Jakkoliv si Jana Tamáše vážím, jeho rozhodnutí držet hladovku vnímám s rozpaky. Česko v roce 2008 je přece jen jinde než Indie před šedesáti lety a nemyslím, že tato forma protestu a nátlaku zároveň je adekvátní.

Dovoluji si malou poznámku k článku Ivana Votavy, uveřejněnému v BL s datem 8.5.2008 s námětem "Vysílání ČRo 2 Praha 8.5.2008 v ranních hodinách. Na to, že v této republice je ustáleným zvykem poklonkování, vyjadřování názorů vždy s patřičným předklonem, na to jsem si už zvykl. Zdejší politika je ve znamení přes silnici od příkopu k příkopu, jenom ne středem. Mě zaujalo totéž, co autora článku Ivana Votavu, a navíc mně vyloudilo úsměv, když jsem slyšel jakousi pracovnici nějakého úřadu, která dávala pokyn jak mají být vyvěšeny státní vlajky. Pravila :"Podle zákona o používání státních symbolů se česká vlajka při pohledu na budovu vyvěšuje vlevo a VLAJKA USA vpravo.

To je bez komentáře. Nebo snad jen "jak hluboko jsme klesli?" poznamenává Jiří Vlasák.

Rád bych se pokusil uvést na pravou věc informaci z článku "Vlajka USA se vyvěšuje vpravo", a sice "česká vlajka se PŘI POHLEDU NA BUDOVU vyvěšuje vlevo, vlajka USA vpravo", píše Stanislav Vohryzek. Obávám se, že v tomto případě se nejedná o poklonkování velmoci, a že se vpravo od pohledu na budovu věší s naší vlajkou i vlajka jakéhokoliv státu jiného. Čestnější místo má vlajka naše, která je vpravo a tak na místě čestnějším, ovšem je VPRAVO v smyslu heraldickém. Při pohledu na budovu, na které visí, je ovšem obráceně, tj. vlevo. Vše je v pořádku a to jak co se týče zákona, tak i cti naší vlajky. Dá se tedy říci, že v tomto případě jsme vůbec nikam neklesli.

Pozn. JČ: To je sice krásné, ale v tom případě měla mluvčí říct "vpravo se vyvěšuje vlajka cizího státu", nikoliv "vlajka USA". Mluvčí státních orgánů by se měli vyjadřovat gramotně. Není úkolem občana, aby musel jejich nejasná vyjádření dešifrovat a hledat v nich "správný význam".

Někdy mě dokáže hodně pobavit neúnavná česká novinářská invence. Žasnu úžasem, že i v té naší malé kotlině se najde tolik novinářů, kteří umí vytřískat z mála ještě méně. Dokážou být neotřelí a vysoce originální za každou cenu, kteří, slovy Viliama Bucherta (MFDnes), dokážou nebýt konformně trendy a stavět se na zadní. Přímo literární zážitek z nejvyšších pater kvality osobně nacházím ve vybrané tvorbě Zbyňka Petráčka (Lidové noviny). I čtenář s méně vytříbeným literárním vkusem jako já musí ocenit sofistikovanou kombinaci niterné poetiky a mužné přímosti Petráčkovy vlastenecky uvědomělé tvorby.

Odmítáme výklad, podle kterého šedesátá léta splývají s jakoby homogenním, stále stejně nesvobodným, totalitním čtyřicetiletým obdobím vlády komunismu a šedesátýosmý se chápe jako rok, kdy došlo jen k nepodstatné výměně jedné vedoucí komunistické garnitury za jinou. To odporuje pravdě.

Takový výklad po listopadu 89 můžeme „ocenit“ jako chytrý a také politicky efektivní tah Václava Klause (a jeho ODS), když také jeho prostřednictvím vsugeroval veřejnosti názor, že jakákoli inspirace z osmašedesátého je zavádějící a že ten jedině správný recept, jak přejít k demokracii a tržní ekonomice má vymyšlen on. Nejen to.

