Diletantská nádeničina v MF DNES

29. 10. 2012 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Po přečtení rozhovoru s Madeleine Albrightovou ve víkendové příloze MF DNES z 27. -- 28. října jsem byl dost rozpačitý, a to z neumětelsky pojatého interview, v němž nejmenovaná zaměstnankyně MF DNES kladla banální otázky typu "Musela jste v politice někdy lhát?" -- a odpověď Madlenky byla ještě upřímnější: "Ne." Existuje někdo soudný, kdo by takové prohlášení vzal v cynismem a pokrytectvím prolezlé vrcholové politice vážně, nebo se snad najdou tací, kteří žijí mimo reálný svět?

V textu jsme se také mohli dočíst, že matka Madeleine Albrightové Mandula své dceři jednou četla z ruky a usoudila, že nemá mozek. Redaktorka se MA ptala na bejkoviny typu odkud má brož s Hradčany, a jen zřídka se čtenář mohl dozvědět pozoruhodné informace třeba o tom, že se bývalá šéfka americké diplomacie s celou rodinou přestěhovala do Bělehradu, když jí byl jeden rok ...Že by osud?

Nechci se ani pozastavovat nad tvrzeními uvedenými v článku. Osobně mám za to, že je to ztráta času. S pokusy o kurážnou novinařinu si našinec taky v branži nemusí moc škrtnout, či si je vědom svých závazků vůči establišmentu a blízkým, a nebo -- a to je snad to nejhorší -- trpí autocenzurou a je vůčihledně k jakémukoliv použití. Slovenský server SME.sk otiskl další interview s Albrightovou s přiléhavým názvem, kde se čtenáři dozví další užitné informace typu, že MA byla v Praze "napadena prosrbskými aktivisty", ačkoliv skutečnost je zjevně opačná, jak se blahosklonný čtenář může přesvědčit. Dotyčný redaktor zjevně nezhlédl více videí o tomto incidentu; maximálně tak z rozjetého TGV. A naopak čeští aktivisté si na sociálních sítích za svůj kousek vydobyli vřelé sympatie nejen ze Srbska. Je zapotřebí, aby se válečným zločincům ranku Albrightové znepříjemňoval pohyb na svobodě, jak je to jen možné, přesně v tradici západního občanského protestu a aktivismu.

Proč se třeba dotyční novináři zpovídané nezeptali na nyní celkem aktuálně podivné okolnosti obestírající privatizaci kosovských telekomunikací, na níž se Albrightová významně podílí a za níž byla královsky odměněna? Čeští aktivisté bývalé ministryni zahraničí USA vyčítají především klíčovou odpovědnost za bombardování Kosova vzdušnými silami NATO v roce 1999, jež proběhlo navzdory mezinárodnímu právu. To i podle silně nevyvážené zprávy organizace Human Rights Watch pod názvem The Crisis in Kosovo z roku 2000 mělo zneutralizovat systém jugoslávské protiletecké obrany. NATO v průběhu 78 dní zaútočilo na 900 cílů a podle interních dat "byly při plánování a provedení útoku vzaty do úvahy ztráty na civilních životech". HRW byla podle vlastních údajů "schopna verifikovat něco přes 500 civilních obětí při 90 známých incidentech", zatímco Yugoslav Committee for Cooperation a UNICEF hovoří přinejmenším o 1 200 usmrcených civilistů -- a některé odhady uvádějí až 5 700 zabitých v důsledku náletů. Navíc bomby NATO v Srbsku byly roznětkou pro největší etnickou čistku na Balkáně a zničily celou tamní ekonomiku, jak u nás veřejně uvedl Jiří Dienstbier, kterého MA v jednom z rozhovorů označila za svého "přítele".

Novináři, aktivisté a širší veřejnost ale často opomíjí mnohem závažnější zločiny, jež má MA na svědomí. Ta během 90. let v OSN silně prosazovala uvalení ekonomického embarga na Irák, a nese proto značný díl viny na úmrtí - podle konzervativních údajů - cca 438 tisíc lidí, většinou malých bezbranných dětí, jimž byly odpírány i základní potraviny a léky.

Závěrem: Madeleine Albrightová při své autogramiádě v pražském Luxoru na protest aktivistů očividně reagovala arogantně a hlavně v souladu s jejím prohlášením, když ve funkci americké velvyslankyně při OSN veřejně a bezostyšně prohlásila, že Spojené státy budou za jistých situací jednat multilaterálně nebo unilaterálně, když budou muset -- jednoduše řečeno: já si budu dělat, co chci a jak chci.

0
Vytisknout
12622

Diskuse

Obsah vydání | 31. 10. 2012