|
7. 5. 2008
O Seifertově Věnci sonetůZačátek května zdál se být vhodnou dobou k tomu, abychom se vrátili k veršům klasika ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE. Už jenom proto, abychom ukázali, jak naprosto vedle mohou být kulturně i literárně kriticky známí profesoři londýnské a cambridžské univerzity. Už jen proto, abychom konkrétně demonstrovali, jak složitá je struktura Seifertova verše, že flirt se sentimentalitou je jen jeden z mnoha motivů, které jsou integrovány do komplikované stavby jeho poezie. Kromě toho se Věnec sonetů hodí i historicky, pro tuto část jara. Pomineme-li jeho literárněumělecké kvality, soubor Věnec sonetů, vydaný v roce 1956, je pozoruhodně otevřený i z politického hlediska. Vrací se sice k událostem z května 1945, kdy mohla být Praha koncem války srovnána se zemí tak, jako třeba Varšava, zároveň se soubor pozoruhodný svou otevřeně náboženskou tematikou. Seifert se obrací k Bohu, na jehož vůli závisí všechno, neboť "nebyli bychom víc než pleva/ kdyby Bůh na nás zanevřel". Zvláštní, že něco takového mohlo vyjít v období komunistického teroru, že? |
|
Málokdo si dnes už pamatuje, že květen je nejen měsíc kvetoucích kaštanů, šeříků a osvobození Prahy, ale také v katolickém kalendáři měsícem, zasvěceným Panně Marii. Seifert o tom ve svém Věnci sonetů, věnovaném Praze, mluví zbožně víc než jednou: "Ať ta, jež dneska okolo má mladistvý půvab dívčích čel a je tu u nás v květnu doma přemluví toho, jenž se hněvá..." (...) Věnec sonetů také reaguje na stalinský útlak padesátých let a na komunistické koncentráky:
(...)
"Když dobře utažený řemen..." To není básnická metafora, ale realistický popis konkrétní každodenní praxe ze stalinských koncentráků: Po konci směny museli vězni nastoupit do někoĺikastupů, utvořili jednotku asi 20 mužů, postavili se těsně vedle sebe a táboroví zřízenci jednotku kolem dokola převázali dlouhým řemenem. V takto těsně svázaném několikastupu se pak jednotka belhala do ubikací. Dočtete se o tom například v rozsáhlém románu Karla Pecky Motáky nezvěstnému. Jaroslav Seifert měl přesné informace... |
