Škola jako tovární pás

7. 11. 2017 / Dominik Zámec

čas čtení 9 minut

Jak má vypadat člověk, který studuje, nebo už dokončil střední školu? Jakými vlastnostmi by se měl prezentovat? Co má mít za znalosti?


Za dob reálného socialismu bylo vzdělání přizpůsobené režimu, který lidem od malička do hlavy vtloukal komunistickou ideologii a nutil obyvatele poslouchat a nemít vlastní názor. Avšak po změně režimu by si každý řekl, že v této nové době vzdělávací systém prodělá velkou změnu. Ano, řada věcí je jiná, dějiny nejsou zneužívány k propagandě a všichni mají svobodu se rozhodnout. Jsou však věci, které nadále přetrvávají.


Ve věku, kdy se z žáka stává student, tedy chvíle, kdy nastupuje na střední školu, se nejvíce utváří jeho charakter, hodnoty a v neposlední řadě názor politický. Ten je ovlivněn mnoha faktory, nejen rodiči, ale také jeho vrstevníky a učiteli. Je velmi důležité, aby se v tomto období mladí lidé naučili schopnosti kritického myšlení – lidé, kteří disponují schopností kritického myšlení, neberou vše, co slyší od autorit jako pravdu, umí se orientovat na internetu, dokáží rozpoznat hoaxy a pracovat s informacemi. Tyto vlastnosti jsou významné právě v této době, kdy je bez nadsázky ohrožena naše demokratická společnost. Na internetu známe spoustu konspiračních webů, které vedou k destabilizaci společnosti a vyvolávají falešné pocity ohrožení, odpor proti jinakosti a toho využívají populistické strany, aby získaly nové voliče. Je zapotřebí, aby na tyto problémy školství zareagovalo.


Za dobu, co jsem studoval, jsem nasbíral mnohé zkušenosti s tím, jak se nejčastěji učí. Učitel je vnímán jako člověk, který zná vše nejlíp, ten, kterého mají všichni poslouchat a respektovat. O daném tématu hovoří, žáci mlčí a zapisují si všechny informace – a řekněme si to upřímně, velká část si nepíše nic. Snad pro každého je tento styl výuky nudný. Systém nejvíce ocení studenta, který se nabifluje co nejvíce požadované látky až do detailů, avšak zadejte mu, aby napsal doma úvahu na základě informací, kterých ve škole nabyl, a zjistíte, že s nimi umí samostatně pracovat jen stěží.

To se ale na českých školách nedělá, a proto takový žák samozřejmě dostane jedničku; naproti tomu ten, který všechny detaily nezná, ale chápe souvislosti mezi tím, co má, dostane horší ohodnocení, což je přinejmenším nešťastné. Pro průměrného zeměpisáře (a osnovy, kterými se musí řídit) je důležitější, aby žák věděl, kolik procent hospodářství jednotlivých zemí v Jižní Americe představuje chov skotu, než například, jaké historické a politicko-geografické okolnosti vedly k tomu, že situace ve Venezuele je taková, jaká je.

Vyučující by měli hledat způsoby, jak vysvětlit učivo kreativně, s entusiasmem a s tím, že tomu opravdu rozumí. Často se stává, že učitel žákům jen beze slova promítne prezentaci a ti si opíšou její obsah. Smutné ovšem je, když je ona prezentace opsaná z učebnice nebo internetu a obsahuje tedy jen suchá fakta, kterými disponují žáci i bez učitele. Vyučující v takovém případě žádné nové informace, zkušenosti a jiné poznatky neposkytne.

V hodinách společenských věd probíhá diskuse jen výjimečně, ve větším měřítku se nachází jen v dobrovolných seminářích. Studenti se tak bojí vyjádřit se a projevit nahlas svůj názor, stát si za ním, argumentovat, avšak případně po diskusi i svůj názor změnit. Není se však čemu divit. Jejich nejistota je často podpořena rodičovskou výchovou a školou zároveň, kdy rodiče svým dětem říkají: „Ty tomu nerozumíš, počkej až budeš starší a mít zkušenosti.“ Ovšem je potřeba klást si otázky: Jak nerozumím? Nebo jaké zkušenosti?

Bohužel, a to je třeba zmínit, hraje velkou roli apatie většiny žáků. Z pohledu učitele je demotivující, když vidí, že je škola nebaví a chodí tam jen z povinnosti. Mnozí vyznávají v tomto ohledu až jakýsi školský nihilismus – nic se školou spojené nedává smysl. Otázkou je, do jaké míry je tento nezájem způsobený neschopností učitelů a systému, jak popisuji, nebo jejich předpojatost a v některých případech arogance.

