Chtějí mlčení: jak film NAZA otřásá Izraelem

18. 11. 2026

čas čtení 12 minut

 

Tento dokumentární film vyvolal v Izraeli bouřlivou negativní reakci, ale díky odhalení chování armády v Gaze se ukázalo, že jej nelze ignorovat

Právě během letošního svátku Jom Kippur si Nadav Weiman poprvé uvědomil, že dokumentární film NAZA má v Izraeli významný dopad – a to navzdory skutečnosti, že v září, kdy je tento židovský svátek, film viděla sotva hrstka Izraelců.

Film NAZA, který produkoval deník Guardian a který bude zdarma streamován na jeho webových stránkách počátkem prosince, zachycuje 24 důstojníků vojenské rozvědky, s nimiž byly anonymně pořízeny rozhovory na střechách budov po celém Tel Avivu. Hovoří o masovém zabíjení palestinských civilistů v Gaze v uplynulých třech letech a o tajném systému schvalování používaném izraelskou armádou. Více než 1,5 milionu lidí jej již zhlédlo v kinech a jeho izraelští tvůrci Yuval Abraham a Rachel Szor získali řadu prestižních ocenění. Film byl nabídnut řadě distributorů a kin v Izraeli, ale kvůli silné negativní reakci tam dosud nebyl promítán.

 

Weiman žije v Shapire, na sekulárním, levicově orientovaném předměstí Tel Avivu. Několik dní před velkým svátkem měl film NAZA premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, kde sklidil 25minutové ovace vestoje. Když se Weiman během státního svátku potuloval mezi přáteli a sousedy, téměř všichni diskutovali o tomto dokumentu. Připouští, že reakce byly téměř bez výjimky nepřátelské, a to i mezi jeho liberálnějšími známými. „Ano, téměř všichni měli na ten film velmi radikální názory,“ říká mi. „Ale všichni o něm mluvili.“

Podněcování diskuse a debaty o činech izraelské armády je Weimanovým životním posláním. Je výkonným ředitelem organizace Breaking the Silence, izraelské nevládní organizace vedené veterány, která se již více než 20 let snaží, jak sama uvádí, „seznámit veřejnost s realitou každodenního života na okupovaných územích“. Dělá to především shromažďováním svědectví vojáků, kteří sloužili v Gaze, na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě. Bývalí i současní vojáci vyprávějí Weimanovým kolegům o svých zážitcích z vojenské služby.

Překvapila ho náhlá všudypřítomnost filmu NAZA. Materiál filmu je šokující – podrobně popisuje tajné systémy, které v Gaze způsobily smrt desítek tisíc civilistů a další miliony lidí připravily o domov, vyhnaly z domova a zranily. Film vychází z odhalení, která poprvé zveřejnil izraelsko-palestinský časopis +972, hebrejsky psaný zpravodajský server Local Call a deník The Guardian v letech 2023 až 2025. Zatímco novináři, včetně některých v Gaze, zdokumentovali důsledky izraelské války, film NAZA nabízí v kinematografické podobě přímá svědectví důstojníků pověřených prováděním rozkazů. Ústředním bodem je zde pojem „nezek agavi“, zkratka, která dala filmu jméno a která odkazuje na počet civilistů, u nichž se při jakémkoli vojenském útoku předpokládá smrt: lidské životy schválené jako vedlejší škody.

Některá vysvětlení, proč film NAZA vyvolal v Izraeli takovou odezvu, jsou zřejmá. „Většina Izraelců nesleduje mezinárodní média, pokud jsou v angličtině,“ říká Weiman. Jedná se o film v hebrejštině, režírovaný Izraelci. Svědectví pocházejí přímo od vojáků, nikoli od mezinárodních mluvčích. Zpravodajské jednotky, ve kterých tito vojáci sloužili, jsou prestižní – většinou pracují v kancelářích, nikoli na frontě. „Jsou to lidé, kteří žijí v Tel Avivu, volí progresivnější strany, pracují v high-tech odvětvích… Ze vzduchu zabili stovky Palestinců, mnohé zřejmě bez mrknutí oka. To tady zasahuje citlivé místo.“

Pak je tu politická atmosféra: posledních několik měsíců bylo v Izraeli obzvláště napjatých, protože po celé zemi probíhaly národní volební kampaně. „ Pro pravici je velmi výhodné útočit na [izraelské režiséry] Yuvala a Rachel,“ říká. „Hraje to do karet jejich narativu, že se na nás všichni spikli.“

Weiman však měl zkušenost, že zprávy o tom, co se odehrálo během války v Gaze, jsou v Izraeli z velké části ignorovány.

