Antisemitská propaganda v Putinově válce proti demokraciím

8. 5. 2024

Krátce po březnovém teroristickém útoku na halu Crocus u Moskvy napsal vlivný ruský ultranacionalistický ideolog Alexandr Dugin na svém kanálu Telegram, že skutečným viníkem není organizace ISIS, která převzala odpovědnost, ale "sionisté". Útok mohl být "sionistickou pomstou" za ruský postoj ke Gaze, napsal a vyzval svých 61 000 stoupenců, aby hledali otisky prstů Mossadu, jehož "úzké vztahy s ISIS" jsou údajně dobře známé.

Většině lidí zní myšlenka, že Izrael je spolčen s ISIS, jako praštěná konspirační teorie, a také to tak je. Eliminační nenávist k Izraeli a Židům je ústředním pilířem extremistické ideologie skupiny. Ale ti, kdo sledují přílivy a odlivy a proměny globálního antisemitismu, vědí, že tato variace na klasickou antisemitskou konspirační teorii hladce zapadá do jiných paranoidních fantazií o židovské moci a věrolomnosti. Během studené války sovětská protiizraelská propaganda obviňovala sionisty – termín, který redefinovala tak, aby odpovídal judeofobním bludům v nechvalně známém ruském příspěvku lidstvu, Protokolech sionských mudrců – ze spolčení s Hitlerem při genocidě svých židovských spoluobčanů. Čím více Židů bude zabito, tím dříve sionisté získají svůj vlastní stát, vysvětlovali sovětští propagandisté. To samo o sobě bylo variací na konspirační teorii nacistických apologetů o tom, že Židé spáchali holokaust sami. Jako variaci na fantasy téma holokaustu někteří tvrdili, že Hitler měl židovskou krev. I to se ukázalo jako konspirační myšlenka.

Mýtus o tom, že se Mossad spojil s ISIS, existuje stejně dlouho jako ISIS – a představa, že Židé jsou zodpovědní za útok na Crocus, se objevila na stránkách konspiračních teoretiků po celém světě téměř okamžitě. V tomto smyslu Duginova poznámka neodhalila nic originálního. Potvrdila, že antisemitské konspirační teorie jsou neoddělitelnou součástí ruského veřejného diskurzu. A co víc, antisemitské projevy jsou nyní nedílnou součástí ruského domácího i globálního poselství.

Jedním ze způsobů, jak se to projevuje, jsou neustálé pomlouvačné odkazy na židovskou identitu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, které jsou mezi ruskými politickými a mediálními elitami nejen přijatelné, ale prakticky de rigueur. Po útoku na Crocus sdílela Margarita Simonjanová, redaktorka ruského propagandistického kanálu Russia Today, která je obecně považována za hlavní ruskou propagandistku, na Telegramu příspěvek, v němž z útoku obvinila Zelenského a označila ho odpornou antisemitskou nadávkou.

Simonjanová sleduje signály ze samého vrcholu. Loni v červnu Putin na Petrohradském ekonomickém fóru řekl, že Zelenskyj není "dobrý Žid", a citoval neidentifikované židovské přátele, kteří údajně řekli, že "Zelenskyj je ostudou židovského národa". (Podtextem bylo, že předsedá tomu, co ruská propaganda označuje za nacistický režim v Kyjevě.) V květnu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl italské televizi, že neexistuje rozpor mezi Zelenského židovstvím a jeho imaginárními nacistickými názory. Aby to zdůraznil, odvolal se na konspirační mýtus o Hitlerově židovské krvi.

Dlouhá historie manipulace

Existuje dlouhá historie ruských a sovětských politických vůdců, kteří manipulovali "židovskou otázkou" za účelem politického zisku. KGB, Putinova alma mater, pohlížela na židovskou identitu optikou státní bezpečnosti a pomocí propagandy a aktivních opatření ji využívala jako zbraň pro politické účely. Stát pronásledoval disidentské Židy, kteří odsuzovali sovětský antisemitismus a požadovali právo na emigraci, zatímco z jiných dělal rekvizity ve svém propagandistickém úsilí, které mělo přesvědčit svět, že antisemitismus v SSSR neexistuje. V posledních 25 letech studené války se antisemitismus – rámovaný jako zlomyslná protiizraelská a antisionistická démonizace – stal hlavním ideologickým vývozním artiklem SSSR a nakonec vytlačil ze země drtivou většinu sovětských Židů.

