Internet mimo jiné upevňuje i jinak zcela iluzorní a neudržitelné postoje
Iluze o demokratizaci internetem je neudržitelná tváří v tvář skutečnosti
14. 3. 2024
/
Bohumil Kartous
čas čtení
6 minut
"Já si myslím, že ta obava, kterou tady prezentoval pan Kartous, že s AI budou média víc manipulativní než dnes, je zcela lichá," píše pan Samohýl v reakci na můj článek o tom, žer AI hrozí zničit demokracii. Pan Samohýl se naopak domnívá, že lidé nyní mohou lépe a svobodněji komunikovat prostřednictvím sociálních sítí a tím pádem dokážou jaksepatří nastavit zrcadlo propagandě a zaujatým médiím. Dá se říct, že takový postoj k rozvoji internetu sdíleli někteří optimisté na konci 90. let 20. století, kdy se věřilo na demokratizační vliv internetu (rovnoměrná distribuce vědění, možnost produkovat a šířit informace bez nutnosti vlastnit kapitál a mediální technologii). Optimismus pana Samohýla mě překvapuje, neboť těch více než 20 let ukázalo pravý opak. Ve světě nabírají na síle radikalizované, v euroatlantickém prostoru nejvíce ultrapravicové politické proudy. Jak? No přece díky internetu...
Je skutečně skoro nemožné nevšimnout si toho, že ruku v ruce s rozvojem internetu došlo k významné radikalizaci v politickém diskurzu a k obecné prosperitě ryzích populistů. Zjevně jim vyhovuje možnost využívat prostředků digitální komunikace a zachycovat své voliče přesně tam, kde jsou a přesně takovým způsobem, který jim konvenuje. protože přesně tohle se v současném digitálním světě děje.
Shoshanna Zuboff, která působí na Harvard Business School, vydala poměrně dobře známou knihu
Věk kapitalismu dohledu. V knize ukazuje, jak funguje základní model digitální ekonomiky: vytěžování dat a jejich využití k tomu, aby člověka, datovou jednotku, bylo možné co nejsnáze komerčně vytěžit. Ten princip však nefunguje jen komerčně, on funguje všude tam, kde potřebujete upoutat a udržet lidskou pozornost, například na sociálních sítích. Ne nadarmo se současnosti říká "attention economy", ekonomika pozornosti. Kdyby sociální sítě nebyly schopny udržet lidskou pozornost, ekonomický model v pozadí by se zhroutil, lidé by si jejich prostřednictvím nic nekoupili.
Tímto způsobem jsou data využívána komerčně, dochází k jejich nepřímé kapitalizaci. A k přímé politizaci na sociálních sítích. Sítě radikalizují. Dav idiotů, kteří vtrhli 6. 1. 2021 do Capitolu, byl zradikalizován zejména kvůli šíření bludů pod značkou QAnon na sociálních sítích. Za poslední roky, s nárůstem vlivu sociálních sítí, se významně zradikalizovala část antisystémových odpůrců, což lze číst například v tom, že hysteriků, kteří se domnívají, že EU je úplné zlo, je
místo 3 % v české dospělé populaci 13 %. Ta skvělá svoboda a informační rovnoprávnost je ve skutečnosti perfektní izolací v komorách ozvěn na základě datových analýz a modelování světa takového, jaký ho člověk chce mít. Anebo nechce, ale postupně se do extrémních pozic dostane, protože mu to velí jeho digitální sociální realita.
Další důležitou knihou je v této souvislosti
Morálka lidské mysli. Jonathan Haidt hezky vysvětluje, jak funguje lidský morální úsudek (prokázáno letitým výzkumem) respektive jak je to vlastně ve vztahu intuice a rácia. Používá výbornou metaforu jezdce a slona, kde slon vládne. Je totiž evolučně mnohem starší (automatizovaná intuice se vyvinula u mnoha vyšších živočichů dlouho před rozvojem lidské kognice, u předchůdce člověka pochopitelně také) a jezdec (jazyk, kognice) vznikl jako jeho nástroj. Na experimentech Haidt ukazuje, že racionalizace ve společenské většině zdůvodňuje, proč s něčím souhlasíme a s něčím naopak ne. Nejprve impuls, poté zdůvodnění. A protože digitální prostor dává nejen šanci, ale dokonce cíleně uzavírá uživatele v komorách ozvěn, racionalizace (jezdec) má mnohem snazší práci. Intuice (chtění, zájem, touha) nejprve vytvoří datový základ, na jehož základě uživatel následně dostává naservírováno tolik, že slon jezdce skoro nepotřebuje. Jak Haidt dobře ukazuje, vystačí si s Googlem (Facebookem, TitkTokem ještě daleko lépe, dodávám).
Myslet si, že nyní je to fajn a s AI to bude ještě lepší, je příkladem toho, co Haidt popisuje v Morálce lidské mysli jako neochotu (neschopnost) opustit intuitivní pozici i tehdy, kdy je člověk postaven před nevyvratitelní argumenty, které ji zpochybňují. Ukazuje to v knize na různých experimentech, kdy se třeba silně zaujatí lidé nechtěli za žádných okolností smířit s tím, že jejich morální (moralistický) postoj je iracionální nebo že jejich politický názor (v zásadě vytvořený podobně intuitivně) je opřen o iluzi. Generativní AI tomu všemu dává další level up. Myslet si, že to je opačně, odpovídá představě o internetu z přelomu tisíciletí. To se věřilo, že bude demokratizovat, a vida, máme teď ve V4 hned dvě anokracie. Díky digitálnímu chaosu.
Nabízím k tomu všemu ještě vlastní knihy
No Future a
Future ON! o tom, jak AI může reálně vykrást legitimitu veřejného vzdělávacího systému a povinné docházky, čímž podlomí nohy demokracii. Ta totiž stojí na elementární shodě jejích podílníků v tom, že chtějí na základní úrovni skutečně totéž, a to je pak vtěleno do ústavy a důležitých právních norem. Tu shodu, jak dobře vědí třeba Skandinávci, je třeba reprodukovat, ona není automaticky zaručena. A k té reprodukci je zdaleka nejdůležitější právě vzdělávání, protože v něm se mohou děti z různého sociálního prostředí učit žít spolu. Nikde jinde to v takové intenzitě nezažijí. Ostatně učit se žít spolu, by mělo být hlavním zadáním pro školu 21. století.
Konzultuju jeden projekt na vývoj digitálního dvojčete na bázi repetitivní AI. Vytvoří scan žáka, předloží individualizované vzdělávání. Beta verze už se testuje ve školách. Až tohle dojde do stadia, že se dítě naučí matematiku a jazyk lépe s digitálním nástrojem, rodiče se silným sociálním statusem budou ještě více odcházet ze systému a udržení jeho legitimity nebude jednoduché. Takže můžeme přijít o jedinou instituci, která dnes může lidi učit žít pospolu. A to se teprve budou dít věci.)
5019
Diskuse