9.júna t.r. som celý deň zo Slovenského rozhlasu a večer z televízie počúval o tom, že Slovensko je "lídrom v ekonomickom raste". 10.júna som preto kúpil niekoľko novín, aby má čítanie hrialo čo najdlhšie pri srdci. Žiaľ obyčajní ľudia tomuto nadšeniu a slovám Ivana Mikloša "Naša ekonomika má zaradený piaty rýchlostný stupeň, postupne dobiehame životnú úroveň v Česku i starých členských štátoch EÚ" (Nový čas, HN) nechceli akosi rozumieť a tak som začal pátrať po pravde.

Žadatelé o licence pro pozemní digitální televize zveřejnili desatero důvodů pro rychlé zavedení digitálního televizního vysílání v České republice. RadioTV přinesl 7. 6. jeho komentovanou verzi.

Ke každému bodu dodal Jan Potůček hlavní rizika, kvůli kterým se digitalizace v Česku zpožďuje. Některé z těchto argumentů jsou však do té míry demagogické, že zůstává na uvážení čtenáře, jaké motivy vedly jindy seriózního Jan Potůčka k tak neobjektivní obhajobě monopolu stávajících analogových celoplošných televizních stanic. Autor tohoto článku si proto dovoluje komentář jak k původnímu "desateru", tak k Potůčkově "komentáři". Zároveň k "desateru" přidává pro reflexi Jana Potůčka z Reflexu ještě jedenácté přikázání:

Nelži, neboť faleš tvých úst je jako had, který žere svůj ocas. Přes zdánlivou dokonalost kruhu nepřináší řešení ani počátku, ani konce.

Otázky Václava Moravce ztratily nejen část názvu, ale z větší míry i kvalitu, která byla s jejich bývalým moderátorem spojena. Nucená výměna moderátorů je dobrá snad jen jako názorný důkaz toho, že role moderátora je pro televizní politickou diskusi klíčová. Pro Jana Němce, který Václava Moravce vystřídal, to určitě nebyla jednoduchá situace. Moravec si svým působením v české sekci BBC a v ČT i dobrovolným odchodem, odůvodněným neschopností českých politiků respektovat dohodnutá pravidla, vytvořil renomé novinářské špičky, čímž svému nástupci značně znepříjemnil existenci.

Ale nový moderátor se ani moc nesnaží. Poslední vydání pořadu Otázky České televize, jehož hosty byli premiér Paroubek a předseda ODS Topolánek, bylo místy až směšné. Zatímco Moravec se skutečně snažil podněcovat, usměrňovat a řídit, snaha jeho nástupce se nesla v duchu laissez faire. Moderátor snad měl pocit, že by neměl příliš rušit a přečkat ve zdraví do titulků.

Václav Moravec: Můj odchod z České televize ZDE

More than fifteen years after its demise, the public British Broadcasting Corporation (BBC) has revived its classic science-fiction series Dr. Who, using excellent scriptwriters and up-to-date electronic wizardry.

Bývalý dvaašedesátiletý předseda Sociálně demokratické strany Německa SPD Oscar Lafontaine , který opustil téměř po čtyřiceti letech její řady, byl zvolen v sobotu na zemském sjezdu "Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti WASG" v Kolíně nad Rýnem do čela její kandidátky k nastávajícím volbám do Spolkového sněmu.Pro se vyslovilo 124 delegátů z 162 přítomných po té, co Lafontaine naléhavě žádal, aby WASG utvořilo společnou kandidátku s postkomunistickou "Stranou demokratického socialismu PDS".

Americký Bílý dům se intenzivně snaží zlikvidovat snahy britské vlády dosáhnout mezinárodní dohody o akci proti globálnímu oteplování. Vyplývá to z tajných dokumentů americké vlády, které v neděli zveřejnil britský týdeník Observer.

Z těchto dokumentů, připravovaných pro akční plán skupiny G8, která se má příští měsíc sejít ve skotském Gleneagles, podle britského týdeníku vyplývá, že se Spojené státy už dva měsíce tajně snaží zlikvidovat návrhy Tonyho Blaira na mezinárodní koordinovanou akci proti podnebným změnám.

Za dosud nejvážnější politickou krizi v dějinách Evropské unie označilo dvojí "ne", v němž se občané Francie a Nizozemí vyslovili proti přijetí Evropské ústavy, víkendové zasedání Rady Evropské demokratické strany (EDS), které se konalo v jihokyperské Lárnace ve dnech 17. a 18. června. "Krize, kterou procházíme je hluboká a jej překonání bude trvat velmi dlouho," řekl ve svém vystoupení François Bayrou, předseda Svazu pro francouzskou demokracii (UDF), jeden z předsedů evropské strany.