Jako součást této globální propagandistické kampaně se KGB snažila zasít svár mezi americkými Židy a černochy (operace Pandora), zatímco dlouholetý sovětský velvyslanec ve Washingtonu Anatolij Dobrynin měl za úkol přesvědčit americké politické elity, že proizraelští Židé podkopávají americké zájmy, že židovská neloajalita je běžným antisemitským tropem. V roce 1973 se sovětské velvyslanectví v Paříži stalo terčem úspěšné žaloby, která prokázala, že publikovala a šířila antisemitskou propagandu. V roce 1975 se SSSR podařilo přimět Valné shromáždění OSN, aby schválilo nechvalně známou rezoluci ztotožňující sionismus s rasismem. Daniel Patrick Moynihan, bývalý americký velvyslanec při OSN, považoval útok OSN na židovské národně osvobozenecké hnutí za antisemitský a za "ideologický útok na západní hodnoty, americkou moc a liberální demokracii všude na světě," napsal historik Gil Troy ve své knize Moynihan's Moment.

Putinovy vlastní názory na Židy jsou již dlouho předmětem spekulací, přičemž konvenční moudrost se sjednocuje kolem myšlenky, že Putin není antisemita. Ať už je to pravda nebo ne, Putinovy osobní pocity jsou v konečném důsledku irelevantní: Antisemitismus není jen předsudek, je to také vysoce účinný politický nástroj, zejména v dobách krize. Nikdo to neví lépe než lidé jako Putin a Lavrov, kteří vzešli ze systému, který jeho použití v tomto smyslu zdokonalil. Bylo by až s podivem, kdyby po něm Kreml nesáhl v době, kdy si na zemi vybírá obrovskou daň katastrofální válka Ruska na Ukrajině, globální sociální média zaplavuje antisemitské podněcování související s válkou mezi Izraelem a Hamásem, americké univerzitní kampusy jsou zachváceny protesty a zdá se, že polarizace trhá západní demokracie ve švech.

Hrozba pro demokracii a národní stabilitu

Velvyslankyně Deborah Lipstadtová, zvláštní vyslankyně ministerstva zahraničí pro monitorování a boj proti antisemitismu (a renomovaná odbornice na holokaust), v posledních měsících s rostoucí naléhavostí hovoří o antisemitismu jako o "hrozbě pro demokracii a národní stabilitu".

"Jakmile uvěříte, že Židé ovládají banky... vzdali jste se demokracie," řekla v diskusi s Hillary Clintonovou na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2024. Autoritářské vlády milují antisemitismus, protože slouží jako "lžíce, kterou se míchá v kotli", pokračovala Lipstadtová. Tím, že do veřejného diskurzu vnáší konspirační teorie, podkopává antisemitismus důvěru občanů v demokracii a demokratické instituce, rozdmýchává zuřivost a zve extremistické neliberální ideologie do politického mainstreamu. Tím, že démonizuje jednu skupinu, usnadňuje démonizaci ostatních, staví rasové a náboženské menšiny proti sobě. Jistě, zdůraznila Lipstadtová, autoritáři nemohou vytvářet problémy tam, kde žádné neexistují, "ale mohou přilévat olej do ohně".

Příklad Ruska tuto dynamiku osvětluje. Nekonečné pohrdavé narážky na Zelenského židovství slouží jako píšťalka pro publikum, které podporuje hodnoty Kremlu – od ruských neonacistů bojujících za Rusko za "denacifikaci" Ukrajiny až po americké a evropské neonacisty a zastánce nadřazenosti bílé rasy, kteří dlouho obdivovali Rusko jako poslední baštu bílé moci. Bývalý vůdce Ku Klux Klanu David Duke, který se zúčastnil dvou neonacistických konferencí v Rusku na počátku roku 2000, označil Rusko za "klíč k přežití bělochů". Richard Spencer, americký neonacista a klíčový propagátor ideologie alternativní pravice, považuje Rusko za "jedinou bílou mocnost na světě".

