Proč Západ brání Izrael poté, co Mezinárodní trestní soud požádal o vydání zatykače na Netanjahua?

22. 5. 2024

 
V pondělí hlavní žalobce soudu Karim Khan oznámil, že bude usilovat o vydání zatykače na Netanjahua a Gallanta a také na tři vysoké představitele Hamásu. Navrhl obžalovat vedení Hamásu za zvěrstva ze 7. října i za špatné zacházení s rukojmími od té doby. Proti izraelským představitelům navrhl obvinění především za jejich snahu vyhladovět palestinské civilní obyvatelstvo Gazy. Tato důležitá navrhovaná obvinění nabízejí možnost prolomit „zeď beztrestnosti“, kterou oběti izraelského a palestinského zneužívání dlouhodobě trpí, jak uvedla organizace Human Rights Watch.

Khan je dosud nejzkušenějším ze tří hlavních žalobců ICC. Moje rozhovory s ním z počátku jeho působení naznačují, že jeho přístup k práci je konzervativní. Je nepravděpodobné, že by vznesl obvinění, aniž by za nimi stály pádné důkazy, jak zjistila skupina nezávislých odborníků, kterou sestavil. Předsoudní komora soudu pravděpodobně potvrdí obvinění a vydá požadované zatykače, což znamená, že obvinění by nemohli vycestovat do žádného ze 124 členských států ICC, včetně celé Evropy, aniž by jim hrozilo pravděpodobné zatčení.

Požadavek na pevné důkazy je pravděpodobně důvodem, proč Khan začal s izraelskou strategií vyhladovění, protože důkazy byly snadněji dostupné. Izrael zakázal jeho vyšetřovatelům vstup do Gazy, kde by za normálních okolností chtěl vyšetřovat nevybíravé a nepřiměřené bombardování Izraele. Khan dal jasně najevo, že jeho vyšetřování „pokračuje“. Mohou přijít další obvinění.

Netanjahuova reakce byla plná úhybných manévrů. Navrhovaná obvinění označil za „pokus upřít Izraeli základní právo na sebeobranu“, což je absurdní. Navrhovaná obvinění se netýkají toho, zda se Izrael může bránit, ale jak, tedy nikoli pácháním válečných zločinů. Uvedl, že Izrael přijal „bezprecedentní opatření ... k zajištění toho, aby se humanitární pomoc dostala k potřebným v Gaze“ - což je tvrzení, které je vyvráceno rozsáhlými důkazy o svévolném bránění Izraele v dodávkách potravin, léků a dalších potřebných věcí civilnímu obyvatelstvu Gazy, a to do té míry, že na některých částech území nastal „hladomor“. Vláda USA otevřeně kritizuje Netanjahuovu vládu za svévolné bránění humanitární pomoci.

Netanjahu obvinil Khana v poslední instanci, která je pro obhájce Izraele obvyklá, že „bezcitně přilévá benzín do ohně antisemitismu, který zuří po celém světě“, a prohlásil, že „Khan zaujímá místo mezi velkými antisemity moderní doby“. To je od izraelského vůdce, který neměl problém přijmout antisemitu - maďarského premiéra Viktora Orbána -, když mu to posloužilo, obrovská drzost. Ohrožuje to také židy na celém světě, protože pokud budou lidé vnímat obvinění z antisemitismu jako chabou zástěrku pro izraelské válečné zločiny, bude to tento pojem znehodnocovat v době, kdy je zapotřebí silná obrana.

Některé vlády - zejména Francie a Belgie - uznaly nezávislost a význam mezinárodního trestního soudu a vydaly prohlášení na jeho podporu. Jiné však následovaly Netanjahuovy kroky.

