

Mateníky

Je to nejoblíbenější aktivita českých masmédií: matení občanů. Metody jsou různé -- od používání nejrůznějších ideových stereotypů až po přesvědčivou prezentaci polopravd. Úspěch se zpravidla dostaví: nejen stokrát opakovaná lež, ale také stokrát opakovaná polopravda se stává nakonec obecně respektovanou pravdou. Je moje tvrzení nesrozumitelné? Prosím, zde je příklad takové šikovné manipulace:

V posledních dnech jsme na televizní obrazovce několikrát viděli vajíčka dovezená z Polska, rozhýbaná tučnými červy. Jsou-li nabízena v supermarketech, je to otřesné a trestuhodné. Je třeba je okamžitě stáhnout z prodeje! Doplníme-li informací, že bylo vráceno několik kamionů vajec do země jejich původu, je občan spokojen a přesvědčen, že o jeho zdraví pečují nejen příslušné orgány, ale samozřejmě i dobrotiví redaktoři, kteří hanebná vejce odhalili. Bohužel, skutečnost je poněkud jiná, než jak byla prezentována. Červi na rozbitých vajíčkách nemají naprosto žádnou souvislost s kvalitou oněch nešťastných slepičích produktů. Jsou biologickou reakcí na rozbitá, nikoliv nekvalitní vejce! Samozřejmě by prodávaná vajíčka měla být kontrolována, rozbitá či poškozená by měla být vyřazena a zlikvidována. Není ovšem důvod vracet vajíčka kvůli jejich kvalitě, ale kvůli poškození při přepravě. V tom je samozřejmě podstatný rozdíl -- dovezená vejce mohou být extratřída, jsou-li ovšem zčásti rozbita, kazí se, jsou neprodejná. Medializace problému ovšem vytváří dojem, že vejce jsou nekvalitní, nikoliv poškozená při přepravě i když právě to je zcela zásadní rozdíl. Že by zafungovala vajíčková lobby?

Velmi podobné je to i s prezentaci politiky. Už se stalo součástí našeho polistopadového politického folklóru tvrdit, že komunisté jsou zločinci a jejich strana je nedemokratická a tudíž není radno s ní v parlamentu jakkoliv spolupracovat. Ta odporná partaj se dokonce ani nereformovala!

Nechci s tímto naivním tvrzením polemizovat. Jen si dovoluji konstatovat, že jsem v žádném volebním programu KSČM (ani v jiných jejích materiálech) nenašel ani větu o jejím cíli stát se vedoucí politickou silou ve společnosti, ani o znárodňování a vybudování beztřídní komunistické společnosti. I když nepopírám, že hluboko v srdcích mnoha starých komunistů taková představa dost možná ještě dřímá. Poslanci této strany byli zvoleni ve svobodných volbách, stali se členy parlamentu a nikdo jim nemůže bránit ve výkonu jejich poslaneckých práv a povinností. V pluralitních demokraciích to tak bývá, že se ve sněmovních lavicích setkávají doslova antagonistické názorové skupiny. Nikdo ovšem nemá právo tvrdit, že ten či onen poslanec je více či méně demokratický. Snad že je reprezentantem více či méně demokratické strany, ale to neumenšuje, ani nepovyšuje jeho poslanecká práva. To je zásadní sdělení, protože od této skutečnosti se odvíjí parlamentní praxe.

Parlament -- jak známo -- je povinen přijímat zákony, jimiž se společnost řídí. Ne všechny jsou stejně přijatelné pro všechny parlamentní partaje. K jejich prosazení je třeba hledat zpravidla podporu napříč politickými stranami. Na tom není nic divného a všude to tak funguje. Dokonce ústavní zákony nelze přijmout bez podpory, nebo tolerance politických odpůrců.

Státní záležitosti řídí vláda, která dostala důvěru parlamentu. Může být většinová -- to v lepším případě -- nebo menšinová. Většinová bývá v evropských poměrech zpravidla koaliční, protože nadpoloviční většinu v parlamentu může získat jediná strana za normálních podmínek jen zcela výjímečně. Koalice vyžaduje dohodu na vládním prohlášení. Dohoda předpokládá kompromis: tedy toleranci k programu ostatních členů koalice a umožnění uplatnění některých nepřekročitelných zásad vlastního programu. Míra tolerance je samozřejmě závislá na síle koaličních partnerů. Zásadním předpokladem vytvoření efektivní koalice je tedy shoda na základních programových východiscích.

