Jak je totiž dobrým zvykem ministra Nečase a jeho konzervativních poradců, je komentář mixem (nutných) obvinění sociální demokracie, (logických) protimluvů, (pochopitelného) populismu a (polopravdivých) pozitivních zkušeností z ciziny (ale na už jsme také zvyklí). Reklamní agentura vlády v redakci MfD i ministrův tým pracuje totiž bez znalosti reality, hřešíc nejspíše na to, že čtenáři nerozeznají sebechvalný PR materiál od publicistiky. Že čtenáři jsou jen z bohaté Prahy a neznají realitu za hranicemi Mirošovic.

iDnes: Dostaneme nižší porodné i přídavky na děti ZDE

Předškolní zařízení (jesle a mateřské školy) jsou totiž zřizována městy a obcemi. Nedá takovou práci nahlédnout do statik, abychom věděli, kdo městská a obecní zastupitelstva dlouhodobě ovládá. Jsou to nezávislí, ale většinou ODS. A ta bez ohledu na potřeby a protesty rodičů tato zařízení ruší. Pokud příklady ministr nezná z otevřených médií, tak mu je promptně dodám.

Konec konců, kdo privatizoval v devadesátých letech budovy, ve kterých jesle a mateřské školy byly? Kdo je rozprodával s tím, že nebudou potřeba? Sociální demokraté to opravdu, ale opravdu nebyli. A v této politice ministrovi kolegové rádi pokračují.

ČTK: Nečas chce v dalších reformách pomoci především rodinám ZDE

Nečasova myšlenka o zkrácených úvazcích je sice hezká, podpora zaměstnavatelů, kteří je budou vytvářet, je také chvályhodná. Nízké počty zkrácených úvazků v České republice jsou ve srovnání s Evropou opravdu nízké. Ale...

Finance: Nečas: Za kratší úvazky pro znevýhodněné o 1500 Kč nižší odvod ZDE

Když se podíváme do praxe, tak zjistíme, že většině rodičů se nevyplatí na zkrácený úvazek pracovat, protože i odměna je logický zkrácená a často nepokryje ani náklady, které takto pracující rodič má – například na dopravu. Často to není ani oněch pět tisíc, tj. tolik, kolik má stát ministrovo alternativní evidované sousedské hlídání.

iDnes: Nečas chce zvýhodnit vznik domácích a firemních školek ZDE

Ministr dokonce sebekriticky konstatuje, že jeho návrhy nejsou "pro všechny": "Zdaleka ne každý má dost peněz na zaplacení profesionální chůvy. Nechceme se spokojit s tím, že kdo nemá místo ve školce, k dispozici babičku či prostředky na chůvu, má smůlu," přiznává ministr.

Ministr se konečně naučil, že v případě sousedského hlídání jde o alternativu a ne o systémové řešení. Jsem ráda, že čte články Michaely Marksové–Tominové, a možná i moje. Ministr nikomu nic nevnucuje, na nikoho netlačí, aby tuto alternativu využíval. Volba je prý podle něj svobodná. Kéž by tomu tak bylo.

Ministr je z obliga, on netlačí. Tlačí trh práce, ožebračující reformy, růst cen, nedostupnost bydlení pro mladé a další faktory. Globalizace v kostce. To už není o kariéře, ale o životě v důstojných podmínkách.

iDnes: Po zavedení batohu už se valí další reformy ZDE

A zahraniční zkušenosti? Nevím, kde ministr čerpá údaje o tom, že se sousedské hlídání osvědčilo.

• Vídeňská radnice je hrdá na svůj systém péče o děti od nula do šesti let. Počty míst v jeslích a u tzv. denních matek jsou téměř totožné a stát finančně podporuje(!) všechny tipy této péče. Ročně to jsou miliony eur. Ale podmínky pro péči o děti hlídá a podmiňuje ji i určitým vzděláním. To je ten rozdíl od naší alternativy.
• Ve Spolkové republice Německo jeho ideová kolegyně z vládnoucí CDU – CSU přichází s ambiciózním programem státem garantovaných míst v jeslích a mateřských školách. Roční vydání státní rozpočtu: miliony eur. Německá ministryně se neptá, co bude po baby boomu. Ví, že investice do germánského mládí se vyplatí. Ve stáří.

Škoda, že ministr nemá větší invenci a rozhled. Anebo je to vinou špatných poradců. Já bych věděla, co s uvolněnými místy. Selským rozumem i bez poradců.

V závěru ministr vyzývá, abychom se zbavili demagogie a předsudků vůči alternativám.

"Nevynalézáme nic originálního. „Vzájemná rodičovská výpomoc“ v podobě tzv. Tagesmutter existuje například v Německu, Rakousku a Švýcarsku a zaznamenala za posledních 15 let velký rozvoj," praví pomazaná hlava ministrova.

Jsem pro, ale nevím, kdo je tady demagog. Fanatický odpor k veřejným službám, které jsou v konečném důsledku pro rodiny s dětmi nejdostupnější, osvědčené metody využívané v zahraničí a opravdu nové a moderní inspirace. Invence a nápady. Ty ministerstvu chybí. Upachtěná snaha svalit vinu na jiné a vše řešit stylem aby se vlk nažral a koza zůstala celá to je Nečasova prorodinná politika po dvou letech vládnutí. Slova bez činů.

V jediném má ministr pravdu. Situaci je třeba řešit. Ministr má pravomoce, kterých nevyžívá. Slibem voliče neurazíš, ale dítě do jeslí či školky nedostaneš.

Autorka je poslankyně ČSSD a stínová ministryně pro ženu a rodinu