Jak je známo, každý z Čechů fotbalu dobře rozumí a je jen málo jiných témat, která se tak často probírají u pěnivého moku v hospodách všech cenových kategorií. Snad jen vášnivé diskuze o politice či o ženách mohou tomuto tématu konkurovat. Nakonec i nedávno zemřelý Jan Pavel II byl příznivce tohoto sportu a i mezi "obrýlenými" intelektuály by se našlo mnoho náruživých fanoušků kopané. Bez velkého přehánění se dá říci, že fotbal je společenský fenomén a dotýká se i těch jedinců, kteří si dokáží představit lepší náplň volného času než poskakovat po náměstích, hlasitě vyřvávat chorály na stadionech, či dávat na odiv svoji vlasteneckou pýchu červeno-modro-bílou vlaječkou na uslzené tváři.

Fotbal má i některé nemoci, které provázejí celou českou společnost. Tou nejožehavější je korupce, o které se v posledních měsících alespoň veřejně mluví, když už nic. Dalším společným rysem je představa, že ten kdo je úspěšný manažer, nemusí nutně splňovat i jisté morální aspekty. Příkladem jsou ještě dnes stesky lidí kolem fotbalu o bohatýrských dobách, kdy na svazu vládl pevnou rukou František Chvalovský. Za jeho předsednictví opravdu dosahoval český fotbal pozoruhodných úspěchů a to i na poli fotbalové diplomacie. Tento pán byl vzdělaný a ve svém oboru opravdu fundovaný. Ale přeci jen, mělo by se vzpomínat se slzou v oku na někoho, kdo si půjčil peníze a pak je nesplácel? Nebudu označovat tyto aktivity pravým jménem, ale myslím si, že každá taková osoba by se měla posuzovat poněkud komplexněji než jen podle dosažených úspěchů.

Jak postupně získává fotbal svoji důležitost ve společnosti, tak i posty v jeho řídících organizačních strukturách jsou čím dál tím více prestižnější. O volbě předsedy ČMSF proto slyšíme opravdu ze všech stran. Veřejnoprávní televize dokonce věnovala této "kauze" samostatnou debatu, kde měli hlavní kandidáti možnost přednést své vize. Pro média jsou tyto volby stejně tučné sousto jako každé jiné volby. Již několik týdnů před pátečním dnem "D" se rojily spekulace o možných kandidátech a jejich napojeních na různé struktury a zájmové skupiny. Člověk by řekl, vždyť jde jen o fotbal, tak proč tolik vzruchu? Leč vše je bráno smrtelně vážně. Mezi kandidáty se objevily zvučná jména bývalých reprezentantů Václava Němečka, Radka Druláka a Ivana Haška. Do dnu volby nakonec "vydržel" jen třetí jmenovaný, nutno dodat, že z trojice asi nejzkušenější. Prví dva jmenovaní znechuceně a s jistou rezignací odstoupili sami několik dnů před volbami, neboť přestali věřit, že by vůbec dostali šanci rozhoupat stojaté vody českého fotbalu. Když k Ivanu Haškovi přičteme pány Košťál a Mokrého, zůstali tři kandidáti. Těžko je takto z povzdálí hodnotit. Sám jsem se s někým z nich nesetkal. Jejich charakteristiku ostatně přinesla média a proto bych jen opakoval jejich názory.

Dosti hlasů před volbami říkalo, že ideální by byl Ivan Hašek. Má jméno, zkušenosti ze zahraničí, nebyl zapleten do žádného skandálu a lidé by mu prostě mohli věřit. Leč panovaly i skeptické názory, že nedostane šanci, protože stávající bafuňáři si své pozice pohlídají a nebudou chtít vpustit si do svých "zatuchlých brlohů" někoho nového, kdo by třeba měl touhu něco změnit. Vůbec celé to pletichaření a vzájemné očerňování, at už medii či mezi samotnými kandidáty dost připomíná českou politickou scénu. Pro někoho byl i "zářivě čistý" Ivan Hašek jen nastrčená figura pana Hušáka. Košťálovi se vytýkalo jeho nevědění o korupci v českém fotbale a panu Mokrému zas to, že se s bývalým sparťanským šéfem dohodl, aby byl Ivan Hašek vyšachován. Všechno to jsou jen nepotvrzené spekulace, ale fakt je ten, že do druhé kola Ivan Hašek opravdu nepostupil. A jelikož hlasují dvě komory, česká a moravská (moravská sympatizovala s Mokrým, česká s Košťálem), vítězem se nestal nakonec ani jeden ze zbývajících kandidátů. Podle toho, co jsem o tom četl, tak tímto faktem byl překvapen hlavně pan Košťál, nejvíce si jist svým vítězstvím.

Nepovedené zákulisní kšeftíky, hraní si na svém vlastním písečku a jakási národnostní pýcha (Morava vs. Čechy), to všechno a jistě mnoho dalších důvodů vedlo k tomu, že volby se budou opakovat, a to až 10. června. Mohou se objevit noví kandidáti a dopadnout to může nakonec všelijak. Ale v podstatě jde jen o zbytečné protahování bezvládí a upřednostňování vlastních zájmů před zájmy českého fotbalu (ještě, že toto je českým politikům naprosto, ale naprosto cizí).

To je ale obzvláště zhoubné v době, kdy se rozpoutala aféra kolem korupce. Vsadil bych se, že vyprchá do ztracena (tedy co se týká odpovědnosti vysokých fotbalových činovníků), stejně jako je tomu i v ostatních sférách české společnosti. Jasně to ukazuje, že fotbal je prostě obrazem společnosti, a tak byla jen otázkou času, kdy se objeví veřejně i na zeleném pažitu tyto nešvary, jež bohužel najdeme téměř ve všech oborech lidského konání.

Na závěr snad jen vyslovení přání (byť nejsem věřící), aby se alespoň papežská konkláve obešla bez upřednostňování vlastních zájmů a zákulisních tahanic a zvolila jedince, který poslouží hlavně církvi jako celku, což tato instituce potřebuje stejně tak, jako instituce světské.