Na počátku školního roku začala Francie aplikovat kontroverzní "šátkový" zákon, který mimo jiné zakazoval nošení "ostentativních" náboženských symbolů do škol. Zmíněná úprava se však nevztahuje na univerzity, kde pomalu narůstají problémy spojené s používáním různých pokrývek hlavy či těla.

V pokračující diskusi o liberalismu, daňovém a důchodovém systému se objevil zajímavý problém: zda jde stanovit jeho hranici, kterou bychom mohli chápat jako bod, kdy to či ono přestává být liberálním. Argumentuje se na jedné straně výší údajně nadměrných daňových a důchodových odvodů a na straně druhé je připisován liberalismu nadměrný egoismus a individualismus.

Josef Vít se zde nedávno právem pozastavil nad obsahem jedné diskuse na webu Liberálního institutu a hned se mu to vrátilo v podobě polemické odezvy. Je sice pravda, že tentokrát oponentovi sám vložil do ruky účinnou zbraň v podobě své silně za vlasy přitažené logiky, ale to na celé věci patrně není to nejpodstatnější. Tato polemika totiž ukázala na mnohem závažnější problém, na hlubokou krizi myšlení, kterou lze vysledovat v diskusích o společnosti, politice a ekonomii. Krize se projevuje nikoli v tom, o čem je řeč, ale v tom, o čem se nemluví, co se a priori považuje za dané, a tudíž o tom není nutno ani záhodno diskutovat.

Tohle povídání je reakcí na článek Milana Valacha: Romové a SuperStar. Pan Valach je přesvědčen, že Češi nejsou rasisté. K takovému závěru došel na základě jedné definice a výsledku jedné televizní soutěže. Já si myslím, že pan Valach se plete. K tomu přesvědčení mě vede jiná definice téhož rasismu, výsledky sociologického průzkumu, který pan Valach taky uvádí, a hlavně pak životní zkušenost.

Předem si troufnu poopravit čísla, týkající se hlasování. Pan Horváth sice obdržel 850 000 hlasů, ale musím počítat s tím, že mnoho hlasujících poslalo na jeho konto více hlasů (až 50). Vezmeme-li si průměr 5 hlasů na osobu, dospějeme k číslu "jen" 170 000 hlasujících a to si myslím, že průměr na hlasujícího se mohl pohybovat mezi třemi až deseti hlasy, míní čtenář Jan Molík a pokračuje:

Tátové by si Den otců vymysleli sotva - nebýt ženy - paní Sonory Doddové. Svátek vycítila jako potřebný protějšek ke Dni matek roku 1910. Rozhodla se jej slavit vždy v červnu na památku otcových narozenin. Její nápad vznikl z lásky, vděčnosti a úcty k němu. Veterán občanské války William Smart, pak farmář ve státě Washington, dokázal ji a dalších pět jejích sourozenců vychovat sám, když mu při posledním porodu umřela manželka.

Rumunská jeptiška zemřela poté, co byla přivázána na kříž, ústa jí byla ucpána roubíkem a byla ponechána po tři dny v klášteře ve studené místnosti, konstatovala rumunská policie. Jeptišky v klášteře v severozápadním Rumunsku tvrdily, že Maricica Irina Corniciová byla posedlá ďáblem a její ukřižování bylo součástí vymítání ďábla.

Tak tedy Albacete.

S rozpaky musím přiznat deficit vlastních nezprostředkovaných znalostí o tématu, do kterého se dnes chci pustit. Domnívám se však, že jde o téma vysoce aktuální, zejména ve světle posledního vývoje v Evropské unii, totiž o praktický příklad aplikace zásad participativní demokracie na úrovni obecní samosprávy.

Na téma tohoto článku mě upozornil a odkazy na podklady dodal Jiří Polák, člen Hnutí za přímou demokracii.

Článek by nemohl vzniknout bez pomoci mé dcery Jany Kalousové, studentky hispanistiky na Masarykově univerzitě v Brně, která již několik let pendluje mezi jižní Moravou a Katalánskem. Byla to ona, kdo přeložila ze španělštiny výchozí texty, opatřila je aktuálními glosami a poskytla mi základní informaci o reáliích života v současném Španělsku.

