Zajem o dotazniky pro deti a o metodiku vyzkumu projevil reditel prazske ZS a psycholozka z University Komenskeho v Bratislave, rada by provedla obdobny vyzkum na Slovensku.

V poslednich dvou letech se o sikane zacalo dost mluvit a psat. Zda se mi, ze media ted bezradne preslapuji, prinesou kratkou obecnou informaci, povrchni rozhovor s odbornikem a par konkretnich pripadu. Nejtezsi mi pripada naplanovat vhodnou a ucinnou delikatni praci s verejnym minenim.

Jde o to, abychom se nedostali, jako u pribuzneho (drogoveho) problemu, do slepe ulicky vlazne institucionalni aktivity za necinneho prihlizeni rodicovske verejnosti - hlavniho strujce problemu. Hlavne jde o to, jak rozrusit myslenkovy stereotyp, ze vsechno za nas musi vyresit "vsemocne" instituce, nedat lidem pokoj, ale zaroven je neotravit a neprivest k zurivemu odporu prijmout svou odpovednost.

Jak je dovest k poznani, ze instituce mohou a maji hrat jen druhe housle. Mame je tlacit k tomu, aby hraly co nejlepe, ale jak nedat lidem (blazene) zapomenout, ze vysledky zalezi predevsim na nas samotnych (dlouho nic, tri kopky hnoje - a pak teprve instituce :-)...

Zda se, ze to z hlediska medii nebude divacky atraktivni, spis naopak. Asi tedy uloha pro verejnopravni televizi, ne? Pokud se nepodari probudit verejnost k vlastni aktivite (k tlaku na instituce by to asi slo mnohem lip), skonci to stejnym fiaskem jako u tech drog: vsichni se budeme navzajem uklidnovat, ze "se to prece resi"...

(Opet mi pripomina konec znameho normalizacniho vtipu, jak se v polich zastavi vlak se Stalinem, Chruscovem a Breznevem. Stalin navrhuje: zastrelime strojvudce, Chruscov na to: pujdem tlacit vlak a Breznev rozhodne: zustanem sedet a budem delat, ze to jede!)