Co je vůbec reálné očekávat od českého gymnaziálního "profesora"? Ti lidé žijí často zcela průměrné životy, dávno nemají (měli-li kdy) kontakt se světovým výzkumem, opakují desítky let totéž, pohybují se v malém světě svého ústavu a svých kolegů... V jejich podání, které je často dosti nepokorné vůči tomu, o čem učí, Sókratés nikdy nebude tím Sókratem, jak jej lze najít v Platónových dialozích, čili v díle člověka, který byl reálným Sókratem stržen, změněn a ve své fascinaci pak ovlivnil celé dějiny západního myšlení. Ba i na vysokých školách se jen výjimečně lze setkat s člověkem, který by dokázal Platóna a Sókrata výrazně, ba kongeniálně zprostředkovat (za příklad zdařilého pokusu lze uvést Patočkovy přednášky). Stejně je tomu i s přírodními vědami, s matematikou, s uměnovědami, s literaturou atd. Můžeme jistě vytýkat středoškolským i vysokoškolským učitelům, že na to, co učí, nemají (a je to často naprostá a banální pravda), leč jaká je alternativa. Možná odejít na lepší školu, jenže u středních škol je opravdu obtížné si vybrat...

Když jsem studoval na gymnáziu v Krnově, bylo to těsně po listopadové revoluci, zdvihla se mezi studenty revolta proti zastaralému, stupidnímu vedení. Já, premiant a "hodný" student (takoví lidé na své mládí, strávené ve škole, pak mohou vzpomínat asi nejspíše jen s odporem, neboť konformita s pedagogy představuje prostě nekonečnou prázdnotu maloměstského bytí), se cítil spíše na straně studentů, ale nemohl jsem sdílet jejich optimismus. Místo rozptýlení a různých diskusí, vydávání revoltujícího časopisu atd., jsem se opíjel četbou antiky, Nietzsche, Patočky, hltal jsem Goetha a všechno velké, na co jsem v krnovské knihovně narazil, skončilo v mé hlavě -- a tehdy jsem měl opravdu křídla. Nikdy už tolik knih nepřečtu, nikdy už nebudu ke čtenému tak vnímavý, nikdy nebudu mít tolik času. Jak nekonečně nízko se mi zdáli mí středoškolští "profesoři", jak silně a mohutně jsem vzdělal sám sebe, jak nekonečně jsem se obohatil na celý život tím, co život zmnohonásobuje! Samozřejmě to neplatí jen pro literaturu a historii a teologii, nýbrž zejména i pro přírodní vědy. Nebýt knih od Einsteina, Prigogina nebo Feynmana, Moora, Poppera aj., možná bych o skutečné přírodní vědě nic nevěděl, i kdybych studoval třeba dvacet let chemii na českých univerzitách.

A to je to, co radím studentům: myslete na sebe a na svůj život! Čas, který věnujete na zlost, na potřebu změnit věci, věnujte nejprve na vlastní růst -- surfujte po světových univerzitách, čtěte knihy velkých filozofů, přírodních vědců, umělců a myslitelů. Tak proměníte svůj život, tak se nadýcháte čerstvého vzduchu, opačný přístup, totiž naštvanost na malost, že je malá, nikam nevede -- a je to totéž, jako byste vyčítali krtku, že je slepý, nebo slepici, že neumí létat. Až se sami stanete velcí, až dozrajete a dorostete, váš vliv se projeví, vaše bohatost donutí i ty, kdo jí nikdy nemohou porozumět, aby ji uctívali (tak jako svítání a nový den donutí lidi vstát a pracovat, aniž by si všimli posvátnosti nového svítání, nového bytí), a tak ji snížili na obsah školských učebnic a národních mýtů.