"... Momentálně máme volné pracovní místo pracovníka dozoru v 1. platové třídě (5280 Kč brutto + 1000 Kč příplatek), což je pro Vás možnost patrně pouze teoretická, ale jsem povinen ji uvést, a dále místo investičního referenta v 9. platové třídě. Zde bychom konkrétní výši mzdy s Vámi dohodli osobně. Samozřejmě, kdyby se později naskytla možnost zařazení do funkce, lépe odpovídající Vaší kvalifikaci, bylo by možné o tom dále jednat.

Vážený pane doktore, jelikož uvedená místa musíme obsadit co nejdříve, prosíme, abyste kontaktoval nejpozději do 18.12.2001 pověřeného pracovníka NG JUDr. Martina Štumpfa, který by s Vámi dohodl vše potřebné. ...

Ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce jsem povinen současně Vás upozornit, že pokud o nabízená místa nemáte zájem, budeme nuceni dát Vám výpověď podle ust. § 46 odst. 1 písm.e/ZP.

S pozdravem

Prof. Milan Knížák, Dr. A., generální ředitel

Národní galerie v Praze

tel. 2329331/24810758, linka 236/fax:2324641/ e-mail: genreditel@ngprague.cz "

Podotýkám, že jsem historik umění. Od května 2001, kdy jsem byl donucen z NG odejít, nejsem veden jako zaměstnanec NG a nedostávám od ní žádnou mzdu. Poté, co jsem odmítl výše uvedenou velkorysou nabídku, mi byla panem Knížákem udělena v pořadí již třetí výpověď, kterou údajně schválila Odborová organizace NG.

Protože výpověď je dvouměsíční, jsem v tuto chvíli (a budu až do konce února) vlastně podivným způsobem zaměstnancem NG. Ovšem nevím, jestli jsem historik umění - kurátor, pracovník dozoru či investiční referent.

Doufám, že zmíněné nejasnosti vyřeší soudní jednání, které se bude zabývat mojí žalobou na Národní galerii v Praze pro neplatnost rozvázání pracovního poměru. Jednání je stanoveno na 20. 2. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 1 od 9 hodin.

Je smutné a těžko vysvětlitelné, proč se ministr kultury ČR Pavel Dostál v roce 1999 rozhodl jmenovat do funkce generálního ředitele Národní galerie Milana Knížáka jen na základě politické vůle a ne po zvážení odborných a organizačních kvalit možných uchazečů.

Profesor Milan Knížák byl konkursní komisí doporučen až na třetím místě a navíc nesplnil jednu z podmínek konkursu - ukončené vysokoškolské vzdělání. Přesto mu byla Národní galerie svěřena jako hračka a on s ní a jejími zaměstnanci podle toho zachází (viz nákupy vlastních děl, autoritářská a nekompetentní rozhodnutí ap.).

Obávám se, že až bude jednou pan Knížák donucen tuto instituci vrátit, zůstanou jen dluhy, plísně a text nazvaný "Koncepce rozvoje Národní galerie v Praze do roku 2020".

Ta počítá například s vytvořením něčeho takového, co by bylo možné nazvat "Národní Megagalerie". Tato megalomanská instituce by vznikla expanzí Národní galerie do dalších paláců v Praze (i do regionálních muzeí a galerií) a počítá i s pohlcováním dalších institucí (kromě už přiděleného kubistického Domu U černé Matky Boží je už patrně rozhodnuto i o předání Schwarzenberského paláce, má následovat Clam-Gallasův palác, Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze aj.).

Megagalerie by pak fungovala i jako specializované muzejní nakladatelství, instituce nabízející znalecké služby i vysoká škola umožňující možnost doktorského studia. Na doplnění galerijních sbírek se v "Koncepci" počítá s mimořádnou vládní dotací ve výši dvakrát 500 milionů Kč v průběhu následujících deseti let.

Je zarážející nebo spíše příznačné, že o této sebevražedné strategii, která by mohla tak výrazně znetvořit a existenčně ohrozit Národní galerii v Praze se nevedla a nevede žádná diskuse.