Jarní nálada v ČSSD

22. 4. 2011 / Martin Profant

Jak ti šedí a vážní muži okřáli. Svědčí jim jaro a vládní krize. Slávek Sobotka dovolil, aby maskou suchara, kterou si s takovým úsilím po léta pěstuje, prosáklo uměřené množství ironie a Luboš Zaorálek hýří vtipnými postřehy, zrovna jako skotačivé intelektuální kůzle anebo jako David Rath.

Neudivující proměna, dávno jsou špičky ČSSD zvyklé nevzpírat se a plynout lehce s proudem veřejného mínění. Doufají, že je ten proud donese k volebnímu vítězství a krátí si čekání hádkami o budoucí vládní posty.

Občas sice probublají obavy, počítat do sta a jedné není tak složité a jim přitom do toho výsledku pořád něco chybí. Aby nepookřáli, když jim hloupoučké aféry současné vládní koalice dokazují, že v pravicovém vládnutí už opravdu pokračovat nejde a že široko daleko není kromě nich jiná alternativa. Dává jim to zapomenout na strašidelnou vidinu dalšího Pyrrhova volebního vítězství anebo vlády s komunisty, tedy vládnutí ve společenské izolaci a s politickou stranou s nadreprezentativním vyděračským potenciálem v zádech. Prostě není jiná alternativa.

Není? Policie rozehnala v Krupce mši, aby uvolnila cestu pro pochod neofašistů. Použila přitom prostředky, které by snad byly přiměřené při střetu s bojovnými radikály, v civilizované zemi se však proti pokojným demonstrantům nepoužívají, např. tzv. rozhazování rozbušek. Sluší se ovšem přiznat, že celkově byl zásah policie o něco méně brutální než ten, který proběhl ze stejných důvodů o pár dní dříve v Novém Bydžově.

Před deseti lety by to bylo jedno z hlavních témat sezóny, dnes media zahlcena vládní krizí a ukradeným prezidentským pérem nemají kdy na podobné prkotiny. Kromě Romey.cz k tomu najdeš leda krátký článek na Blistech a ovšem pobouřené brblání intošů v Deníku Referendum.

Vesměs levicových intošů, kteří nezapomněli, že socialismus kdysi prosazoval zespolečenštění vlastnictví nikoliv jako samoúčel, ale jako nezbytnou podmínku lidské svobody. Vědí proto, že sociálně demokratická strana, která mlčí k násilnému potlačování základního lidského práva a k tichému lokálnímu spiknutí policie a pravicového extrémismu, zrazuje sama sebe.

Jistě, těch témat, o která by se musela sociální demokracie starat, kdyby se rozpomenula na svojí socialistickou tradici je spousta a byla by to práce jako na kostele. Návrh zákona, který by umožnil, aby nezletilá dívka nesměla odmítnout potrat na příkaz rodičů, návrhy zákonů, které zásadně omezují akademickou svobodu vysokých škol a svobodu vědeckého bádání, zavádění cenzury a fízlování ve jménu ochrany autorských práv, likvidace kvalitního bezplatného středoškolského vzdělání atd.. Je toho opravdu hodně, k čemu ČSSD dnes mlčí.

Podle výzkumů veřejného mínění -- a na ty se v Lidovém domě přísahá -- nejsou ovšem taková témata pro veřejnost vůbec zajímavá. Jen je s podivem, že si ti moudří analytici v socdem nevšimli, že mluví-li politici ČSSD o tématech, která jsou podle výzkumu veřejného mínění zajímavé, nikoho to nezajímá.

Myslím, že sociální demokracie nemůže skutečně vyhrát volby, dokud se nenaučí prosazovat svoje vlastní témata. Jistě, bylo by to těžké, protože by to znamenalo jít proti snobismu a hlouposti českých medií a proti únavě české veřejnosti politikou. ČSSD by se musela vrátit k postupům, které od poslední třetiny devadesátých let pozapomněla. Umím si představit, jak šokující by bylo pro současnou blahobytnou byrokratickou strukturu té strany, kdyby se měla podílet třeba na petiční akci proti omezování práva ženy (byť nezletilé) na svobodné rozhodování o mateřství.

Kibicovat ke špatnému vládnutí současné koalice je ovšem snadnější, člověk přitom může být občas i zábavný. Co na tom, že je to jen cesta k další politické prohře?

Pár odkazů *

Nový Bydžov ZDE ZDE

Krupka ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.4. 2011