Kreml tohoto zájmu využil a aktivně pracoval na "kultivaci neonacismu na Západě" v rámci svého "širšího projektu zasévání neshod v západních demokraciích", napsali v roce 2020 akademici Elizabeth Grimm Arsenaultová a Joseph Stabile. Podpora "pravicového násilí na Západě" by měla být považována za součást Putinovy "širší destabilizační kampaně" proti západním společnostem. A tím, že Rusko očerňuje a diskredituje Zelenského, pomáhá pěstovat podporu mezi izolacionistickými částmi americké pravice, a tím oslabovat americkou podporu Ukrajiny.

Paralelní trend je patrný i na opačné straně politického spektra, kde krajní levice obdivuje Rusko za jeho protizápadní postoje. Toto spojení se dále posílilo po brutálním útoku Hamásu na Izrael 7. října, kdy Kreml zaujal de facto prohamásovský postoj připomínající jeho postoj z dob studené války, který odpovídal postoji protiizraelské levice na Západě. Ruský postoj také pomáhá Rusku upevnit jeho strategické vztahy s Íránem, který staví likvidaci Izraele do středu své zahraniční politiky a ukázal se jako klíčový zdroj zbraní pro ruskou válku na Ukrajině. Zdá se, že Írán také pomáhá Rusku vyhnout se západním sankcím. Rusko na oplátku prokázalo svou loajalitu nejen tím, že neodsoudilo bezprecedentní útok Íránu proti Izraeli, ale údajně i tím, že se zavázalo dodat mu nové stíhačky a pokročilé protiletadlové systémy. Mezitím ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja pokračuje v démonizaci Izraele a ostře kritizuje USA v OSN, jak to dělá od 7. října.

Neexistuje žádná podívaná, která by byla Kremlu dražší než západní demokracie, které se rozpadají kvůli válce mezi Izraelem a Hamásem, zatímco antisemitismus raketově stoupá. Čím více se budou těmto otázkám věnovat, tím menší prostor budou mít pro Putinovu válku na Ukrajině. Poté, co Rusko využilo katastrofy ze 7. října k tomu, aby se zbavilo svého mezinárodního statusu vyvrhele, se nyní staví do čela rozšiřujícího se a stále více protizápadního mezivládního paktu BRICS, kde se protiizraelské nálady zdají být lakmusovým papírkem sounáležitosti stejně jako protiamerické. Přikládání pod antisemitský kotel spolu se zaujímáním otevřeného protiizraelského postoje se Rusku vyplácí v mnoha ohledech.

Čína, Írán a Katar

Rusko není jedinou zemí, která dnes využívá oblíbeného plánu autoritářských režimů. Po 7. říjnu Čína také nasadila antisemitismus "jako nástroj své protiamerické a protizápadní diplomacie", napsal Josh Rogin ve Washington Post. Zástupce Lipstadtové Aaron Keyak řekl Roginovi, že došlo k dramatickému nárůstu prohamásovského a protiizraelského obsahu na čínských sociálních médiích, což odráží pohled Číny na Izrael jako na západního spojence. Zasévání nedůvěry v západní demokracii po celém světě je "základním pilířem" čínské mezinárodní diplomacie a "nástrojem prosazování jejich národních zájmů". Vykreslování západních demokracií jako demokracií řízených "židovským spiknutím" zároveň pomáhá přesvědčit čínské občany, že tamní systém je lepší než ten západní.

Zatímco Čína je v instrumentalizaci antisemitismu pro tyto účely nováčkem, státní aktéři jako Írán a Katar se do toho pustili už před nějakou dobou.

"Během 45 let od islámské revoluce říká Írán o Spojených státech i Izraeli stále totéž," říká Yehudit Barsky, výzkumná pracovnice Institutu pro studium globálního antisemitismu a politiky (ISGAP) a expertka na boj proti terorismu na Blízkém východě. "Všechny tyto tropy zapadají do jednoho konzistentního, koherentního, protizápadního poselství," které alternativně vykresluje Izrael jako lokaje amerického imperialismu a organizátora americké zahraniční politiky. Stejně jako Rusko se i Írán snaží zasít chaos a podkopat víru v demokratické společnosti. Výkonný ředitel Middle East Media Research Institute Steven Stalinsky v článku pro Wall Street Journal naznačuje, že íránští terorističtí proxies, včetně Hamásu, Hizballáhu a Húsiů, si "připravují" aktivisty v USA a podněcují protiizraelské a protiamerické nálady na amerických univerzitách.