Na první pražské demonstraci (byla jich od té doby celá řada) proti vyhlášení nezávislosti Kosova jsem vyzval účastníky, aby kontaktovali své volené zástupce, informovali je o svých obavách z důsledků ignorování mezinárodního práva částí demokratické (žel) menšiny mezinárodního společenství a žádali je, aby v rámci své politické činnosti, jež jim poskytuje živobytí, dělali svou práci a zastupovali občany a jejich zájmy. Poukázal jsem, že zatím je to většinou naopak, politici sa nechají zvolit ve jménu zájmu voličů, aby pak zastupovali zájmy vlastní a na voličovy se neohlíželi. Slíbil jsem tehdy účastníkům shromáždění, že to také udělám ve všech třech státech, jichž jsem (vinou politiky, nikoli svou vlastní) občanem a budu o tom informovat. Nyní tak činím.

autor je bývalým místopředsedou české vlády a senátorem

Yoani Sanchezovou zahrnul americký týdeník Time v roce 2008 mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě. Je známa pouze vybranému publiku, které umí španělsky a zajímá se o to, o co opravdu jde na Kubě. Yoani je nejslavnějším bloggerem na Fidelově ostrově. Její blog http://www.desdecuba.com/generaciony/ je často nepřístupný, kvůli filtru, který Raúl Castro nechal dovézt z Číny, který zpomaluje připojení. Jistější způsob, jak se připojit na její blog, je jít na desdecuba. com a pak kliknout v levém panelu na ikonu Generacion Y.

Neznám přesnou definici vlastnosti být in, ale budu předpokládat, že jde o věc, která se těší obecné pozornosti, mnoho lidí ji provozuje a díky trendu s ní mnoho dalších v brzké době začne. Bezesporu u nás nějaké "Nadávání na Ameriku" existuje. Pochopitelné je i to, proč se srovnává s dnešním odporem ke komunistům. Největší odpor proti komunismu existoval tehdy, když byl tento model prosazován státní mocí a jejím prostřednictvím nám hrozil potenciálními riziky.

Dnes žijeme v jiné době, avšak podobnými mechanismy, kterými nám byly distribuovány komunistické politické nálady, jsou nám nyní distribuovány ty z opačného konce světa, což je vhodné si včas uvědomit. V tomto smyslu je nynější odpor k americkému neokonzervativnímu režimu stejně legitimní jako dřívější odpor ke komunistickému režimu , píše čtenář Jan Skalický.

Zapomeňte, že byla nějaká Pražská operace,kdy se armády od Berlína a Ostravy vrhly ku Praze, zapomeňte,že byla milionová armáda feldmaršála Schoernera,armáda hrdlořezů,kteří měli českou kotlinu bránit do roztrhání, a když se jim to nedařilo, chtěli utéct na západ.Zapomeňte, že se jim to nezdařilo dík ocelové přehradě armád od Berlína.

Francie zahájila 8. května 1945 svou první poválečnou předem ztracenou (jako všechny ostatní) koloniální výpravu. Toho dne Paříž, Londýn, New York slaví vítězství nad nacismem a fašismem, a v alžírských městech Sétif, Guelma, Kherrata, vycházejí do ulic po statisících francouzští občané alžírské národnosti. Alžírsko je francouzský departement. Pochodují s americkými, francouzskými, britskými a sovětskými vlajkami.

Od dnešního dne je možné překládat s pomocí Googlu cizojazyčné stránky do češtiny, a to včetně takových jazyků, jako je japonština nebo finština, všiml si Filip Rožánek.

GOOGLE Překladač ZDE

... napsal čtenář, který se zapomněl podepsat. Jinou zdvořilou a dobře vyargumentovanou, racionální reakci poslala Lucie Nakovová:

Proč ta zášť? Je to snad psychologická reakce zbabělců, kteří si uvědomují, že by sami na něco takového neměli? Lucie Nakovová míní, že tak reaguje "z lítosti, jak někteří v naší společnosti (bohužel jich není málo) dokáží ještě dnes uvažovat." Přesně tak mysleli komunističtí papaláši: "Máš ještě staré, buržoazní myšlení, soudruhu. │JČ

