Co odhalil jeden článek ...

18. 10. 2011 / Miroslav Tejkl

Ve 40. čísle týdeníku Ekonom z týdne 6. - 12. 10. 2011 byl uveřejněn v rubrice Téma článek "Léčba Marxem". Článek ale přináší spíše zajímavé informace ani ne tak o tématu samotném (obsahuje jinými slovy většinou to, co jsme v médiích už beztak mockrát slyšeli), ale spíš o těch, které autor článku, Josef Pravec, zpovídal.

Tak třeba zajímavou informaci přináší článek o excelentním marxistovi dnešní doby Miloslavu Ransdorfovi.

Ransdorf nejdřív sdělí v krátkém rozhovoru autorovi, že kapitalismus má ještě budoucnost a celkem logicky zdůvodní proč.

Ale na závěr na otázku, kdy už tedy kapitalismus tu budoucnost mít přece jen nebude, odpoví reportérovi Ekonomu nejprve uhýbavě takto:

"Překročit kapitalismus, to je otázka dlouhodobá, nelze to řešit nějakými dekrety. Lidé musejí sami pochopit, že ten současný systém se utápí ve slepém konzumismu a že jim nenabízí hlubší smysl života."

To jistě.

Marxista by v souladu s učením, které sdílí, měl asi vycházet z toho, že systémová změna nemůže být na dekretech založena. Dekrety nemohou být umělým zásahem - musí maximálně až v jisté etapě rozvoje civilizace umožňovat, aby bylo v nových, systémově odlišných mechanismech reprodukováno něco jiného než předtím - se stejnou přirozeností jako před 300 lety kapitalistické vztahy ...

Ale že by nástup systémové změny byl podmíněn tím, že si lidé uvědomí, jak málo přináší bezbřehý konzumismus uspokojení?

Tady už zcela tápu.

U většiny mých známých v mém regionu (středně bohatém či naopak středně chudém) zatím místo bezbřehého konzumismu vidím, že si toho mohou dovolit rok od roku méně a nemyslím si, že nějaký "bezbřehý konzumismus" je typickou vlastností či situací u většiny obyvatel této planety, kteří nevědí, jestli se pořádně najedí -- ale v poslední době jistě ani společenské většiny ve Starém vyspělém světě.

Puncovaný marxista a renesanční učenec, i když nikoli ekonom, Miloslav Ransdorf, si stýská na konzumismus a vyprázdněný smysl života ve chvíli, kdy ve stejném článku starý osmašedesátnický ekonom a sociální demokrat Miloš Pick říká "po staromarxisticku":

"Vůbec si nemyslím, že se (Marx) tolik zmýlil. Psal například o zbídačování dělníků kapitálem. To dodnes nezmizelo a přerostlo v genocidu. V rozvojovém světě, kam se z vyspělých zemí do značné míry přenesla Marxem zmiňovaná armáda levné pracovní síly, každoročně umírají miliony lidí hladem ..."

-.-.-.-.-.-

Na jiném místě článku zas historik Igor Lukeš tvrdí, že Marxův Kapitál

" ... je snůška špatných analýz a předpovědí. Stačí začít tím, že podle Marxe je kapitalismus neschopen se sám reformovat ..."

Lukeš si jako argument k vyjádření vybral to, že v 19. století vznikaly odbory, které zásadně zlepšily podmínky dělníků, a obyčejní zaměstnanci se brzo stali majiteli akcií.

Lukeš ignoruje fakt, že o reformování kapitalismu by toho nalezl čtenář Kapitálu už dost dokonce v samotném v třetím díle Kapitálu -- zejména v V. kapitole. Navíc marxismus je živá teorie, která to "reformování kapitalismu" má už dávno v sobě zabudováno a od Marxe si přináší právě tu metodologii a přístup ke světu a společnosti.

Ne staré analýzy a předpovědi ...

Pochybuji o tom, že by dominujícím rysem doby někdy bylo, že se obyčejný člověk stal výrazněji majitelem akcií -- snad kromě Československa 90. let minulého století.

Ale i kdyby tomu tak bylo, ta obrovská společenská většina se zdaleka nestává čím dál většími majiteli akcií - ale přesně naopak. Pokud - jako v USA - dokonce "obyčejní lidé" nepřicházejí často a masově o svůj majetek a o své domy s tím, že jejich vyjednávací pozice a síla je rok od roku stále slabší a slabší ...

Igor Lukeš také zřejmě zatím jaksi nezaregistroval, že ta "role odborů", kterou tak samozřejmě zmínil, den ode dne slábne, že reálná mzda Starého vyspělého světa stagnuje nebo klesá (v USA už 30 let).

Jenže právě jenom v posouzení toho, jestli se určitý rys reality aspoň ve své intenzitě reprodukuje a aspoň neslábne, nebo jestli sílí, lze nalézt odpověď na otázku, jestli se Marx mýlil nebo ne.

Pravda spočívá v dynamismu a komparaci. To, že se změnil kapitalismus někdy v 19. století je pro nás nyní zcela bezcenné zjištění. Smysl má taková historická vzpomínka jen v tom, nakolik zjišťujeme, jestli se kapitalismus -- třebaže na technologicky vyšší úrovni -- opět nevrací do dob už jednou opuštěných, do dob, kdy byla reálná mzda pouhou reprodukcí spotřebované životní a pracovní síly a dnes (řekněme) snad i těch nákladů na údržbu lidského kapitálu (odbornosti) na úrovni doby ...

