"Bolsonaro používá Chavezovu příručku"

5. 6. 2020 / Fabiano Golgo

 
Vysoce postavení činitelé v brazilské armádě odhalují, že je Brazílie skutečně na pokraji vojenského chaosu

Pět generálů brazilské armády ve výslužbě mi sdělilo, na základě jejich sledování atmosféry v armádě za scénou v důsledku opakovaných hrozeb Jaira Bolsonara, že provede vojenský puč a jmenuje se jediným vládcem v Brazílii a že zlikviduje Nejvyšší soud a parlament, že se atmosféra v armádě mění směrem k podpoře tohoto prezidenta.

Jeden z generálů vysvětlil, že Bolsonaro především počítá s širokou podporou nízko postavených důstojníků, zatímco nejvyšší šarže brazilské armády jsou nejednotné, podle regionů. "Bolsonaro používá Chavezovu příručku: vyzbrojit obyvatelstvo, zajistit si podporu od důstojníků nižších šarží, zdiskreditovat ostatní sílu a instituce a vylíčit se jako spasitele, který je veden přímým přáním lidu."

 

Chavez utvořil neoficiální i oficiální ozbrojené jednotky v každé čtvrti, aby potlačily každý odpor přímo u zdroje. Tento Venezuelan, také armádní důstojník, ozbrojil nižší třídy, které tak byly připraveny postavit se proti jakémukoliv pokusu svrhnout vládu.

Poté, co se Nejvyšší soud zaměřil na generála Helena, šéfa Bolsonarova štábu, jeho kolegové ze severních a středozápadních vojenských praporů plus křídla jihovýchodní divize z Rio de Janeiro a Minas Gerais se semkli kolem prezidenta. Minulý týden nejvyšší generálové a personál z výzvědných služeb jednali na internetu neoficiálně a diskutovali o nejrůznějších scénářích včetně puče, občanských nepokojů a vojenských dezercí.

Předpovídá se, že kdyby Bolsonara odvolal buď Nejvyšší soud nebo parlament, budou následovat občanské nepokoje a očekává se násilí páchané především středními vrstvami. Z toho důvodu armáda považuje za svou povinnost udržet mír. Dospěla k názoru, že se toho dá dosáhnout pouze udržením Bolsonara u moci, protože je téměř nemožné bojovat proti ozbrojeným a násilným improvizovaným bojůvkám středních vrstev. Jejich hněv může být zastaven pouze tím, že Bolsonaro zůstane u moci.

Zároveň armáda usoudila, že protesty od protibolsonarovské opozice by nebyly zrovna násilné, protože členové protibolsonarovské opozice nemají zbraně, nechtějí je mít a ani nechtějí páchat fyzickou agresi. Armáda počítá s tím, že vznik diktatury podle vzoru té, která existovala v Brazílii v letech 1964-1985 není realistický, protože by zavládl silný mezinárodní tlak a Brazílie by se stala párijským státem.

Armáda vidí svou roli jako záchranu statu quo a udržení míru až do doby, kdy se v normálním termínu budou konat volby. Avšak armáda považuje za přijatelné nechat Bolsonara vládnout bez parlamentu. Nejvyšší soud by měl být restrukturalizován a odstraněno až do voleb by z něho mělo být několik protibolsonarovských soudců.

Podpora pro Bolsonara od nižších armádních důstojníků je pochopitelná, protože Bolsonaro je kapitán a jeho politická kariéra byla založena čistě na kampani za vyšší platy pro své nižší armádní kolegy. Bolsonaro se poprvé stal nechvalně známým v roce 1986, kdy bez svolení od armády otiskl v hlavním brazilském zpravodajském časopise "Veja" článek, v němž si stěžoval, že nižší armádní šarže mají příliš nízké platy, zatímco generálové, plukovníci a majoři mají nerozumně vysoké násobky jejich platů. Za ten článek byl Bolsonaro potrestán dvěma týdny vojenského vězení, že nerespektoval hierarchii a armádní procedury. O dva roky později bylo odhaleno Bolsonarovo spiknutí zorganizovat v armádních kasárnách pět teroristických atentátů pomocí časovaných bomb. Bolsonaro byl vyloučen z armády, ale po celé řadě soudních odvolání byl oficiálně přijat zpět a násilně poslán do výslužby.

Tím se však Bolsonaro stal jakýmsi odborářským předákem pro nižší armádní šarže a právě proto vstoupil do politiky. Zasedal v parlamentě, kam ho zvolili jeho armádní kolegové, po dobu delší než dvacet let.

V důsledku svého plánu uskutečnit ty teroristické atentáty na Bolsonara vyšší armádní šarže vždycky pohlížely kriticky. Bývalý vojenský diktátor - prezident Ernesto Geisel (1974-1979) varoval ve svém životopise, že Bolsonaro je pro armádu hrozbou, protože jedná s dogmatismem teroristů a nemá sociální inteligenci sobců.

Avšak poté, co se stal prezidentem, Bolsonaro jmenoval celkem 64 generálů do vládních funkcí, čímž je učinil osobně angažovanými na udržení nynějšího statu quo.

Bolsonaro se dostal k moci jen proto, že satirické pořady v televizi se celou řadu let vysmívaly jeho chování, jeho explozivním homofobním a rasistickým projevům i jeho hrozbám, že usmrtí všechny prezidenty, kteří byli u moci od roku 1991. K velké potěše těchto televizních pořadů říkal Bolsonaro věci jako "Raději bych byl, aby můj syn byl zavražděn, než aby byl homosexuál", "Řešením pro favely je vstoupit tam s pancéřovou pěstí a zabít alespoň třicet tisíc lidí", "Tu poslankyni neznásilním, je příliš ošklivá", "Poslouchám ženy jen tehdy, když mají v puse můj čurák", "Černoši se chtěli stát otroky, byl to pro ně způsob, jak se dostat z Afriky", "Měl jsem čtyři syny a pak moje sperma zesláblo a narodila se mi dcera", "Oženil jsem se čtyřikrát, protože když ztloustnou, vyměním je za mladší".