Poznámka ŠOK: Nejspíše to bude tím, že Češi nevyznávají rituály askeze, extatického sebepoškozování, extrémní formy sebezviditelňování a pohrdají mediálním exhibicionismem. A to i u osob zoufale toužících zaujmout jinak společensky závažným tématem. V tu chvíli začnou být krutě cyničtí. Humanistická strana měla donedávna možnost se prezentovat jako partaj s nepřehlédnutelnou podporou veřejnosti. Seriózní, poctivá skupina mladých, ale odpovědných lidí. Sebebičování ani hladovky mezi seriózní chování v českém kulturním kontextu nepatří. Není to tak dlouho, co se pozdější ministryně školství Petra Buzková, tehdy sympatická mladá politička s image snobky, pojídající kaviár z Rosenthalu, přivazovala k vratům Temelína. Nikdo jí to neuvěřil a její důvěryhodnost pak už jen dostávala jeden šrám za druhým. Není to tak dlouho, co se Václav Klaus chtěl poutat k bagru na Letné. Věří mu to někdo? Tamáš si svůj sebepoškozující protest navíc špatně načasoval. Smlouva o radaru ještě nejsou ani dohodnuty. Nejsou ani schváleny vládou. Nejsou podepsány. A už vůbec nejsou odeslány k projednání do Sněmovny. Hysterické reakce tudíž nejsou na místě, naopak. Iniciativa Ne základnám byla Tamášovým postojem překvapena a zaskočena. Chce li Tamáš zhubnout, mohl to udělat jinak a lépe. Takto bude držet nejspíše hladovku celé léto. Mátháma Ghándí zvítězil, protože ho svět i jeho národ znal a uznával jako guru. Byl vůdcem svého stamilionového národa. Jeho protest byl pevně ukotven do indického náboženského a kulturního kontextu. Mezi Ghándím a Tamášem je nepřehlédnutalný rozdíl. Jestli Tamáš zhubne nebo ne, nikoho nedojme ani nerozbrečí. Tím méně Condoleezu Rice. Další demonstrace proti radaru budou muset pouze organizovat jeho kolegové. Tak proto.

Pavel Urban se ve svém článku mýlí. Pražský rozhlas vysílal během pražského povstání v květnu 1945 jménem České národní rady neustále (každých dvacet minut?) žádost o pomoc v angličtině, francoužštině a ruštině. Ta nahrávka snad ještě v archivu rozhlasu někde musí být, píše Milan Nápravník.

Vědečtí poradci britské vlády varovali britskou ministryni vnitra, že její rozhodnutí zpřísnit klasifikaci konopí nepovede k omezení tvrdého zneužívání této drogy.

Profesor Sir Michael Rawlins, předseda vládního Poradního výboru k zneužívání narkotik konstatoval, že přesunutí konopí z měkčí kategorie C do tvrdší kategorie B "je neospravedlnitelné a nedosáhne požadovaného efektu".

Každoroční květnový happening je součástí celosvětového protestu Global Marihuana March. Jeho letošní ročník proběhne v Praze v kontextu právě probíhajících změn v trestním právu, které by měly být prvním krokem k racionálnímu přístupu společnosti k psychoaktivnímu, netechnickému konopí.

Letnou rozkopali - přijďte na Václavák 10. 5. 2008 ve 13:00

Marihuana jako TÉMA BL

Mazuchová: Děti na prvním místě!, hlásal bombastickým titulkem PR článku Kladenský deník. Populistický návrh na odebrání řidičských průkazů neplatičům výživného, který rozbouřil počátkem roku mediální vody, se opozdil. Fatálně.

Připravit takový legislativní návrh je složitější, než se zdálo, řekla 11. dubna 2008 ČTK poslankyně a místostarostka Unhoště Lenka Mazuchová (ČSSD), která s nápadem jak zpřísnit vymáhání dlužných alimentů, přišla v lednu 2008. Návrh chtěla mít hotový už v dubnu, kdy sněmovní výbory projednávaly jinou úpravu vymáhání výživného z pera koaličních poslanců. Koaliční návrh schválil v dubnu ústavně-právní i sociální výbor Sněmovny. Svůj návrh chce Mazuchová sociálnímu výboru předložit v květnu, pravila v dubnu. Pokud by Mazuchová pozměňovací návrh na postih neplatičů výživného nepředložila včas, koalici by s přehledem prošla její předloha. A o to jde - aby ČSSD zaspala a ještě se jí mohl někdo vysmát.

V úterý 13.5.2008 zahájí Jan Tamáš časově neomezenou protestní hladovku proti plánu Spojených států umístit na území ČR svou vojenskou základnu. V hladovce ho od úterý podpoří také Jan Bednář. Po zahájení hladovky se k oběma hladovějícím přidají ještě další lidé ve více než desítce evropských měst na výraz solidarity a nesouhlasu se zvyšováním vojenské přítomnosti USA ve střední Evropě.

Je osmého května 2008 a já si o půl osmé ráno pouštím rádio a nastavuji ČRo 2 čili "Prahu". Běží pořad Sváteční ráno, poslouchám jej až do půl deváté, kdy končí. Pořad je věnován konci války před šedesáti třemi lety, píše Ivan Votava.

