The Atlantic Monthly: Ostudné útoky na Juliana Assangeho

6. 12. 2010

Julian Assange a voják Bradley Manning udělali obrovskou veřejnou službu tím, že na Wikileaks zveřejnili statisíce tajných amerických vládních dokumentů, píše renomovaný americký intelektuální časopis The Atlantic Monthly. Jak se dalo čekat, nikdo za to není vděčný. Bradley Manning čelí 52 letům věznění a je v současnosti zadržován na samotce na vojenské základně v Quantico ve Virginii. Má zakázány návštěvy i svých rodičů.

Assange je terčem oficiálního zastrašování od vysoce postavených příslušníků Obamovy vlády. Je to deprimující pro všechny, jimž záleží na americké tradici svobodného tisku. A skutečně šokující je reakce některých novinářů. Například Steve Coll v časopise New Yorker označil to, co dělají WikiLeaks za "vandalismus" a za "diverzní akce, inspirované Prvním dodatkem americké ústavy".

Naproti tomu Assange nešetří kritikou vůči tradiční žurnalistice, které podle něho zcela selhává při svém úkolu informovat veřejnost. "Jak je možné, že tým pěti lidí dokázal zpřístupnit veřejnosti více informací než celý světový tisk?" ptá se.

Skutečnost, že na Assangeho útočí tak nevybíravě tolik prominentních novinářů ze staré školy, je příznakem selhání tradičních novinářských metod, které prostě už nedokáží proniknout do kultury oficiálního utajování, které od 11. září 2001 neuvěřitelně zesílila a ohrožuje fungování svobodného tisku jako základního kamene demokracie.

Skutečný význam Wikileaks - a klíč k porozumění motivaci a chování jeho zakladatele - spočívá nikoliv v obsahu zveřejněných dokumentů, ale v technologii, která to celé umožnila. O ní se už prokázalo, že je mocnou zbraní na likvidaci oficiálního lhaní a na obranu lidských práv. Význam Assangovy práce v oblasti lidských práv uznala loni Amnesty International, která mu dala svou mediální cenu za zdokumentování vyvražďování lidí v Keni, se souhlasem tamější vlády.

Podle odhadů je nyní ve Washingtonu každoročně označeno za přísně tajné 16 milionů dokumentů. K nim má přístup 854 000 osob.

Důsledkem této utajovací mánie je rozdělení veřejnosti na dvě skupiny: na ty, kteří vědí, jakou zahraniční politiku americká vláda provádí, ale nesmějí o tom mluvit, a na veřejnost, která je vystavována lžím, které odhalily dokumenty z WikiLeaks. Že americké protopovstalecké akce v Afghánistánu selhaly, že Čína a Severní Korea pomáhají při výstavbě íránských jaderných instalací, že Írán destabilizuje Irák, že turecký premiér Erdogan je protizápadní.

Je nechvalně známou skutečností, že hrozba trestního stíhání brání reportérům a editorům, aby se zabývali otázkami veřejného zájmu. Všichni američtí reportéři dnes vědí, že to, že většina médií je na pokraji bankrotu a zároveň to, že mocné a bohaté instituce hrozí soudním stíháním, znamená, že je dnes daleko těžší dělat investigativní novinářskou práci ve veřejném zájmu.

Pokud se novináři obávají, že se Wikileaks staly hrozbou tradiční novinářské práci, nedochází jim, že Assange a jeho kolegové vytvořili mocný nástroj, který může reportérům pomoci vyhnout se právním překážkám, které jim brání dělat jejich práci. "My jsme prvním krokem, než novinář zahájí své vyšetřpování. "Pak někdo, kdo je s tím materiálem řádně seznámen, jej musí vyšetřit a dát do politického kontextu. Jakmile se to udělá, je to veřejným zájmem."

Wikileaks je vlivný nový způsob, jak mohou reportéři a aktivisté za lidská práva používat globální informační internetové technologie k likvidaci vládního tajnůstkářství, které postupně dusí americký tisk.

V memorandu s titulem "Transparentnost a otevřená vláda", které prezident Obama poslal všem americkým ministerstvům a které je k dispozici na serveru WhiteHouse.gov., zdůrazňuje Obama, že "Transparentnost způsobuje, že se lidé musejí zodpovídat ze svých činů a poskytuje informace pro občany o tom, co jejich vláda dělá." Americká vláda by tohle měla mít na mysli - a nezapomínat, jak špatně dopadlo mstívé stíháni reportéra Daniela Ellsberga pro Nixonovu vládu. A američtí reportéři by se měli stydět za to, že podporují sbor rozhořčených, kteří brání tajnůstkářský vládní svět, který je hrozbou demokracii.

Kompletní článek v angličtině

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 6.12. 2010