To, že pro Bolsonara hlasovalo 57 milionů (ze 149 milionů voličů), takže se stal brazilským prezidentem, bylo důsledkem traumatu, které utrpělo obyvatelstvo tím, že po dobu dvou let bylo denně vystavováno videím a audiozáznamům odhalujícím největší korupční skandál v historii, když levicová vláda Luize Inácii da Silvy, lépe známého jako Lula, "odklonila" nejméně 60 miliard dolarů.

Prezidentka Dilma Rousseffová, která se na žádné korupci nikdy nepodílela a ve skutečnosti přijala zákony, které umožnily zatčení jejích kolegů z její politické strany, skončila impeachmentem v důsledku parlamentního puče, který odrážel tento hluboký šok pociťovaný obyvatelstvem nad zjištěním, že Lulova vláda, která měla do odhalení korupčního skandálu podporu asi 83 procent obyvatelstva, je tak zkorumpovaná. Toto odhalení národ pociťoval jako hlubokou zradu od tohoto bývalého odborářského předáka, který se stal symbolem boje proti vojenské diktatuře a který byl prvním příslušníkem nižších vrstev (jeho matka byla negramotná a on sám chodil do školy jen do čtvrté třídy), který se stal prezidentem.

I když Lulova vláda byla odpovědná za to, že převedla 32 milionů lidí z chudoby do střední třídy a za to, že poprvé černoši (kteří tvoří polovinu z 210 milionů obyvatel Brazílie) dostali šanci získávat vzdělání a zaměstnání, cena korupce byla příliš vysoká a doslova přes noc se Lula a jeho Dělnická strana proměnili ze spasitelů v ďábly.

V důsledku tohoto obrovského podvodu se brazilské obyvatelstvo octlo bez vůdce, protože čtrnáct let idylické vlády Dělnické strany oslabilo nebo téměř úplně eliminovalo jakoukoliv opozici. Bylo zvykem, že politické strany během předvolební kampaně trvaly na tom, že budou dál pokračovat s veškerou Lulovou politikou. Bez hegemonní Dělnické strany nebyl nikdo, koho by voliči mohli podpořit. Bolsonaro vyplnil toto vakuum.

Bolsonaro vypadal jako antiestablishmentový kandidát, konec konců byl to jediný politik, který útočil a urážel všechny, o nichž se nyní ukázalo, že jsou zkorumpovaní. Voliči tedy pro něho hlasovali z protestu. Většina voličů omlouvala jeho verbální homofobii a rasismus, že to jsou jen hospodské řeči, že ve skutešnosti je Bolsonaro "jedním z nás".

Od té doby Bolsonaro přišel asi o 10 milionů svých stoupenců, avšak stále ho silně podporuje asi 30 procent voličů, kteří stále nevidí žádnou realistickou opozici a stále se dožadují pomsty proti establishmentu, který dokázal vyprodukovat jen neschopné a zkorumpované politiky.

Poté, co Lula strávil ve vězení 2 roky (byl odsouzen na 12 let), byl propuštěn na základě kontroverzního rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozhodl se kandidovat ve volbách v roce 2022 jako předák levice. Jenže jeho podpora poklesla na 13 procent a jiná jména levice nejsou dobře známa. Kromě toho, Lulovi je 74 let a namísto toho, aby se kál (někteří členové jeho strany se alespoň pokoušeli ospravedlnit korupci jako nástroj ke koupi hlasů od pravicových stran, aby podpořily levicovou politiku Dělnické strany, což je částečně pravda), šíří fráze jako "Já jsem ten nejpoctivější Brazilec v historii" nebo "Nikdo nemiluje chudé lidi více než já". Lula nemá kontakt s dnešním digitálním světem a s novou realitou nižších vrstev, které už nejsou někdejší typickou dělnickou třídou, vznikl nový typ pracovníka, který je nezávislý, není členem odborů, nemá vazbu na žádnou oficiální pracovní funkci, vydělává z celé řady prací, pracuje z domova. Chudí už neusilují o existenční jistoty a zaměstnanecká práva, ale o přístup ke zboží a ke spotřebitelství, a na rozdíl od středních vrstev vnucují společnosti svou morálku.

Z toho všeho vyplývá, že by po Bolsonarově impeachmentu zavládlo v Brazílii mocenské vakuum, bez politického předáka, kterého společnost uznává. A to je pro Bolsonara výhodou - a právě to mění rovnováhu tím směrem, že ho začíná armáda podporovat.

Náhlé posílení podpory od vyšších důstojníků pro Bolsonara je klíčově důležitá pro jeho snahu stát se brazilským Mussolinim. Bolsonara irituje, že ho média srovnávají s Hitlerem. Nedávno protestoval, že je italského původu, takže by ho média měla raději srovnávat se "slavným" Mussolinim. "Neviděli jste mě na koni?"

Mé zdroje mě varují, že v Rio de Janeiro jsou fundamentalisté, kteří chtějí vážný otřes, zatčení soudců od Nejvyššího soudu, nové parlamentní volby po zákazu levicových stran, novou ústavu, kterou by vypracovala armáda a nový politický systém, v němž by všichni zvolení politikové byli kontrolováni vyšším vojenským úřadem, který by hrál takovou roli, jakou hraje v íránském právním systému ajatolláh. Tato skupina má přímé vazby na Bolsonara.