Alfred Korzybski, zakladatel vědního oboru, který nazval "obecná sémantika", se proslavil výrokem: "Mapa není území." Chceme-li se držet vysloveného, mohli bychom snadno souhlasit, že peníze jsou jen mapou bohatství a nikoli samotným bohatstvím. Obecně vnímáme bohatství ve hmatatelných věcech jako jsou půda, budovy, továrny, doly, dopravní prostředky a nástroje. Současně chápeme, že bohatství zahrnuje i vlastnictví abstrakt - slov na papíře, obchodních značek, softwaru a obchodního tajemství.

Avšak záměna skutečného bohatství za peníze vede k jinému zmatení, konkrétně k myšlence, že energie je jen jednou z mnoha komodit v moderní civilizaci, jejíž důležitost může být posouzena podle její ceny. Ve skutečnosti je energie zdrojem všech zdrojů, bez kterého se nic neobejde. I energie pocházející z naší fyzické práce musí být nejprve získána a strávena ve formě potravy, než ji můžeme použít. V moderní společnosti je však množství energie z lidské práce vstupující do našich ekonomických výstupů tak malé, že ji ani nezaznamenáváme v grafech zdrojů energie. Skoro všechna energie vstupuje do našich výrobků a služeb odjinud, z fosilních paliv, vody, jádra, velmi malý podíl z obnovitelných zdrojů a, ovšem, zdarma přispívá slunce ve formě zemědělských plodin, lesů a jiné biomasy. Ve Spojených státech v roce 2006 byly celkové výdaje na energie asi 8,6% HDP (v ČR je podobný poměr zřejmě ještě nižší, zhruba 5-7% podle toho, který statistický ukazatel použijeme - pozn. J.K.) . To není nevýznamné. Ale důležitost těchto výdajů daleko přesahuje jejich objem. Kdyby se energie náhle stala nedostupnou, celá ekonomika by se zhroutila.

Z toho vyplývá, že peníze nejsou nic než schopnost přimět energii, aby dělala to, co od ní chceme. Tato energie může být spotřebovávána lidmi dělajícími věci, které od nich chceme, nebo stroji běžícími na nějakou formu energie za účasti lidí nebo bez ní. Důvodem, proč je důležité tomu porozumět, je předpoklad moderní neoklasické ekonomie, že peníze mohou vykouzlit náhradu za cokoli. Bohužel, za energii žádná náhrada neexistuje.

Lidé rádi věří, že technologie nám umožní najít a vyvinout energii potřebnou pro růst světové ekonomiky. Ale i tato technologie předpokládá odpovídající dodávky energie pro její pohon. A i když nám technologie umožnila najít a dobýt obrovská množství energie ze země ve formě fosilních paliv, postavit velké přehrady s vodními elektrárnami a jaderné elektrárny, není žádná záruka, že tento trend bude pokračovat donekonečna. Prosté vnesení abstrakce ve formě peněz do problému energetické dostatečnosti nemusí nutně vytvořit skutečnou věc. Vysoké potenciální zisky pobízejí lidi vymýšlet způsoby, jak získat energii pro společnost. Ale vysoké potenciální zisky ještě nezaručují jejich úspěch.

Další kritický vztah mezi penězi a energií je souvislost mezi současnou spotřebou a úsporami. Když přemýšlíme o úsporách, myslíme na něco, co je odloženo k pozdější spotřebě. Ale úspory nejsou uloženy nikde. Naše banky je zapůjčily pro současné ekonomické aktivity s příslibem, že jim po čase budou vráceny spolu s úrokem. Úspory ve všech jejich formách, akcie, dluhopisy, důchody, bankovní účty atd. vlastně nejsou ničím jiným než podílem na budoucí společenské výrobě, což ve skutečnosti znamená podíl na budoucích tocích energie. Při absenci těchto toků budou úspory bezcenné.

Navzdory její kritické důležitosti pro náš ekonomický život v současné době platíme za energii jen malý zlomek našich celkových příjmů. Důvodem je, že pokud jde o většinu našich paliv, Slunce a Země za nás udělaly všechnu práci při jejich ukládání ve formě ropy, zemního plynu a uhlí, které představují 86% světové nabídky energií. Slunce a Země za nás v podstatě pracovaly po desítky miliónů let, aby nám poskytly současný jednorázový nadbytek.

Jestliže v určité chvíli bude společnost vyzvána, aby vkládala mnohem více práce do získávání a zpracovávání energetických zdrojů například pěstováním jejich většiny, všechny v úvahu přicházející ceny energií budou mnohem vyšší než jsou dnes. Kruh se uzavře; znamená to, že peníze, jejichž hodnota závisí na energii, budou mít mnohem nižší hodnotu. To se projeví samo o sobě ve vysokých cenách energie i zboží a služeb vyráběných v mimoenergetickém sektoru ekonomiky. Podíl mimoenergetického sektoru se bude zmenšovat tak, jak výroba energie začne přebírat stále větší a větší podíl pracovní síly a celého hospodářství.

Jestliže k tomu dojde, budeme žít ve zcela odlišné společnosti, než je konzumní společnost dneška.

Poprvé zveřejněno 22. 12. 2008 ZDE

Přeložil Jindřich Kalous