Nejvyšší britský rabín Jonathan Sacks si dal velmi ambiciózní úkol: ukázat, jak by spolu mohly navzájem vycházet v globalizujícím se světě odlišné kultury. Je ochoten jednat i s protalibánským imámem Abu Hamzou.

Sacksova nová kniha se jmenuje The Dignity of Difference: How to Avoid a Clash of Civilisations (Důstojnost v rozdílnosti: Jak se vyhnout střetu civilizací). Argumentuje: "Musíme začít konceptualizovat svůj svět v nynějším jednadvacátém století jinak, pokud máme toto století přežít." Sacksova nová kniha nabízí "nový způsob existence pro celou planetu".

Sacks má v Británii velmi dobrou pověst. Často vystupuje v rozhlase, stýká se s premiérem Tonym Blairem a ministr financí Gordon Brown je jeho "velmi dobrý přítel". Má také vynikající pověst jako dobrý akademik. Proto má podle listu Guardian i sebedůvěru zabývat se opravdu závažnými otázkami.

Nejnaléhavějším úkolem je pro lidi nyní vytvořit způsob, jímž by spolu v globalizovaném světě dokázaly vycházet nejrůznější kultury. Staré mechanismy stačily v staré době: zásady náboženské snášenlivosti a oddělení církve od státu, to fungovalo v rámci národního státu. Avšak teď už nežijeme v jasně definovaných, samostatných společnostech, žijeme ve světě, kde všechno ovlivňuje všechno, ať je to terorismus anebo ekonomika. Proto potřebujeme "novou doktrínu, která by byla dostatečně nosná na to, aby nám umožnila koexistovat bez všeobecné politické struktury nad námi".

Sacks argumentuje, že je rozumné vidět samotný problém jako řešení: považovat odlišnost nikoliv za problém, ale za samu podstatu života. Studoval nejnovější názory v biologii a ty potvrzují, že jsme si všichni navzájem nesmírně podobní: veškerý život je vytvořen ze čtyř základních stavebních kamenů genetického kódu, avšak z toho také vyplývá, že jsou nesmírně důležité rozdíly mezi námi, každý ekologický systém závisí na biodiverzitě.

Ve své nové knize Sacks také zahrnul kritiku výstřelků globálního kapitalismu i morální obranu volného trhu.

Avšak v první řadě se Sacks zabývá náboženstvím. Hledal argument, který by přesvědčil všechna tři velká abrahamovská náboženství - judaismus, křesťanství i islám - že odlišnost je výhoda.

Vzhledem však k tomu, že tolik krveprolévání na světě je důsledkem náboženské ortodoxie, nemělo podle jeho názoru smysl přicházet se světskými argumenty na podporu odlišnosti. Potřeboval jasný náboženský argument.

Prostudoval tedy posvátné texty, které všechna tři velká náboženství navzájem sdílejí.

"Klíčovým vyprávěním je příběh o Babylónské věži," vysvětluje Sachs. "Bůh rozdělil lidstvo na množství kultur a množství jazyků. Bůh nařídil Abrahamovi: "Odlišujte se od sebe navzájem, aby se lidi naučili důstojnost odlišnosti."

Sacks je přesvědčen, že i náboženští fundamentalisté si budou muset povšimnout této myšlenky, protože je přímou součástí jejich náboženských textů. "Náboženská tolerance anebo pluralismus, to byly vždycky světské doktríny, které fudnamentalisté mohli odmítnout jako západní anebo dekadentní. Tohle je myšlenka, kterou bagatelizovat nebudou moci."

Je zajímavé, že nejvyšší britský rabín už měl celou řadu jednání s radikálními islámskými duchovními, včetně ajatolláha Abdully Javadi Amoliho, jednoho z nejvýznamnějších duchovních v Íránu.

"Během několika minut jsme spolu našli společnou řeč," konstatuje Sacks, "protože některé věci bereme nesmírně vážně, bereme víru vážně, bereme vážně posvátné texty. Věřící mají společný určitý jazyk." Je to jazyk, o němž si většina muslimů podle Sackse myslí, že mu lidé na Západě nerozumí.

Sacks nabyl nyní jistoty, že dokáže s lidmi mluvit "přes hranici rozdílů". Nyní je přesvědčen, že jestliže budou dvě strany konfliktu ochotny si navzájem pořádně naslouchat, dospějí nakonec k řešení.

Sacks je přesvědčen, že i největší rozdíly, které by mohly vést ke střetu civilizací, je možno odstranit. Je nemožné vést dialog jen s těmi, "kteří zabíjejí ty, s nimiž nesouhlasí". "K tomu, abyste měli možnost poslouchat, musíte být naživu."

Mnoho z toho, o čem Sacks hovoří, se přímo týká Blízkého Východu. Jde o potřebu obou stran poslouchat svědectví o bolesti a vyslechnout příběhy druhé strany. Týká se to přímo konfliktu mezi Palestinci a Izraelci.

Sacks se dosud vyhýbal výrokům o palestinsko-izraelském konfliktu, přestože je nejvyšším rabínem ve Velké Británii už 11 let.

Co si však Sacks myslí o starodávném židovském příkazu, citovaném v jeho knize: "Nezacházejte špatně s cizinci a Neizraelity a neutlačujte je, protože jste byli cizinci v zemi egyptské." Jak se to slučuje s pětatřicetiletou izraelskou okupací západního břehu Jordánu a pásma Gazy?

"Nedá se ignorovat příkaz, který se vyskytuje v Mojžíšových knihách 36krát: 'Byli jste uvrženi do exilu, abyste poznali, jaké to je být exulantem.' To je přece jedním z naprosto základních principů státu, který plně respektuje zásady judaismu. A proto považuji nynější situaci za tragickou, protože nutí Izrael zaujímat postavení, která jsou v dlohodobé perspektivě neslučitelůná s našimi nejhlubšími ideály."

Sacks však také vysvětluje, jak proti izraelskému mírovému táboru okamžitě neutralizací vystupují Palestinci: pokaždé, když izraelští liberálové hovoří o kompromisu, Palestinci usmrtí další nevinné lidi. Izrael učinil za premiéra Ehuda Baraka "krok poznání vůči kompromisu", ale k obdobnému kroku poznání nedošlo na palestinské straně.

Nicméně Sacks přiznává, že chování Izraele v něm vyvolává hlubokou úzkost. "Denně se dějí věci, které znamenají, že se jako žid cítím velmi nepříjemně." Byl "hluboce šokován" fotografiemi smějících se židovských vojáků s mrtvolou zabitého Palestince. "Není sporu o tom, že takovýto dlouhodobý konflikt, spolu s absencí naděje, vyvolává nenávisti a necitlivost, která v dlouhodobé perspektivě působí na danou kulturu ničivě."