Najednou mám pocit, že jsem se vrátil před rok 89, ovšem s obráceným znaménkem. Tenkrát celé Československo osvobodila pouze Rudá armáda, potažmo Sovětský svaz. Tato země zmizela z mapy, ale co je podivuhodnější, zmizela patrně i z dějin. Celou tu hodinu co pořad poslouchám, se mluví ve vzpomínkách o Američanech, o Angličanech, o legionářích, o tom jak u Blanska partyzáni honili utíkající Němce po lesích, vč. výčtu toho kde a kdy se po Praze konají pietní akty k ukončení války. Ani slovo o těch, o kterých jsem se zmínil o několik řádků dříve.

Pomalu nepřípadně znělo, když pustili Vladimíra Vysockého. Anebo, že by se jednalo o nějaký disidentský a hrdinský počin, tak jako v dobách nedávno minulých, když se rozhlasákům při oslavách "Osvobození Československa Rudou armádou" podařilo vpašovat do pořadů orchestrálku Mostu přes řeku Kwai či Tipperary?

Skutečně důstojné a objektivní, vycházím na balkon podívat se do sluníčka a za barákem rachotí bagry a buldozery, asi začínají stavět nějaký nový stánek konzumu. Opravdu sváteční den.

K výročí květnového povstání v roce 1945 připravil Český rozhlas pro své internetové stránky dva dokumenty: Pražské povstání a Boj o rozhlas. Dokumenty byly natočeny v roce 2005 v rámci rekonstrukce bojů o rozhlas. Na speciálním portálu rozhlas.cz/tank/bojorozhlas jsou umístěny ve vysoké kvalitě.

KD│ Kvakerské sdružení Friends Comittee on National Legislation oznámilo, že celkem sedmdesát devět katolických, muslimských, židovských a protestantských organizací se spojilo v protestu proti plánu současné administrativy reaktivovat infrastrukturu na výrobu jaderných zbraní a vybudovat nové jaderné kapacity. Informoval o tom server Space War Express.

V dopise adresovaném ministerstvu energetiky náboženské organizace z celých USA vyzvaly k ukončení výroby jaderných zbraní a multilaterálnímu odzbrojení.

Upozorňují-li nyní BL v řadě textů na fakt, že celkové vyznění hlavního zpravodajství České veřejnoprávní televize ohledně chystané vojenské přítomnosti USA v ČR nelze v žádném případě považovat za objektivní a nestranné, ale je naopak hrubě manipulativní (což lze na mnoha konkrétních příkladech doložit), nelze si v této souvislosti nepovšimnout, že na klíčové místo v ČT, tedy na místo tiskového mluvčího veřejnoprávní ČT byl ode dne 1. 11. 2007 "převelen" z ministerstva obrany (!) právě pan Ladislav Šticha. Zde zastával od 1. 11. 2004 (tři roky) funkci tiskového mluvčího Vojenského zpravodajství. Do té doby pracoval ve funkci tiskového mluvčího téhož ministerstva. Viz např. text Jmenování tiskového mluvčího Vojenského zpravodajství na Ministerstvu obrany ČR ZDE .

Stanovisko redakce BL k článku Michala Ruska "ČT výběrem tiskového mluvčího porušila svůj Statut" ZDE

Odpověď na naznačenou otázku je jednoduchá : protože je o to nikdo nepožádal. Jak známo, generál Patton měl od Eisenhowera výslovný zákaz překročit demarkační linii. Byl nicméně ochoten tento rozkaz porušit. Za předpokladu, že jej o to Česká národní rada v Praze výslovně požádá. Nestalo se tak.

Tak to vypadá, že se podařilo otevřít v Britských listech docela pěknou střelnici. Na místě papírové růže jsem se ocitl já sám. Naštěstí mě ani jedna z reakcí příliš nepřekvapila. Dokonce i pan profesor Keller mi zcela zdarma provedl odborný rozklad mých textů. Zjevně spolu prostě nedokážeme souhlasit a vykládáme si slova toho druhé zcela jinak, než je autor myslel. Chci každopádně nezasvěcené čtenáře ujistit, že s panem profesorem nejsme nepřátelé a dokonce se ani neznáme. Já jsem cítil svou povinnost zastat se lidí v České televizi a on zase vyjádřit se ke způsobu, jakým jsem to udělal. Takže jen výměna názorů.