Když pak učitel žáka pokárá, a to i oprávněně, vypadá on v očích ostatních jako ten špatný, i přesto, že se jen snaží urovnat pořádek a vynutit si trochu respektu. Vznikají pak vztahy učitele a určitého žáka, kdy oba mají k sobě odpor a jen těžko hledají řešení a společnou řeč. Takový student se často v jeho hodinách nemá zájem se nic naučit a hledá vinu nesprávně jen v učiteli. Těžko jde také očekávat, že se takoví žáci budou snažit své okolí nějak změnit a samosprávné orgány jako studentské parlamenty nebo rady tak z velké míry pozbývají smysl. Pokud vyvíjejí nějakou činnost, stojí za tím většinou jen pár jedinců.

Velmi důležitá je pro studenty schopnost komunikovat a spolupracovat se spolužáky na různých projektech. Žáci se nejen učí, jak spolupracovat s ostatními, přijímat jiné názory, ale co je velmi důležité, řešit problémy. Když se setkají s lidmi rozdílných názorů, učí se toleranci a přijímání jinakosti. Bude to chtít jiné schopnosti učitelů a chtít žákům naslouchat. Samozřejmě je obohatit o své zkušenosti, ale ptát se i jich a diskutovat.

Bylo by krásné, kdyby se z učitele stal do určité míry kamarád, se kterým mohou řešit problémy, pomůže jim zjistit a posléze pomoci rozvíjet jejich talent na danou věc. Podnítit u studentů zájem o situaci a stav současné geopolitické situace, diskutovat o problémech, současných krizích a ukázal jim, že je zapotřebí se účastnit politického života.

Cizí jazyky jsou dnes klíč k životu v zahraničí, výuka cizích jazyků probíhá na každé škole s trochou odlišnosti, ale v zásadě se velmi podobají. Žáci používají učebnice, pracovní sešity a učí se slovní zásobu. Nicméně pro správné používání jazyka je potřeba ho používat a mluvit. Bohužel konverzace velmi vázne a je nutné si zajistit konverzace s nejlépe rodilým mluvčím samostatně. Mnoho žáků převážně ze základních škol má úroveň nedostatečnou pro efektivní komunikaci a následný rozvoj.

Časté konzervativní myšlení neumožňuje zapojení moderních technologií do výuky. Moderní technologie dneska dokážou výuku vylepšit, zjednodušit a studentům to dodá pocit, že výuka probíhá moderně a vyvolá v nich větší zájem o látku. Moderní technologie ve školství by se neměly považovat za nepotřebné.

Debata by měla vzniknout také na téma ŠVP, tedy školní vzdělávací plány. Jsou to často plány zastaralé a reálná hodnota informací je minimálně diskutabilní (viz předešlý příklad o chovu skotu). A maturita? Ta sice testuje vaše znalosti, ale za ty čtyři roky zjistíte, že toho zas tolik nevíte. Gymnázia učí všechno a zároveň nic. Nehledě na fakt, že ani po maturitě mnoho studentů neví, co chce vlastně studovat dál.

Jedním z řešení by bylo, aby si studenti už od prvního nebo druhého ročníku mohli volit semináře – volitelné předměty, které je opravdu baví. Ušetřilo by se mnoho času, protože by se nemuseli učit všechno, ale jen věci, o které se zajímají a rozvíjeli by tím svůj talent v dané oblasti. Viděli by mnohem více své možnosti budoucího vysokoškolského vzdělání a studium by je vážně bavilo. Musel by se změnit přístup z kolektivního na více individuální, jako například ve Finsku či Dánsku. Na každého žáka by bylo pohlíženo jako na samostatného a myslícího tvora, který je schopen kreativně přemýšlet a vymýšlet nové věci. Podpořil by se přitom žákův talent. Učitelé by v tomto případě měli být vzdělaní a své vzdělání stále prohlubovat. Jsem přesvědčen, že svobody v zemích, kde takový školský systém funguje, není zneužíváno. Tyto státy navíc disponují velmi silnou demokracií a ekonomikou.

Jsem si vědom, že práce učitele je nevděčná a málo placená, to jsou ale věci, které by se daly změnit reorganizací a přidáním financí do školství. Morem školství je pak zejména všudypřítomná byrokracie, která bere učitelům čas, který by mohl být využit smysluplněji, ať už zatímco jsou v zaměstnání, nebo odpoledne v jejich volnu. Priorita jsou také platy, zvýšení alespoň o dvacet procent ročně, ve finále na částku, která by odpovídala nadprůměrnému platu.

Zdravá, demokratická a ekonomicky vyspělá země potřebuje kriticky myslící lidi, kteří nejdou s davem jako ovce, ale myslí sami za sebe. Vychovávat stejné, poslušné a bez vlastního názoru se možná hodí totalitním režimům, ale ne vyspělým demokraciím. Bude to obrovská cesta a bude vyžadovat mnoho úsilí a financí. Přidáte se k lepší budoucnosti i vy?

0
Vytisknout
12003

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2017