Není-li možné ustavit takovouto "v podstatě shodovou" koalici, bývá východiskem koalice "velká", v mimořádných případech duhová. Ta ovšem bývá velmi nefunkční, sloužívá proto zpravidla jen překlenutí období do předčasných voleb. Velká koalice může být naopak nejen funkční, ale dokonce spravedlivá a výhodná. I nejantagonističtější politické strany naleznou ve svých programech body, ve kterých se mohou shodnout. Často jsou rozdíly jen ve způsobu, jak je chtějí realizovat. Taková vláda velké koalice může nejen efektivně vést stát, ale dokonce bývá schopná prosadit i celou řadu "nepopulárních" (rozuměj nezbytných!) kroků, které by si jednotlivé strany prosadit nedovolily, i když jsou o jejich potřebnosti přesvědčeny. Není tedy vláda velké koalice východiskem z nouze, ale může být tím nejlepším řešením v situacích, kdy je nutno velmi zásadní problémy státu neprodleně řešit.

Posledním typem vlády je vláda menšinová. Sluší se podotknout, že ji sestavuje zpravidla strana, která vyšla z voleb jako vítězná , nebo strana, která je schopna pro svůj vládní program získat většinovou podporu ve sněmovně. Z toho plyne, že může jít o stranu pravicovou, levicovou, nebo tzv. Středovou -- pokud některá z nich vyhovuje výše zmíněným podmínkám.

Teď se podívejme na současné složení naší poslanecké sněmovny. Jako představitel pravice se deklaruje ODS. Levici reprezentují sociální demokraté. Jejich přirozenými spojenci jsou (ať se to komu líbí, či ne) komunisté. Ne proto, že by se tyhle dvě partaje milovaly, ale proto, že jejich volební programy ctí velmi obdobné zásady -- především požadavek solidárnosti, bezplatného zdravotnictví a školství i odpovědnosti státu za život občanů. Je tedy zcela logické, že měli-li by menšinový kabinet sestavovat socialisté, budou je s největší pravděpodobností komunisté podporovat, nebo alespoň tolerovat. V žádném případě to neznamená, že se stávají automaticky "koaličními partnery" - vůbec ne! Dokonce si mohou jít v mnoha situacích docela nepříjemně "po krku".

Uchází-li se o důvěru poslanecké sněmovny menšinová vláda pravicové strany (v tomto případě ODS), má v našem současném parlamentu poněkud obtížnější úkol: zatím, co socialisté mohou teoreticky počítat s podporou komunistů (aniž by jim za ni cokoliv slibovali!!!), protože jejich levicová programová východiska jsou si logicky poměrně blízká, pravicová strana nemá automatického programového souspřežence. Programové priority tzv. "středových stran" nejsou ani výrazně levicové, ani pravicové. Usiluje-li tedy pravicová či levicová strana o jejich podporu, už se nemůže spolehnout na jejich programové souvěrectví, ale musí nabídnout nějaké ústupky. Ty jsou či nejsou pro ně přijatelné a ony tedy dají či nedají podporu podle svého uvážení.

Přijmeme-li tuto skutečnost, potom se zdá, že v současné situaci mají socialisté logických sto levicových hlasů (při čemž nemusí za podporu slibovat programově blízké levicové straně vůbec nic), zatím co pravicová strana si může "svoji" stovku dopočítat jen pokud svým potencionálním středovým podporovatelům něco slíbí (rozuměj nějaký programový ústupek). Zisk nadpoloviční většiny je ovšem pro ni velmi nepravděpodobný, protože nelze předpokládat, že by jediný levicový poslanec byl ochoten přistoupit na rovnou daň, zavedení školného, privatizaci zdravotnictví i některé představy o vývoji zahraniční politiky.

Je tedy teoreticky možné, aby středové strany tolerovaly vládu levicovou? Samozřejmě -- jejich programy jsou v mnoha ohledech kompatibilní s programem socialistů (nakonec lidovci osm roků ve vládách spolupracovali). Překážkou pro ně je ovšem to, že by se vláda socialistů opírala o podporu komunistů! Jsou-li ovšem komunističtí poslanci právoplatně zvoleni, jsou-li věrni svému levicovému volebnímu programu, nemohou socialisty nepodpořit či alespoň netolerovat! Pokud někdo tvrdí něco jiného, účelově lže. Je to stejné jako s oněmi polskými červavými vejci: problémem není jejich mizerná kvalita, ale nedokonalá přeprava a skladování.