Katar zase v poslední době přitahuje pozornost masivními investicemi do amerického vysokého školství. Znepokojivá studie ISGAP-NCRI s názvem "Korupce americké mysli: Jak skryté zahraniční financování vysokého školství ve Spojených státech předpovídá erozi demokratických hodnot a antisemitské nálady na akademické půdě" uvádí, že nejméně 100 amerických institucí vyššího vzdělávání obdrželo za poslední desetiletí 13 miliard dolarů v "nezdokumentovaných příspěvcích od zahraničních vlád". Mnohé z těchto režimů jsou autoritářské, přičemž Katar je největším dárcem.

Výzkumníci dospěli k závěru, že instituce, které dostávají "peníze bez dokladů" od těchto zahraničních režimů, hlásí vyšší výskyt antisemitismu a že tento vztah byl silnější, když byly neregistrovanými dárci režimy z Blízkého východu. Tyto kampusy také zažily vyšší výskyt potlačování svobody projevu a zhoršování "meziskupinového konfliktu". Zpráva také zjistila, že "antisemitské incidenty na úrovni kampusu předpovídají antisemitské incidenty na úrovni země".

Co se dá dělat

Pro liberální demokracie je boj proti antisemitské propagandě a dezinformacím ze strany autoritářských státních aktérů notoricky obtížný. Státní aktéři využívají toho, co vnímají jako slabiny otevřených společností – zejména svobody projevu – a zároveň plně využívají nedávného technologického pokroku. Nyní je snazší než kdy jindy vytvářet a šířit antisemitský obsah mezi miliardami lidí.

"S umělou inteligencí dokážu vygenerovat 10 krátkých antisemitských článků během 10 minut," řekl Lev Topor, odborník na antisemitismus a kybernetickou bezpečnost a autor tří knih, včetně "Phishing pro nacisty: Konspirace, anonymní komunikace a sítě bílé nadřazenosti na temném webu". Po významných událostech zahrnujících Izrael a Hamás se objevují úhledné nové webové stránky šířící antisemitský obsah v několika jazycích a pyšní se špičkovou grafikou, která uživatelům usnadňuje připojení, stahování a sdílení obsahu. Některé prosazují konkrétní zahraničněpolitické téma, jako je narušení arabsko-izraelské normalizace – což je výmluvný znak angažovanosti státního aktéra.

Přehodnocení financování a struktury vzdělávacích osnov by mohlo být dobrým místem, kde by západní společnosti mohly začít získávat půdu pod nohama v tomto boji.

"Nepřemýšleli jsme o našem vzdělávacím systému jako o strategickém aktivu, ale je to tak," řekl Barsky o USA. "Když o tom takto neuvažujeme, ostatní lidé využijí našeho selhání a zneužijí ho." Barsky, jejíž rodina uprchla ze SSSR před studenou válkou, se také domnívá, že americký vzdělávací systém musí prezentovat vyváženější obraz USA, včetně jejich role v konfrontaci se SSSR.

"Naše vzdělávací instituce nevysvětlují studentům, jak USA vyhrály věc svobody a proč stojí za to ji bránit," řekla Barsky.

Jedním z bezprostředních kroků, které je třeba učinit, je povzbudit více institucí a vládních agentur, aby přijaly pracovní definici antisemitismu Mezinárodní aliance pro připomínku holokaustu. Ukázalo se, že tato právně nezávazná a široce přijímaná definice je zásadním vzdělávacím nástrojem, který pomáhá identifikovat antisemitismus a bojovat proti němu.

Prvním krokem je však rozpoznání problému. Uvědomíme-li si, že čelíme nepřátelským státním aktérům, kteří cynicky využívají toxickou směs antisemitské a protizápadní propagandy a dezinformací jako zbraň s cílem podkopat stabilitu a bezpečnost naší společnosti, nakonec nás to nasměruje k řešením, jak toto úsilí zmařit, aniž bychom opustili principy a hodnoty, které udržují naši demokracii.

Zdroj v angličtině: ZDE