Joe Biden ve stručném prohlášení označil obvinění za „pobuřující“ a uvedl, že „mezi Izraelem a Hamásem není žádná rovnost - žádná -“. Německá vláda sice prohlásila, že „respektuje nezávislost“ soudu, ale zopakovala toto obvinění z „falešné rovnocennosti“. Khan však žádné tvrzení o rovnocennosti nevznesl. Jednoduše obvinil představitele Izraele i Hamásu z jejich vlastních samostatných válečných zločinů. Vzhledem k závažnosti trestných činů by bylo skutečně nehorázné, kdyby Khan zločiny jedné strany ignoroval. Dvojí obvinění podtrhuje základní zásadu mezinárodního humanitárního práva: válečné zločiny jedné strany nikdy neospravedlňují válečné zločiny druhé strany.

Je ironií, že Hamás na navrhovaná obvinění reagoval variací na toto téma a uvedl, že Khánův postup „staví oběť na roveň katovi“. Vnímaná spravedlnost něčí věci však nikdy neospravedlňuje válečné zločiny.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken bez bližšího upřesnění prohlásil, že Mezinárodní trestní soud „nemá jurisdikci“. Vláda USA se dlouho stavěla proti pravomoci, kterou soudu přiznává jeho zakládající smlouva, stíhat zločiny spáchané na území členských států občany nečlenských států, ale Biden tento postoj opustil, když označil obvinění ICC proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi z válečných zločinů na Ukrajině, využívající stejnou územní jurisdikci, za „oprávněné“.

Pravděpodobněji měl Blinken na mysli argument, který opakovala britská vláda, že Palestina se k soudu nemůže připojit, protože není státem. Předsoudní komora Mezinárodního trestního soudu však tento argument již odmítla s odkazem na to, že Valné shromáždění OSN uznalo Palestinu jako „nečlenský pozorovatelský stát“. Palestina tento status využila k ratifikaci řady smluv o lidských právech, což je třeba uvítat jako projev závazku, i když skutečná praxe často zaostává.

Blinken poznamenal, že Mezinárodní trestní soud má podle zásady komplementarity upřednostňovat úsilí vnitrostátních orgánů činných v trestním řízení v dobré víře. Izraelská vláda však nikdy neusilovala o obvinění z válečných zločinů proti vysokým představitelům Izraele. Izraelské úřady také navzdory Khanovu opakovanému varování, že zvažuje obvinění týkající se izraelské strategie vyhladovění, neoznámily žádné vyšetřování této věci. Khan prohlásil, že pokud by se to změnilo, přehodnotil by svá navrhovaná obvinění.

Nakonec Blinken uvedl, že žádost Mezinárodního trestního soudu „by mohla ohrozit“ úsilí o dosažení příměří. Podobně mluvčí Rishiho Sunaka uvedl, že obvinění jsou „nenápomocná“. Existuje však dlouhá historie obvinění z válečných zločinů, která usnadňují mír tím, že marginalizují zastánce tvrdé linie. Takto byla například uzavřena Daytonská mírová dohoda pro konflikt v Bosně. Podobná obvinění přispěla ke vzniku demokracie v Libérii a k faktickému zániku ugandské povstalecké Armády božího odporu.

Jakákoli marginalizace extremistických izraelských představitelů nebo představitelů Hamásu by mohla urychlit frustrující jednání o příměří, která uvízla na mrtvém bodě. V Izraeli, jehož představitelé svým jednáním v Gaze stále více vytvářejí v myslích mnoha lidí na celém světě pozici vyvrhele, posílí navrhovaná obvinění hnutí za změnu vedení. Khanovy činy by mohly být podnětem, nikoliv překážkou příměří.

Je zklamáním, ne-li překvapením, že reflexivní reakcí na navrhovaná obvinění soudu ve Washingtonu, Londýně a Berlíně byla obhajoba Izraele navzdory jeho válečným zločinům. Právní stát se však nevztahuje pouze na protivníky. Stejně tak, jak německá vláda zřejmě zapomněla, není vhodnou reakcí na holocaust obhajoba izraelské vlády bez ohledu na to, co dělá, namísto potvrzení standardů lidských práv bez ohledu na to, kdo je porušuje. Je načase, aby se tyto klíčové západní vlády zamyslely.