Výtvarníci rozlišují desítky barevných odstínů, Inuité (dříve Eskymáci) užívají desítky pojmů pro sníh a čeština si libuje nejen ve zdrobnělinách a v mazlivých názvech, ale i v synonymech, označujících spor. Pokud se nechcete přít a hádat, můžete se hašteřit, škorpit či vadit, vyvolat hádku, svár, různici, rozmíšku či roztržku, pustit se se svým oponentem do křížku, vjet si do vlasů či dokonce vykopat válečnou sekeru, abyste svému sporu dodali patřičný důraz. Takový výrazný fenomén jistě stojí za bližší prozkoumání.

Řeknu to hned zkraje. Na "přepisování dějin" nevěřím. Vždycky jsem si myslel že pojednání o historii lze pouze psát. Jaromír Nohavica zpívá: "Františéék Palackýýý, píše svýýý dějinýýý". V té jedné větě je všechno. Vidíme starého pána jak studuje prameny a pak na čistý list papíru zapisuje, co zjistil. Nepíše jak se věci staly, není médium, přes které se historická událost přesouvá z roku X na papír. Výsledkem jeho práce je čistě subjektivní obraz dějin a je to také nutně obraz neúplný. V ideálním případě obraz poctivého řemeslníka, vzniklý na základě autorova nejlepšího vědomí a svědomí.

České environmentální hnutí nedávno prohrálo další velkou kauzu. Přes CHKO České středohoří, krajinu evropského přírodního i kulturního významu, která inspirovala nejeden romantický verš, povede komunikace, jejíž označení je v duchu spíše surrealistické poetiky: "dálnice D8". Stane se tak bez toho, že by zodpovědné (neboť volené) orgány vyvinuly v posledních letech jakoukoliv výraznější snahu najít alternativní řešení. Dominanta utvářená milióny let geologických pohybů a stovkami let estetického vnímání byla překážkou dopravní tepně, kterou musíme mít rychle, pokud možno hned, "bez zbytečných průtahů!", neboť čas nás tlačí -- stačí totiž zmeškat byť jen jeden jediný rok a hospodářský růst se požene jiným koridorem, nebo nás, nedejbože, opustí a nám zbudou jen oči pro pláč. (A krajina, která žádné miliardy nevydělává.)

Na celé kauze je asi nejpozoruhodnější a podle mého soudu i nejvíce symptomatické to, že většina zainteresovaných, včetně úředních obhájců stavby, se shoduje na jednom: je to špatné, ale nemáme jinou možnost. Svoboda volby v tomto případě neexistuje a ti, kdo ji hájí, se dostávají do pozice extremistů a jsou oficiálními orgány zastupitelské demokracie přirovnáváni k teroristům.

Autorka poctivě, věcně a neúplatně ve své bakalářské práci z května 2005, vypracované pro FHS UK v Praze, systematicky zmapovala historii privatizace deníku Mladá fronta, která se posléze stala modelem privatizace celé řady někdejších listů z komunistického režimu. Tato pečlivá a záslužná studie by neměla ujít zájmu veřejnosti. Publikujeme její ústřední část.

Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík zastává názor, že při současném relativně vysokém počtu čtenářů tohoto deníku by mělo být možné, na základě relativně minimální osobní finanční újmy, aby čtenáři Britským listům umožnili (pravidelnou měsíční částkou cca 50 - 100 Kč) skutečně profesionální provoz v nezávislém občanském zájmu. Kdyby totiž z 8000 denních čtenářů Britských listů jen polovina přispěla pravidelnou měsíční padesátikorunou, list by měl k dispozici 200 000 Kč měsíčně a s takovou částkou by mohl dělat podstatné věci ku prospěchu řadových občanů v české společnosti. Jde tedy přirozeně jen o rozhodnutí čtenářů, zda mají pocit, že je takového nezávislého a průrazného listu v českém prostředí zapotřebí.

Po zveřejnění Čulíkova apelu "Proč to nejde" přispělo na konto Britských listů v posledních čtyřech pracovních dnech (do pondělí 13.6.) 104 čtenářů celkovou částkou přibližně 50 000 Kč, na naše konto na www.paypal.com přispělo 10 lidí celkovou částkou 440 dolarů. Tato částka nám umožní odstranit dosavadní technické nedostatky v redakčním systému. Děkujeme. Kdo z dárců chce potvrzení pro daňové účely, napište si o ně, prosíme.

Britské listy mají účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo konta: 1001113917, kód banky 5500. (PS. Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.)

Diskuse "Měli by čtenáři přispívat na Britské listy?" ZDE

V květnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 5000 Kč, dalších 5000 Kč byl příjem z reklamy. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.