Ve Švédsku bylo už v roce 1999 zakázáno veškeré kupování si sexuálních služeb. Tehdy se tam konzervativní opozice proti tomu zákonu postavila. Určoval totiž, že se narušiteli zákona stávaly nikoliv prostitutky, ale jejich zákazníci. Švédská vláda ale nezmění zákon, který se ve Švédsku stal symbolem a s nímž souhlasí velká většina žen i mužů. Bylo to stejné se švédskými zákony proti tělesným trestům dětí od rodičů, které se staly mezinárodně vzorem.

Je jasné, že u obou těchto švédských zákonů není kontrola jednoduchá věc. Zejména u zákona proti prostituci je obtížné dokázat, že za sexuální služby bylo zaplaceno. Ale alespoň se tím znemožnila prostituce na ulicích, což ovšem neznamená, že se opravdu ví, co se děje v podzemí.

V Německu má být trestně stíhaná jen prostituce, vynucovaná násilím. To ještě zesílí problém dokazatelnosti. Zákazníci si v budoucnosti budou muset dávat pozor, aby u prostitutek nevzbudili dojem, že je utiskují nebo vykořisťují. Pro prostitutku bude například důležité, kdo dostane zaplaceno za její službu. Dodatečným dopadem pro Němce bude, že budou moci být lehce vydíráni, a to nejen v Německu, ale i v zahraničí, protože tento zákon bude platit i pro činy Němců, které spáchají za hranicemi.

Boj proti obchodování s lidmi a prostituce vynucovaná násilím jsou bezpochyby mezinárodní záležitosti. Nejde vůbec o to, že se to týká Němců a Čechů, alespoň pro ty, kteří vědí o sexuální turistice německých zákazníků do pohraničních oblastí České republiky, buď že toho byli sami svědky, anebo jsou o tom informováni ze zpráv organizací pro lidská práva.

Právě v souvislosti s tím by se v obou státech měli politikové snažit o koordinaci zákonodárství, aby se zabránilo pokud možno každému násilí.