Organizace Breaking the Silence dosud shromáždila více než 1 000 svědectví (mezi nimi i Weimanovo). A stovky svědků se na tuto nevládní organizaci obrátily v posledních třech letech, po zvěrstvech spáchaných hnutím Hamás 7. října v Gaze. Většinou, jak říká, izraelská média a televizní kanáljim odmítly  poskytnout prostor nebo o nich informovat.

Izraelská média podle něj selhala (nebo se aktivně odmítla) informovat o tom, co se děje uvnitř Gazy. „Mezi pásmem Gazy a Izraelem stále stojí železná zeď,“ říká Weiman. „Není to jako na Západním břehu s izraelskými osadami, kde můžete navštívit příbuzné a vidět to na vlastní oči; v izraelských médiích se nyní objevují zprávy o násilí ze strany osadníků.“

„Teenager v Manchesteru ví lépe, co se [v Gaze] děje, než Izraelec, který celý den sedí u televizních zpráv,“ naznačuje, a to navzdory skutečnosti, že Tel Aviv a Gaza jsou od sebe vzdáleny jen asi 60 km. „Tady v televizi vidíme mluvčí IDF a pak vojenské korespondenty, kteří fungují jako mini-mluvčí IDF. Neslyšíme komplexní myšlenky ani názory a nemáme přístup k informacím z hlavního proudu. Určitě ne, pokud jde o vedlejší škody. ‚Všichni v Gaze pomáhají teroristům‘ – to je to, co nám říkají.“

Zatímco Weiman říká, že věděl, že většina Izraelců nemá ponětí, co se v Gaze děje – „Není to předmětem veřejné debaty, nehovoří se o tom v tisku a nezmiňují to ani politici“ –, nyní si uvědomuje, že to jde ještě dál. „Izraelci předpokládali, že stejně jako oni nevědí, co se v Gaze děje, neví to ani zbytek světa. Izraelci však nechápou, že tyto debaty jsou již léta součástí globálního veřejného diskurzu.“ Pečlivé detaily ve filmu NAZA jsou proto obzvláště provokativní.

Odezva byla rychlá a tvrdá. Náčelník generálního štábu izraelské armády Eyal Zamir prohlásil, že proti filmu použijí „všechny prostředky, které máme k dispozici“, zatímco se před domem  rodičů Szorové shromáždili demonstranti a požadovali, aby jí byl uložen trest smrti. Na zdi v izraelském městě Ašdod byla namalována nástěnná malba zobrazující tvůrce filmu v hledáčku zbraně. Benjamin Netanjahu slíbil, že se pokusí zbavit je občanství.

Většina těchto taktik byla v minulosti použita proti organizaci Breaking the Silence. V roce 2018 izraelská vláda schválila zákon zakazující této nevládní organizaci působit ve školách a již dříve se zaměřila na její financování. Proti veteránům, kteří se otevřeně vyjádřili, byla zahájena soudní vyšetřování. Podle Weimana jde o snahu zastrašit kritiky a odpůrce. „Chtějí mlčení.“

Pro většinu Izraelců je vojenská služba povinná: muži jsou odvedeni na 32 měsíců, zatímco od žen se očekává, že budou sloužit dva roky. Nikdo nechce slyšet nepříjemné pravdy, říká, o svých přátelích, příbuzných nebo sousedech. Je to postoj úmyslné ignorance, s nímž se jeho tým opakovaně setkává. „Když se vojáci ozvou, jsou označováni za zrádce. Říká se jim, že mají plnit rozkazy a mlčet.“ Odmítnutí tohoto požadavku vyvolává obzvláštní hněv. „Zde se má za to, že tyto rozhovory se mají vést za zavřenými dveřmi; uvnitř systému… Lidé, kteří říkají: ‚Ne, ve skutečnosti je to samotný systém, který je nefunkční nebo zkorumpovaný?‘ To je mnohem těžší pilulka k spolknutí.“