Stanislav Hošek na konci svého článku tvrdí mj. že "všichni [kteří se zabývají ekonomickou teorií] se dopouštějí jedné kardinální chyby. Ve všech svých výrocích, vzorcích, ... do svých úvah nezačleňují mocenské vlivy, ať již ekonomické, politické, či jiné. Reálná moc je totiž v praxi tím opravdu dominantním vlivem, který určuje nejen ekonomické rozhodování, ale i ostatní chování. V dobách až krizového nedostatku zdrojů pak jde o vliv absolutně jediný."

Prosím Vás, kdy už se od Vás konečně dočkáme těch požadovaných čísel o délce příspěvků a vysílacích časech příznivců a odpůrců americké radarové základny v ČR, kterými nám hlupákům neobjektivním konečně zavřete naše nevymáchané huby? ptá se Stanislav Bláha.

Poznámka ŠOK 19:00: Z rozhovoru s mluvčím ČT vyplývá, že si nyní on sám nechal zpracovat velmi podrobnou analýzu vyváženosti publikace tématu radaru v ČT za celý rok (tedy do dubna 2007) kterou obdrží po 12. 5. Věřím, že Britské listy tento dokument poté neprodleně obdrží ke zveřejnění a analýze. Myslím, že nejen pro Ladislava Štichu, ale i pro všechny ostatní programové pracovníky zpravodajství a publicistiky ČT ta exaktní zpětná vazba bude užitečná. Počkejme si tedy ještě několik dní...

Přenesme se do předvánočního času roku 1943 a vzácného milosrdenství války. Hudební vystoupení se uskutečnilo v jídelně továrny Tenag v Teplicích. Nechme ožít tehdejší aktéry -- Čechy nuceně nasazené na práci v Říši. Věnováno vzpomínce na nuceně nasazené a jejich těžkému údělu.

Začátek května zdál se být vhodnou dobou k tomu, abychom se vrátili k veršům klasika ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE. Už jenom proto, abychom ukázali, jak naprosto vedle mohou být kulturně i literárně kriticky známí profesoři londýnské a cambridžské univerzity. Už jen proto, abychom konkrétně demonstrovali, jak složitá je struktura Seifertova verše, že flirt se sentimentalitou je jen jeden z mnoha motivů, které jsou integrovány do komplikované stavby jeho poezie.

Kromě toho se Věnec sonetů hodí i historicky, pro tuto část jara. Pomineme-li jeho literárněumělecké kvality, soubor Věnec sonetů, vydaný v roce 1956, je pozoruhodně otevřený i z politického hlediska. Vrací se sice k událostem z května 1945, kdy mohla být Praha koncem války srovnána se zemí tak, jako třeba Varšava, zároveň se soubor pozoruhodný svou otevřeně náboženskou tematikou. Seifert se obrací k Bohu, na jehož vůli závisí všechno, neboť "nebyli bychom víc než pleva/ kdyby Bůh na nás zanevřel". Zvláštní, že něco takového mohlo vyjít v období komunistického teroru, že?

V červnu roku 1998 OSN na zvláštním zasedání Valného shromáždění o drogách (UNGASS) uveřejnila plán, jehož hlavním cílem bylo dosažení "světa bez drog" do deseti let. Tato strategie se zaměřila na dosažení "změřitelných výsledků" v boji proti drogám, včetně "významného snížení" pěstování konopí, koky a opiového máku do roku 2008. Počátkem března 2008 se ve Vídni sešel Výbor OSN pro drogy (UNODC), aby zhodnotil výsledky této strategie a posoudil aktuální výsledky stávajících protidrogových politik s cílem určit, které strategie byly úspěšné.

Možná to pro většinu obyvatel Evropské unie zní podivně, ale Brusel - to město úředníků a institucí - má sám o sobě dost vlastních starostí. Z nich některé se táhnou jako Ariadnina niť, aniž by kdokoliv byl schopen, a možná i ochoten, uchopit správný konec a nechat se vyvést z labyrintu. Jako "vaudevill" (abychom citovali belgický tisk) už vypadají tahanice kolem rozštěpení volebního a správního okresu Bruxelles-Hal-Vilvorde. V čem je případ zajímavý?

Musím říci, že mě udivuje způsob uvažování, který prezentuje pan Cvek ve svém článku "Květen 2008: babo, raď", který mimochodem považuji (neumím psát květnatě, neumím najít správná slova, napíši to přímo) za ukázkově nepovedenou tirádu, míní Karel Březný.