Důvodem komunistické podpory sociálním demokratům není jejich bratrská nehynoucí láska, ale pragmatická programová blízkost. Tvrdí-li kterákoliv z parlamentních stran, že s komunisty nikdy, lže! Jejich hlasy jsou potřebné při prosazování zákonů i třeba při volbě prezidenta (!?) Je možné požadovat, aby nebyli přizváni do vlády. To je legitimní požadavek. Aby se nechovali podle svého programového prohlášení při hlasování o důvěře vládě pravice či levice, je politická naivita, dokonce totální pitomost. Stejně jako je kolosální nesmysl žádat na socialistech, aby se jejich podpory vzdali.

Vezmeme-li selský rozum do hrsti, vyjde nám následující závěr:

Nechce-li mít kterákoliv parlamentní strana nic společného s komunisty, nezbude jí nic jiného, než se vzdát svých mandátů a parlament demonstrativně opustit. Nebo jmusí respektovat rozhodnutí voličů, kteří komunisty do parlamentu vyslali. Nemusí se nám to líbit. Existuje ovšem jediná demokratická možnost, jak s komunisty ve sněmovně nespolupracovat: roznést je v příštích volbách na kopytech! Pokud jim voliči důvěru dají, nezbývá, než je uznat za rovnoprávné poslance demokratického parlamentu České republiky. V takovém případě jsou prohlášení, že "s komunisty nikdy" jen planými populistickými řečmi. Dokonce bych řekl, že jsou hloupou, účelovou lží!

                 
Obsah vydání       6. 10. 2006
6. 10. 2006 Jsme svědky pozvolného pravicového převratu v České republice? Jakub  Rolčík
6. 10. 2006 Předčasné volby jsou nejpravděpodobnější variantou Michael  Kroh
7. 10. 2006 Reportéra britské komerční televize zastřelili američtí vojáci
7. 10. 2006 KSČM: "Co potřebujeme, je sebevědomí" Vojtěch  Filip
8. 10. 2006 Pokrytectví KSČM Jan  Čulík
8. 10. 2006 Ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi
7. 10. 2006 Ruská válečná reportérka nalezena mrtvá
7. 10. 2006 Zpravodajské dezinformace v médiích pokračují - hrozí snad před volbami výjimečný stav? Štěpán  Kotrba
7. 10. 2006 Citát dne - včerejšího
7. 10. 2006 Jubileum zeleného půlobčana a ideální volební systém Lubomír  Molnár
6. 10. 2006 Knihovny a nakladatelé musejí vstoupit do digitálního světa
6. 10. 2006 Mají ženy právo nosit muslimský závoj?
6. 10. 2006 Žalm 30 Ivan  Diviš
6. 10. 2006 Citát dne - včerejšího
6. 10. 2006 V roce 2006 bylo zavražděno dosud nejvíce novinářů
6. 10. 2006 Náklady na správu domu činí 24 korun z metru čtverečního měsíčně František  Beneš
6. 10. 2006 Co kariéře nepomůže Uwe  Ladwig
6. 10. 2006 Jak vlastně vypadá dnešní KSČM? Lubomír  Novotný
6. 10. 2006 Mateníky Jan  Polívka
6. 10. 2006 Muslimský svět a Západ v 21. století - výzva
5. 10. 2006 Vzpomínky na Karla Kosíka
5. 10. 2006 Občanské sdružení Oživení pracuje netransparentně a v rozporu se svými stanovami Štěpán  Kotrba
6. 10. 2006 Oživení pracuje netransparentně a v rozporu se stanovami? Petr  Kužvart
7. 10. 2006 Oživení: Přiznání ztěžuje zapírání Štěpán  Kotrba
5. 10. 2006 Servis pro voliče: jaký je vztah kandidátů ke korupci
5. 10. 2006 Odpovědi kandidátů do pražského zastupitelstva na otázky ohledně korupce
5. 10. 2006 ODS: Vám na žádné otázky o korupci odpovídat nebudeme
5. 10. 2006 Žranice paloňů Tomáš  Krček
6. 10. 2006 Existuje ideální volební systém pro ČR?
5. 10. 2006 Sexuální skandál ohledně emailů ohrožuje republikánskou většinu
5. 10. 2006 Šlo o mladistvé, a už dříve
5. 10. 2006 Tak trochu jiná Konzervativní strana
5. 10. 2006 Politika dnes: Nezáleží na programu, ale na stylu
4. 10. 2006 Klaus: Cesta po dějinách komunismu s tržními prvky Štěpán  Kotrba
4. 10. 2006 Obchod je důležitý, důležitější je však slušnost Jan  Čulík
5. 10. 2006 Ruce pryč od Kotrby!
5. 10. 2006 Ruce pryč od Čulíka! Jan  Rovenský
4. 10. 2006 V Británii se už nesmí na veřejnosti demonstrovat
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006