A přesně to film NAZA dělá. „Film ukazuje, že problémem je systém,“ říká Weiman. „Nejsou to jednotlivé nesrovnalosti, ale rozkazy a způsob, jakým bojujeme. Podmínky, za nichž armáda funguje.“ Armáda může jednotlivé případy odmítnout jako ojedinělé incidenty a dílo černých ovcí. „Ale skupina 24 vojáků, kteří o tom hovoří každý zvlášť, dokazuje, že jde o systémový problém,“ říká Weiman. „Je jich příliš mnoho na to, aby se to dalo smést ze stolu nebo ignorovat.“

Ačkoli jsou všechny identity v organizaci NAZA utajeny, aby byla zajištěna bezpečnost zdrojů, je zřejmé, že alespoň někteří z dotazovaných vojáků se potýkají s pocitem hanby kvůli svým činům během aktivní služby. Weiman ví z vlastní zkušenosti, co obnáší čelit těmto výčitkám: před 20 lety sloužil v průzkumné jednotce pěchotní brigády Nahal jako bojový voják v odstřelovacím týmu.

Od 7. října poskytlo organizaci Breaking the Silence svědectví o své účasti v této válce v Gaze více než 200 vojáků. První z nich se přihlásili již v raných fázích konfliktu. „Vyrazili bojovat proti Hamásu a zajistit propuštění rukojmích,“ říká Weiman, „ale uvědomili si, že to ve skutečnosti nedělají. Zničili Gazu a dostávali rozkazy, které se spíše podobaly pomstě než bezpečnostním operacím: vypalování domů, využívání Palestinců jako lidských štítů a mučení, nikoli boj proti ozbrojeným militantům.“

Když bylo v lednu 2025 oznámeno první příměří, začaly přicházet další výpovědi. A poté, co byli vráceni poslední rukojmí, „se tento stálý proud proměnil ve vodopád.“

Extrémní reakce na organizaci NAZA v Izraeli začala ovlivňovat i práci organizace Breaking the Silence. Tým je na nepřátelství doma dobře zvyklý: jejich kanceláře se nacházejí na tajném, zabezpečeném místě; zatímco všechny důkazy jsou ověřovány a kontrolovány, totožnost svědků zůstává anonymní, pokud se sami nerozhodnou vystoupit na veřejnosti. „Ale teď naši svědci předtím, než promluví, požadují stále více záruk a ochrany,“ říká. „Právě tento strach vláda chtěla vyvolat. Sázky se nyní zdají být mnohem vyšší.“

V Izraeli existuje precedens, kdy se parametry veřejné debaty posunuly, a to navzdory této záměrné kultuře mlčení. A Weiman má pocit, že mezinárodní aktivita – politika, tlak, žurnalistika – může být klíčovým hnacím motorem změn v Izraeli. Poukazuje na sankce vůči násilným osadníkům na Západním břehu, které byly zavedeny během Bidenovy administrativy. „V okamžiku, kdy Biden uvalil sankce, se na problém vrhlo světlo a bylo těžší ho tady ignorovat.“ Tento týden oznámilo Spojené království svůj vlastní balík sankcí proti Izraeli.

Ale před námi je ještě dlouhá cesta: ačkoli se v izraelských volbách na konci minulého měsíce nepodařilo získat většinu, Netanjahuův krajně pravicový blok přesto získal největší počet křesel; opoziční strany rozhodně nevedou zastánci míru.

Doufá, že NAZA by mohla přispět alespoň k posunu ve veřejném mínění. „Ve veřejné sféře se o Gaze již vede mnohem více debat,“ říká. Výraz „NAZA“ se stal součástí národního slovníku. „Touha po diskusi zde roste.“ Brzy si Izraelci budou moci film NAZA sami shlédnout a Weiman – stejně jako další aktivisté jako on – bude na místě, aby diskusi udržel v chodu, ať už budou překážky jakékoli. „Nejdůležitější pro mě je mluvit s Izraelci; je to film o nás, my se musíme změnit.“

Film NAZA bude od začátku prosince zdarma v plné délce streamován na webových stránkách deníku Guardian. Zaregistrujte se zde, abyste byli informováni o přesném datu streamování a obdrželi odkaz na film, jakmile bude k dispozici.  


Zdroj v angličtině ZDE 

0
Vytisknout
132

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2026