-.-.-.-.-.-

Igor Lukeš je ovšem historik.

Uvedený článek však ale také odhaluje naprosto otřesnou neznalost těch úplně nejzákladnějších rysů Marxovy ekonomické teorie a jeho názorů u osobnosti, která přitom vousatého patriarchu hodnotí velmi sebevědomě.

A co je horší, tato osobnost je - na rozdíl od Lukeše -- už dokonce přímo ekonomem. Jedná se o analytika společnosti Partners Pavla Kohouta, který je i poměrně mediálně znám.

A právě tento člověk je schopen vypustit z úst následující slova:

"Celý jeho (Marxův) systém stojí na jediném pojmu, což je nadhodnota definovaná jako rozdíl mezi tržní cenou a hodnotou zboží. Hodnota je dána sumou práce potřebné k výrobě daného zboží. A to je nesmysl ... Lze přece vykonat velké množství práce bez užitku, například přemísťovat hromady hlíny ..."

V naší souvislosti je nyní jedno, jestli jsou kategorie nadhodnoty i hodnoty samy o sobě tím správným konceptem nebo ne.

Kohoutova "definice" nadhodnoty je totiž blábolem tak totálním a naprostým, že to snad ani není možné pochopit jinak, než tím, že asi muselo dojít k nějakému překlepu. A proto i já budu rovněž vycházet z toho, že skutečně asi došlo k nějakému překlepu a že původně Kohout asi řekl o něco logičtější nesmysl -- totiž, že možná řekl, že nadhodnota je rozdíl mezi tržní cenou (zboží) a hodnotou pracovní síly (potřebné k výrobě tohoto zboží).

Pravda to sice také není, ale nesmyslnost výroku aspoň tak nebije do očí.

(poznámka: S rozdílem mezi hodnotou výrobku a tržní cenou výrobku nemá nadhodnota zhola nic společného -- a to dokonce ani tehdy, kdyby šlo o nějaký jiný než marxistický kontext. A v marxistickém kontextu je takřečená "nadhodnota" definována jako "dělníkova nezaplacená práce", respektive jako rozdíl mezi celou (údajně jen dělníkem) nově vytvořenou hodnotou ve vyrobeném zboží a hodnotou spotřebované pracovní síly nutné k tomu, aby výrobek vznikl (a hodnota pracovní síly je hodnota zboží, které je nutné, aby dělník obnovil svou vyčerpanou pracovní sílu). O tuto nadhodnotu se pak kapitalista dělí s vlastníkem kapitalistovi pronajatých věcí, který si z nadhodnoty bere rentu, s vlastníkem půjčených peněz, který si z nadhodnoty bere úrok a státem, který si z nadhodnoty bere daně -- zbytek nadhodnoty je kapitalistův zisk.)

Z druhé Kohoutovy věty o "přemísťování hlíny bez užitku" pak vyplývá, že tento ekonom a finanční analytik je zřejmě natolik jednostranným ekonomickým fachidiotem, že zřejmě nikdy nepochopil ani teorie hodnoty v klasické ekonomii Smitha a Ricarda (ta Marxova pracovní teorie hodnoty je v podstatě Ricardova). Nikdy zřejmě nepochopil, proč ekonomové původně uznávali nákladové a pracovní teorie hodnoty a nikdy zřejmě nezjistil, že podle těch starých ekonomů, kteří jistě žádnými hlupáky nikdy nebyli, každá práce samozřejmě musí být nejdříve apriori užitečná, aby ji bylo pak možno měřit pracovní dobou a náklady, aby - teprve potom - mohly být dvě apriori užitečné práce a produkty porovnány, jak velké množství nákladů nebo práce na ně muselo být vynaloženo.

Například David Ricardo hned v prvních větách svého klíčového díla píše: "§ 2 Užitečnost tedy není mírou směnné hodnoty, ačkoli je pro ni naprosto nutná. Kdyby zboží nebylo nijak užitečné, jinak řečeno, kdyby nemohlo ničím přispět k uspokojení našich potřeb, nemělo by směnnou hodnotu, i kdyby bylo sebevzácnější a k jeho získání bylo zapotřebí jakéhokoli množství práce ..." (David Ricardo, Zásady politické ekonomie a zdanění, SNPL, Praha 1956, str. 25)

Ještě jednou bych zdůraznil, že vůbec nejde o to, jestli je například pracovní teorie hodnoty správná nebo ne (převažující názor je k této teorii spíše skeptický až odmítavý).

Jde o to, jak hluboké, totální neznalosti má o předmětu svého hodnocení bezesporu vysoce kvalifikovaný a specializovaný ekonomický analytik, který sebevědomě hodnotí něco, co vůbec nezná a který navíc zcela bezstarostně svou neznalost dává najevo.

Marx rád častoval nevybíravými slovy a nenávistnou ironií různé představitele klasické a předklasické ekonomie -- ale jak ukazují zejména jeho Teorie o nadhodnotě (IV. díl Kapitálu) nejdřív jejich názory nesmírně důkladně strávil a současně je probíral ze všech stran - takže výsledkem bylo 1500 stránek tohoto IV. dílu Kapitálu, který je historii ekonomického myšlení věnován.

Ekonom a jistě schopný finanční analytik Kohout se naproti tomu vůbec neobtěžuje vědět o předmětu své kritiky víc než, co si (možná) pamatuje z nějakých novinových článků ... a to ještě špatně ...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.10. 2011