A zcela jistě to tak mysleli i oba citovaní. V dalším stupni je pak důvod, proč je třeba zachovat vyšší druhovou diverzitu, otázkou filozofické diskuse, stejně jako smysl další existence českého jazyka. A ač souhlasím s tezí, že technický pokrok postupně většinu ekologických problémů vyřeší, tak pouze v tom případě, pokud bude mít ještě co řešit, protože ne každý druh projde hrdlem dočasné zátěže životního prostředí. Teoreticky se sice vůbec nic neděje, pokud nějaký endemit vydechne naposled -- pokud to tedy zrovna na dané lokalitě není klíčový druh nebo v sobě neobsahuje nějakou zajímavou účinnou látku (např. homolice), kde pak je doslova hysterická reakce naopak na místě.

Nevím, zda se mám považovat za člena zeleného hnutí, ale jako člen Českého svazu ochránců přírody se snažím ve chvílích svého volna zdarma pracovat na zachování existence podmínek pro přežití několika vzácných druhů rostlin na několika lokalitách poblíž mého bydliště.

Po dobu více jak patnácti let shromažďujeme data a po dobu nejméně šesti let se potýkáme s problémem úbytku členské základny, protože majoritní část obyvatelstva takové hlouposti prostě nezajímají. (Pokud ovšem nejde o dotovaný autobusový výlet.)

A i starým členům sdružení se rapidně krátí čas, který mohou tomuto koníčku věnovat, díky zvyšující se exploataci lidských zdrojů. Školou povinné ročníky pak nemají trpělivost na takovou nudu. Není v tom tolik adrenalinu a zřejmě to není ani tak dobře ekonomicky a mediálně zajímavé, jako když se někdo nechá přikurtovat k bráně Temelína. V tomto smyslu zelené hnutí, ale i další zájmové skupiny (vyhledej včelaře pod 50 let) u nás obdržely smrtelnou ránu již dávno a bez Lomborga.