Výstava skupiny Guma Guar "Meze tolerance", která na protest proti zákazu Komunistického svazu mládeže dala této organizaci prostor, narazila. Symbolicky na prvního máje tuto výstavu poškodila skupina čtyř návštěvníků sprejem. Útok nebyl ovšem projevem pouze soudobého agresivního a nekulturního antikomunismu -- podle některých náznaků se zdá, že jeho pachateli byli lidé z "konkurenční" aktivisticko-umělecké skupiny Ztohoven protagonisty Romana Týce. Hloupý útok tak zároveň ukazuje dva různé přístupy k umění a k aktivismu. Ještě závažnější je ale stanovisko Galerie hlavního města Prahy, která se rozhodla expozici po útoku uzavřít. Dala tak jasně najevo, že o kultuře se v Česku rozhoduje násilím.

Je mi opravdu líto, že musím ve svém volném čase upozorňovat na profesionální chyby člověka, který je za svoji polemiku placen a vyrábí ji v pracovní době. Přesto to udělám, protože mi nejde o pana Štichu, ale o smutný symbol instituce, kterou si i já ze svých koncesionářských příspěvků platím, i když se na ni, přiznám se, dívám poslední dobou stále méně. Podívejme se tedy věcně a bez emocí na to, co dělá pan Šticha špatně.

Aćkoliv tomu možná tiskový mluvčí České televize neuvěří, v průvodu Prahou pod heslem Tuhle smlouvu neberem, který organizovala iniciativa Ne základnám, prošla tisícovka lidí. Ne dvě stě, ne tři sta, ale tisíc. Minimálně. A to je v hlavním městě dost. Protože Češi nemají rádi pochody Prahou, neradi mávají mávátky a neradi na ulici říkají, co si myslí. To neznamená, že by si to nemysleli. Češi, a Pražané zvláště, jsou veřejnoplaší. Neradi obnažují své názory na ulici.

Důležité je, že se tentokrát účastnili politici ČSSD, politici Strany zelených, politici KSČM, komunální politici z Brd i "obyčejní" občané všeho věku a mnoha politických názorů. Od studentů pražských gymnázií, přes sekretářky i jejich ředitele, majitele veletržních agentur, počítačové programátory, vysokoškolské učitele a jejich studenty, podnikatele, až po nezaměstnané či důchodce. Ti všichni přišli. Je to jen zlomek z těch, kteří si myslí totéž. "Až Condoleezza Riceová řekne, že přijede podepsat smlouvu, přijdeme zase," upozornil mluvčí iniciativy Ne základnám Jan Tamáš.

76% OBČANŮ JE PROTI RADARU

pražská demonstrace 5. 5. 2008 - 176 fotografií FOTOGALERIE

Přes všechny své úspěchy za posledních šest desetiletí Izrael selhal v jedné klíčové zkoušce: v integraci do arabského světa kolem sebe a mírové koexistenci s ním. Ačkoli prohlašuje, že bezpečnost je mu nad vše ostatní, odmítá nutné kroky, které k ní vedou. Jak lze vysvětlit tuto hádanku?

Minulý týden dosáhla cena ropy skoro 120 dolarů za barel a od loňského roku se tak zvýšila skoro o 100%. Podle Leonida Feduna, viceprezidenta ruské nezávislé společnosti Lukoil, už těžba ropy v Rusku dosáhla svého vrcholu a nebude dále růst.

I ruská vláda přiznala, že těžba ropy v Rusku stagnuje. Česká republika tak nemůže počítat s dodávkami ruské ropy na příliš mnoho dalších let a v budoucnosti je bude muset nahradit dodávkami ruského zemního plynu.

Místo, abych sledoval televizní detektivní seriály, rozhodl jsem se podstoupit reality show a zahrát si na Sherlocka Holmese. Dopadl jsem sice jako dr. Watson, ale stálo to za to! Doporučují všem televizním divákům, aby jenom pouze neudávali své spoluobčany na policii, ale aby si také někdy místo na Bretschneidera zahráli na vrchního radu Vacátka. Člověk si občíhne galérku a nestačí se divit.

Jak jsem již psal v minulém článku), někdo mi při návštěvě na LDN (léčebně dlouhodobě nemocných) ukradl starý rozbitý deštník. Případ mi nedal spát. Zajímalo mne, co je to za pitomce, který riskuje veřejnou pohanu a případně i kopanec někam, kvůli bezcennému rozlámanému deštníku?

Podívat se do zrcadla.

Nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, nežrat, NEŽRAT. NEŽRAT ! NEŽRAT !!!

Skončit hladovku. Udělat tiskovku. Jít na guláš.

Gratuluju k odhodlaně vytrvalému odporu.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.