Zápas (ve volném stylu) o Černého Petra

23. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Ale kdo by se zabýval takovými maličkostmi, že. Zvláště, když jsou před námi další zápasy, neb ztracené pozice je třeba dobýt zpět. Samozřejmě nikoliv pro osobní ambice, ale pro blaho nás všech, jak nás znovu a znovu přesvědčujete, aniž byste se nechali zviklat naší vytrvalou nechápavostí. Nám prostě nedochází, že vám v téhle hře nejde o nějakou malou (natož velkou) domů, ale o čistý altruizmus -- ano, de facto oběť. (Pokud se nejedná o mesiášský komplex.)

Tak už se nestyďte a řekněte to. Úplně prostě, obyčejně: Chceme se obětovat. A kdyby se snad nějaký trouba naivně zeptal, proč..., sdělte mu, že chcete bránit, ne snad (proboha!) sami sebe, ale Ústavní pořádek, item zvyklosti. A samozřejmě i všechno to ostatní... rozpočet, slušnost, pravdu, právo, spravedlnost, klid na práci... Rovněž musíte zatočit s korupcí (vzpomínáte?), zabránit řecké cestě, revitalizovat přidušenou (kým asi) demokracii, vrátit, co bylo ukradeno atd.atd... Však už to znáte i pozpátku a na přeskáčku.

Hlavně nezapomenout prodat, co ještě zbývá (Budvar třeba). Zadat strategické zakázky (například Temelín). Ať se mají príma také naše děti, pokud dokážou ocenit, že elektřinu sice mají po čertech drahou, ale mohly by také být potmě a nerozptylovat se hloupými otázkami typu, proč Jaderný dozor Spojených států (Nuclear Regulatory Commission) zastavil vydávání licencí na výstavbu a provoz nových jaderných reaktorů, až do vyřešení otázky nakládání s vyhořelým jaderným palivem.

Vaši oběť na oltář altruizmu je prostě třeba lidem vysvětlit. Jsme přece Češi (tedy až na ty, co neskáčou). Rozumíte? Hezky česky. Po lopatě. Vysvětlit! Začněte třeba u pánů Bakaly a Babiše. Pokud vám porozumějí oni, budou vám rozumět i novináři. Otázkou je, zda lidé budou rozumět novinářům. Kdyby jim totiž nerozuměli, anebo dokonce rozuměli zcela opačně, znamenalo by to jediné - že pánové Babiš a Bakala své peníze vyhodili do větru, v němž spolu souzní tak leda korouhvičky. A to ještě jenom ty správně promazané.

V zásadě však lze, když se to správně uchopí, vysvětlit cokoliv. A to i věci zdánlivě naprosto záhadné, absurdní, věci úhořovitě kluzké.

Věci, které v normálním světě nemají patu ani hlavu, dostávají za zdmi blázince nový smysl. Neblahé kartě zvané Černý Petr se tu říká Premiér. Hráč, jemuž zbyl v ruce Černý Petr, prohrál. Tedy v normálním prostředí. Tam venku. U nás, za zdí, je o premiéra rvačka. Hlava nehlava otloukaná Ústavním pořádkem a dalšími nástroji volného stylu, zvaného blázny politická kultura. Není to divné? Přitom musí být mnohým jasné, že Premiér a Černý Petr jsou jednovaječná dvojčata. A komu bude tak krátce před volbami tahle karta přisouzena, prohraje kalhoty. Anebo sukni.

Tak mě napadá, zda si prezident důvěru pro tuto vládu doopravdy přeje. Rozhodně to tvrdí. Ale co kdyby mu to nevyšlo. Možná by nebylo marné se zeptat Pýthie, co by se stalo, kdyby poslanecká sněmovna nakonec prosadila svou a Černého Petra by se prostřednictvím své premiérky zmocnila opět ODS?

Nemíním nosit sovy do Athén, ani dříví do lesa, natož házet hrách na zeď, případně objevovat Ameriku, abych spekuloval, co by to asi udělalo s potencionálními voliči.

Třeba by se delfská vědma rozpomněla na svou dávnou odpověď lýdskému králi (Kroisos, překroče Halys, velkou rozvrátí říši). Jen by svou věštbu nepatrně pozměnila. Například takto: Miroslava Němcová, překročíc práh Strakovy akademie...

Upřímně řečeno, jen blázen by se trmácel do Delf. Takovou dálku. Jen aby se dozvěděl, že normální je Černého Petra nebrat.