Já myslím, že to má tři různé faktory. Jeden asi je historický, český stát po roce 1945 se také ustavil na etnické čistce, takže ty Izraelce "prostě chápeme", bereme tu etnickou čistku jako "historickou nutnost" (jak píše pan Urban, obhájce této argumentace, a taky mluví o českém antiarabismu, aby to pak doložil na osobním příkladu). Co nám chybí je právě těch 40 let komunismu, to byla historická mezera, po kterou jsme nebyli nuceni se s tím vyrovnat, protože u nás neprobíhala žádná diskuse o dekolonizaci (a s tím spojeným morálním územ ohledně etnického čištění) jako na Západě.

(Zajímavé je, poslouchám plno amerických antisionistických Židů, a spousta z nich přestala být sionisty právě na těch "birthright trips", protože byly tak průhledně propagandistické. Tuhle zkušenost bych řekl sionisté u nás nemají. Ono někdy je nejlepším lékem na propagandu prostě ji nechat promluvit, to je ostatně i naše zkušenost z komunismu.)

Druhý faktor, kterému bych rád více porozuměl (v Česku se o tom prakticky nepíše), je ekonomický aspekt. Myslím, že náš zbrojní průmysl a vůbec čeští oligarchové mají blízko k vojenskému průmyslu v Izraeli, mají tam investice. (Asi by nám to vysvětlil pan podnikatel Michal Beneš, který se zde kdysi otevřeně označil za proizraelského, ale bohužel už sem nepíše.) Takže tihle lidé mají ekonomický zájem na tom, aby se o Izraeli psalo pozitivně a aby mohl dál své zbraně a další aparáty apartheidu testovat na nebohých Palestincích.

Třetí faktor pak myslím je mediální. IMHO mnoho novinářů u nás má pocit, že novinařina je o "souboji narativů", a nikoli o informování veřejnosti. To je takové (post)komunistické elitářství, které se tu drží. Je to vidět na těch komentářích Jakuba Szántó, on prostě nebere diváky ČT jako nějaké partnery, s kterými žije v jednom státě, a měl by se tedy (ve svém zájmu) snažit je objektivně informovat o světě, ale jako nějaké děti, kterým je třeba ty věci správně vysvětlit, aby to pochopili. To je pak těžké. Bohužel tohle elitářství trochu prosáklo i do Britských Listů ve formě Bohumila Kartouse (ale není sám), který zde asi nejvíc razí tu myšlenku, že primární je vybojovat nějakou myšlenkovou válku o názory lidí, aby zvítězila ta správná pravda. Je to v podstatě rčení "účel světí prostředky" aplikované na pravdu. (Tohle by asi bylo na delší polemiku. Vůbec si myslím, že by možná bylo užitečné přerámovat svobodu slova jako svobodu naslouchat a nikoli jako svobodu mluvit.)