Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Je homosexualita u savců užitečná pro evoluci?

5. 10. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut

Vědci zdokumentovali homosexuální chování u přibližně 1 500 druhů ze všech řádů živočišné říše, od hmyzu po primáty, včetně pavouků, delfínů a hlístic. Tato univerzálnost mohla Charlese Darwina zmást. Imperial College London studoval sexuální praktiky samců skupiny 236 opic rodu rhesus na ostrově Cayo Santiago v Portoriku. Výsledky ukázaly, že homosexualita je běžnou vlastností primátů a že nesnižuje jejich reprodukci. V průběhu studie tým zjistil, že 72 % samců se dopouštělo homosexuálních aktů, zatímco případy mezi jedinci různého pohlaví se omezily na 46 %. Podle vědců tento typ chování souvisí s tím, co nazývají "koaličními vazbami".

Výzkum také konstatoval, že homosexualita mezi opicemi je nezávislá a možnost reprodukce se samicí se po vztahu dvou samců nevylučuje. Dalším zkoumaným bodem byla souvislost mezi homosexualitou a genetikou. Od roku 1956 byl každému zvířeti na ostrově Cayo Santiago odebrán vzorek krve, což umožnilo vytvořit rodokmen. Přibližně 6,4 % variability sexuálního chování je způsobeno geny. Jedná se o první důkaz genetického základu tohoto chování u jiných primátů než u člověka.

Sexuální vztahy s příslušníky stejného druhu stejného pohlaví jsou totiž považovány za darwinovský paradox: z hlediska evoluční teorie představují náklady na biologickou efektivitu jedince, protože nemají žádný přímý vliv na konečný cíl, tedy zachování druhu. Tyto nové poznatky vedou k zásadní otázce, která by mohla zlomit i rétoriku krajní pravice a konzervatismu, která je založena na falešné potřebě společnosti mít pouze heterosexuální model rodiny, nemá-li lidstvo zaniknout. Nesmysl.

Mohou však existovat další nepřímé účinky, které nejen vysvětlují přežití homosexuality, ale také dávají neheterosexualitou významnou roli v evoluci většiny živých bytostí. Naznačuje to vědecká studie, která ukazuje, jak je homosexuální chování u savců sice menšinové, ale častější u sociálnějších druhů.

Některé teorie o tom, proč mají zvířata sex s jinými jedinci stejného pohlaví, připomínají ty, které se donedávna zastávaly pro vysvětlení lidské homosexuality.

Výzkum provedený španělskými vědci a zveřejněný ve vědeckém časopise Nature Communications přinesl přehled toho, co věda ví o homosexualitě savců. Jejich výsledky ukazují, že z více než 4 300 druhů živočichů třídy Mammalia neboli savci bylo homosexuální chování zdokumentováno u 261 (4 %). Škála tohoto chování je velmi široká: od kopulace přes stálého partnera stejného pohlaví až po genitální kontakt nebo prosté dvoření.

Procento se zvyšuje s rostoucí taxonomií (způsobem, jakým biologové uspořádávají strom života). Nad druhem se tedy v polovině čeledí savců vyskytují homosexuální vztahy, přičemž na další stupnici, řádové, se toto číslo zvyšuje na 63 %. Zjistili také, že mezi pohlavími nejsou žádné velké rozdíly: samci mají sex se samci u 199 druhů, zatímco samice mají sex mezi sebou u 163 druhů.

V rámci tohoto stromu života je homosexuální chování v některých jeho větvích častější než v jiných. Řády, kde je nejčastější, jsou šelmy, kopytníci, vačnatci, jako jsou klokani a valaši, hlodavci a především primáti. Jen poslední řád, řád lidí, zahrnuje 51 druhů, u nichž je homosexualita poměrně běžná.

Práce jde nad rámec kvantifikace homosexuálního chování a snaží se zjistit, zda nějakým způsobem přispívá k evolučnímu pokroku a není evoluční absurditou. Za tímto účelem se vědci opírali o fylogenetický přístup, který využívá stop, které evoluce zanechala u všech druhů, ke studiu toho, jak a kdy určité chování vzniklo.

Autoři ve své analýze zjistili, že homosexualita vznikla nezávisle na sobě v různých liniích. Zjistili, že homosexuální chování není mezi různými druhy rozloženo náhodně. To znamená, že se toto chování objevuje soustředěně ve skupinách evolučně příbuzných druhů, například u několika druhů hlodavců nebo u několika druhů kopytníků či u mnoha primátů.

Díky tomuto nenáhodnému rozložení a fylogenetickému přístupu mohli vědci prozkoumat dvě hypotézy o přežití homosexuality zvířat. Na jedné straně chtěli zjistit, zda toto chování plní nějakou sociální funkci. Na druhé straně zkoumali její vztah k agresi mezi dospělými jedinci, tzv. adulticidě.

Jejich výsledky popírají, že by se jednalo o darwinovský paradox. Studie tedy zjistila významnou souvislost mezi výskytem sexuálního chování mezi jedinci stejného pohlaví a vytvářením a udržováním sociálních vazeb. U sociálních druhů se tedy tyto typy interakcí projevují s největší pravděpodobností.

V některých případech, jako například u opic rhesus v Portoriku, mají samci mezi sebou více sexuálních vztahů než se samicemi a činí tak za účelem posílení svých koalic.

Význam zjištění, že homosexualita existuje a je rozšířená mezi zvířaty, spočívá v tom, že ukazuje, že 1) je součástí přírody, 2) není způsobena kulturními nebo výchovnými vlivy. Pokud není kulturní, pak je přirozená. Pokud je přirozená, má pro naši existenci nějakou funkci. A pokud ano, pak jsou předsudky proti našim zájmům jako živých bytostí.

Když ukážeme, že mezi zvířaty, včetně těch, která jsou nám svou přirozeností nejbližší, je homosexualita běžná, možná se nám podaří přesvědčit některé popírače, že jejich odmítání je marné a nemůže mít úspěch. Homosexualita bude existovat vždy, jako existovala vždy v každé epoše naší existence a jako existuje i tam, kde o ní lidé nikdy neslyšeli nebo jsou za ni přísně trestáni.

Homosexualita má svou funkci. Je nezbytným nástrojem pro přežití druhu. Homosexuálové hrají v architektuře života důležitou roli.

Práva homosexuálů