Během posledních měsíců a zejména za posledních čtrnáct dní si rostoucí většina Američanů uvědomila, že Bushova vláda nefunguje. Jeho politika selhala, jeho postoj je odtažitý a samolibý, jeho způsob provádění politiky způsobil, že je veřejná sféra rozhádaná, rozhněvaná a nefunkční. Neodvažujeme se jít takto dál.

Bushova éra začala 14. září 2001, kdy Bush inteligentně identifikoval nepřátele a sjednotil národ, už připravený k činům. Avšak po 11. září si neuvědomil, že to nebylo tak, že by býval měl štěstí americký národ, že má zrovna jeho za prezidenta, ale bylo to tak, že právě Bush měl štěstí, že je prezidentem významné země, která si uvědomila, že se tváří v tvář vážné zahraniční hrozbě musí sjednotit.

Bush nepochopil, že jeho hlavním úkolem je vytvářet národní jednotu. Namísto vlastenectví prosazoval úzce ideologickou a politicky zaujatou politiku. Využil národního hněvu k invazi do Iráku, ale neposlouchal kritiky, kteří varovali, že bude zapotřebí daleko více vojáků a pečlivého plánování. Pečlivé plánování a předvídání problémů, to Bush neumí.

A tak Bushova éra definitivně skončila 2. září 2005, v den, kdy odcestoval na prohlídku států u Mexického zálivu po hurikánu Katrina. Zdrojem Bushova politického úspěchu bylo jeho tvrzení, že dokáže Američany ochránit.

Konec Bushova kouzla umožňuje vedoucím představitelům obou stran, aby se osvobodili od nedávné minulosti. Umožňuje to silám mimo Bílý dům, aby zformulovaly daleko vhodnější celostátní politickou agendu - pro kompetentnost a inovativnost při rekonstrukci regionu zničeného Katrinou a pro nová řešení problémů, které vytvořila Bushova vláda za posledních 4 a půl roku.

A co má dělat Bush se zbývajícími více než třemi lety svého funkčního období? Paradoxně jeho největší naděje leží v tom, aby si uvědomil, že Bushova éra už skončila. Může nám pomoci připravovat přechod do nových poměrů. Anebo se může tvrdošíjně přidržovat své minulosti a tak se sám poslat na smetiště dějin.

Kompletní článek v angličtině ZDE