Pár postřehů k výsledku průběžných amerických voleb do Kongresu

5. 11. 2026 / Daniel Veselý

Obávám se, že americký volební systém – či politický systém obecně – je masivně zkorumpovaný tunami dolarů. Je sice pravda, že Muskova téměř půlmiliardová investice do jeho rodné strany vyšla naprázdno, nicméně problém je širší strukturální povahy. Velké finance v politice jsou antitezí demokratických principů. Hovoříme o lobbingu mocných organizací a skupin (AIPAC), o rigidních oligarchistických strukturách a mytologii o vládě lidu v USA. Ostatně studie Martina Gilense z Princetonské univerzity a Benjamina Page ze Severozápadní univerzity z roku 2014 dokládá, že běžní lidé a občanské skupiny mají na rozdíl od ekonomických elit na chod americké politiky „malý nebo žádný samostatný vliv “. Přitom v té době v Bílém domě úřadoval Barack Obama a náš starý svět se zdál být ještě v pořádku.

Podle analýzy RAND Corporation z loňského roku probíhal v letech  1975 až 2023 – prakticky během neoliberální éry – masivní transfer vytvořeného bohatství zezdola nahoru. Z kapes 90 procent chudších Američanů šlo do rukou těch nejbohatších neuvěřitelných 79 bilionů dolarů (!). Kdyby bylo tempo hospodářského růstu rovnoměrnější, jak poznamenávají autoři studie, spodních 90 procent Američanů by získalo o necelé čtyři biliony dolarů ročně více. Průměrný řadový pracovník by tak získal přibližně 26 000 dolarů ročně navíc. Tuhle nestydatou loupež za bílého dne je nutné zastavit. Je nezbytné prosadit spravedlivou redistribuci bohatství a radikálně změnit legislativu. Bez vyvlastněni miliardářů a oligarchů a bez převedení kritické infrastruktury a veřejných statků do rukou lidu totiž budou změny na americké politické scéně pouze kosmetického rázu.

Nemohu tedy sdílet upřímnou radost mnohých liberálů a levicově orientovaných osob, které jsou u vytržení z volební výhry prvního muslimského senátora Abdula El-Sayeda a dalších inspirativních politiků. Jestliže se na významné politické posty dostanou progresivní demokraté, hrozí, že je systém kooptuje a donutí je dělat bolestivé kompromisy. Kupříkladu někdejší rebely uvnitř Demokratické strany, jako je senátor Bernie Sanders nebo kongresmanka Alexandria Ocasia-Cortez, politický systém dokázal hladce zkrotit. Vedení Demokratické strany se jistě opět bude snažit mladé progresivce zničit, jen aby zachovalo status quo. Systém má neobyčejně silnou imunitu a radikály buďto kooptuje, anebo zničí, jako se to stalo Jeremymu Corbynovi ve Velké Británii.

A kdyby se nějakým zázrakem do Bílého domu dostal progresivní newyorský starosta Zohran Mamdani, okamžitě by se slovy investigativního novináře Allana Nairna stal „vrahem a teroristou”. Myslím, že tento radikální názor věrně popisuje krutou podstatu americké politiky, neboť tento vojensko-průmyslový moloch se jen tak nezastaví, a nadto má hroší kůži, kterou jen tak lacino neprodá.