Jestliže cítíte -- milí Čížkové - potřebu dále se emancipovat, nebudete tak činit na účet ostatních Čechů a nezbude vám, nežli si vytvořit nový pojem, kterej by vaši novou suverenitu naznačoval.

Jelikož toho nejste schopni a stále se pokoušíte používat pojem Čech, aniž by bylo v Ústavě slova o Moravanech, budete muset -- podobně jako kdysi Řekové a jiné národy -- přijmout nadávku za své jméno.

Nebudete dále hovořit o obecné češtině, některé z vás to svádí ke kretenismům. Váš kraj se svým interdialektem bude propříště nazýván Čížkov. Tento pojem prosím přijměte jako fakt, nikoliv jako urážku. Od tohoto momentu postrádá jakýkoliv emoční náboj a nijak nesnižuje vaši vážnost v očích zbytku republiky. Jeden je z Moravy, druhý z Čížkova, oba jsou Češi, Česko je jejich vlast. Natrénujte si prosím před zrcadlem nenucenou a hrdou výslovnost věty: "Ano, jsem Čížek." Na otázku "z kudma jsi", odpovíte prostě "z Čížkova" a my pokýváme hlavou, protože kór tímhle na nás ještě nikdo nikdy velký dojem neudělal.

Interdialekt, který nazýváte obecnou češtinou, bude nadále -- v rámci ochrany národního pokladu, kterým je jazyk -- nazýván faktickým čížkovstvím. Jeho mluvčí v celonárodních médiích -- bez ohledu na jeho akademickou hodnost, či politickou funkci -- pak bude nazýván faktickým Čížkem a nepadne ani slovo vo tom, že takdlenc by se to ňáko vlastně říkat mělo, když tak vlastně mluvěj všichni kolem. Nemělo a nebude. Přijměte to jako fakt.

Nebudeme se zde handrkovat o malichernostech, o tom kdo víc a kdo komu, mluvíme pouze o věcech principálních. Mezi ně patří suverenita spisovné češtiny vůči každému českému dialektu, tedy i vůči čížkovskému, ve kterém si klidně třeba pište, jenom ne - prosíme - úřední listiny. V krásné literatuře omezte prosím po vzoru velkého Haška čížkovství na přímou řeč, časem se to jednomu ekluje.

Na veřejnosti budete mluvit česky, tedy standardní hovorovou češtinou. Bude to pro vás bolestné, ale časem se jí jistě obstojně naučíte. Česká televize bude pověřena zřízením večerní půlhodinky pro Čížky, při kterých se budete moci oddávat pravým werichovským orgiím.

Skutečnost, která vaše lingvisty uvádí do vytržení, totiž že se faktické čížkovství přelilo z Dejvic až na Žižkov a postupuje dále kamsi k Libni, nás nechává chladnými. Stejně tak jsme lhostejní vůči některým moravským studentům, kteří si přivydělávají v Praze prodejem párků a tážou se nás "vodkáď jako jsme". Po návratu domů do Slezska, na Hanou, na Slovácko či Valašsko, což jsou -- jak si račte ověřit -- skutečné moravské kraje, je tato manýra velmi rychle opouští. Týden jsou v hospodě za hlupáky a pak je to přejde.

O hlavním městě Praze nebudete dále mluvit jako o kulturním centru, nýbrž jako o normalizačním mauzoleu, a to až do doby, než se něco změní.

V hlavním městě Praze se nebudou v hodinách zeměpisu vyučovat trasy metra, nýbrž geografické údaje o státu. Havířov nebudete strkat k Brnu, Opavu na jižní Moravu a Strážnici do Slezska. Studenti z Prahy se v budoucnu dozvědí, kudy vedou české státní hranice, co patří Polsku a co už ne. Otevřou se jim četné obzory, když zvědí že Olomouc není na Slovensku a Bratislava že není hlavním městem Moravy, a to ani Velké, kterou ostatně vyvrátili Hunové již dosti dávno.

Výuka spisovného jazyka bude v Čížkově doplněna v rámci zvláštních hodin o některé základní pojmy vlastní celé Moravě a Slezsku, abyste se příště blbě neptali, až k vám dojedeme a nebudem náhodou věděť, kde sa tu rožíná. Budete si muset zvyknout na skutečnost, že existuje spisovná čeština a tři velké dialekty rovnocenné ve své nespisovnosti: čížkovský, moravský a slezský. (Dalšími podrobnostmi vás prozatím zatěžovat nebudeme...)

S bodrým historickým pozdravem "tož nazle zítra tam na tem kopcu, jak zme sa domluvili, že dáme těm cizákom po paštěce!"

Moravští páni*

*autor zde -- podoben Janu Palachovi -- předpokládá, že existuje dokonale organizovaná skupina chrabrých Moraváků ušlechtilé krve, hotová ETA, která se nezastaví ani před sebevražednými útoky, jde-li o to, zadržet pokusy o vytvoření dominance Čížků nad jazykem českým.